Dodatek.

Podoba země před Noemem. Přijato skrze Jakoba Lorbera

30. března 1864

1. Abyste mohli snáze pochopit a důkladněji porozumět podobě a složení Země, je především nutno, abyste si jako v obraze postavili před oči tehdejší h l a v n í pohoří jak Asie, tak Evropy a Afriky, neboť po mnohých pohořích oné doby nelze v dnešní době nalézt již ani stopy. Za ústupu moře byly dílem odplaveny a rozervány a jejich staré spojovací hřbety leží nyní hluboko pohřbeny pod údolními proudy valounů, a přítomné jsoucí veletoky a řeky se musejí tu a tam prodírat horskými soutěskami jimi odštípnutými. Co se však týká velehor, změnily tyto – až na nemnohé – působením různých povětrnostních poměrů svou dřívější podobu tak, že by jich člověk, který žil před 1.000 léty, nyní snadno nepoznal, kdyby byl s tehdejším vědomím postaven do krajiny, kterou jako člověk obýval před 1.000 lety.

2. Třeba jen prozkoumat valouny nějakého jen několik hodin širokého údolí veletoku a povšimnout si masy, která se v něm odloučena vodou z krajiny velehor až do hloubky 400 sáhů nachází, počínajíc od vzniku veletoku až k jeho vyústění do nějakého moře, a budeme pak moci snadno pochopit, že hory měly před sotva 2-3.000 léty zcela jinou podobu než nyní.

3. Toto bylo nutno předeslat, abyste tím snáze pochopili stav hor před Noemem.

4. Začneme na severu Evropy a přejdeme dílem do Asie a do jižních částí Evropy a na konec Afriky.

5. Z pohoří, která se táhnou téměř středem Švédska a Norska, vycházelo silné pásmo horské v nejzazším severu až k pohoří Uralskému, spojovalo se s ním ve stálém stoupání a mělo v úpatí šířku 100, ano až 200 německých mil. Toto pásmo horské se však také spojovalo s nynějšími pohořími Dánska a odtud dále s oním pásmem horským, které ještě dodnes více méně odděluje planinu Evropy od hornaté dnešní německé Evropy a Švýcar, a tak byla tedy pohoří švýcarská spojena s Uralem a Ural Střední Asií s vysokým Tibetem. To byl tedy nepřetržitý horský věnec, jehož i nižší části měly ještě vždy výšku mezi 5-6000 stopami nad hladinou mořskou. Nebyly však všude stejně pevné, a proto při pádu středních moří v oné době s mořem hlavním nespojených, který bude ještě popsán, byly vodními přívaly prolomeny a v různých směrech odplaveny.

6. V oné době byla dvě hlavní střední moře.

7. Severní sestávalo z oné velké nádrže, která se, vycházejíc od dnešního Černého moře, spojovala s dílem přes celé evropské Rusko a všechny přilehlé planiny s nynějším Baltským mořem a dílem také svými vlnami jako hora vysokými za velkých bouří, oplachovala roviny nynějšího Turecka až k dnešním tak zvaným Železným vratům, jakož i soutěsky až k Bělehradu a Zemuni. To bylo tedy severní střední moře.

8. Druhé střední moře, které s tímto mořem nebylo v nižádném spojení a má ještě dnes jméno „Středozemní moře“ nebylo rovněž tak jako druhdy „Černé moře“ s žádným světovým mořem spojeno; ale jeho povrch byl v celku tak velký jako povrch dříve jmenovaného „Černého moře“ anebo „Severního moře“. V krajině dnešní Rjeky se táhne široké a dlouhé údolí do Chorvatska a odtud dále v různých rozvětveních do řečiště Sávy až do Kraňska a tam až do oněch krajin, kde začínají jeho velehory (zde chybí asi věta) (Snad třeba dodat: Toto široké, dlouhé údolí bylo pokryto tímto druhým Středozemním mořem). Na druhé straně pokrývalo nynější království benátské, jakož i Lombardii a také některé východní části Francie, táhlo se do Afriky údolím Nilu až k vodopádům a pokrývalo také dnešní velké písečné pustiny.

9. Neboť od Asie se sem táhlo značně vysoké pásmo horské po němž jsou tu dnes zcela značné stopy. Toto pohoří se táhlo od severovýchodní části Afriky až k rovněž vysokým vodopádům, které jsou dále ve spojení s dnešními velehorami Afriky. Cesta gibraltarská byla rovněž ve spojení s nynějším Španělskem, a to dosti vysokým pohořím, a vytvořila tedy druhé Střední moře, které co do plošného rozsahu nezůstávalo nikterak ze mořem severním, jenže bylo celkem o mnoho sáhů hlubší než severní Středomoří, jehož zbytkem je dodnes ještě Černé moře.

10. Dále pak bylo ještě třetí Středomoří. Abyste zjistili, kde to se nacházelo, pohlédněte jen na ony roviny a údolí, jimiž protéká dnes Dunaj, Dráva a Mura a jejich přítoky. Toto menší Středomoří nebylo ovšem v oné době nikomu známé, protože v onom pravěku nebyla dnešní Evropa obývána ještě žádnou lidskou bytostí; zato však tu byla spousta všelikých zvířat obyčejně obrovské postavy, jejichž zbytky (zkameněliny) se dodnes ještě nacházejí v určitých horských jeskyních a naplaveninách, pískovitých a štěrkovitých horách.

11. Nesmíte si však myslet, že toto malé Středomoří se tu vyskytovalo jakoby o sobě jsoucí; neboť po něm bylo zejména v Evropě ještě mnoho značně velkých jezer, která byla s tímto třetím Středomořím ve spojení jen již tehdy jsoucími odtoky. Kraňsko, anebo jeho roviny hluboko až do horního Kraňska, bylo o sobě uzavřeným jezerem, jehož zbytkem je dnešní tak zvaná „Lublaňská bažina“, které se však silným odlivem až do krajiny dnešního Rannu spojovalo s druhým Středomořím, které pokrývalo rozsáhlé krajiny Chorvatska. Hlavní s třetím Středomořím spojená část se rozprostírala přes dnešní údolí Drávy až do krajiny panství Fall a dále tam, kde si Dráva musela dlouhou řadou hor razit cestu až do krajiny dnešního ledu, tam začínalo druhé dosti značné jezero, jehož zbytkem je tak zvané Vrbské jezero. Část tohoto jezera se pak táhla podle údolí Drávy daleko až přes Bělák, s nímž byla ve spojení ještě mnohá menší jezera. Tak bylo dnešní údolí Enže rovněž o sobě jsoucím jezerem, které si razilo cestu dnes tak zvaným Gsäus a odtud dále, až se spojovalo s mnohem větším jezerem, které podle údolí Dunaje nahoru pokrývalo všechny plochy Bavor a dílem také širokého údolí Innu v Tyrolsku. Dnešní Mura byla podobně jako Dunaj v plochém spojení s třetím Středomořím. Krajinu dnešního Wildonu až do dnešního Göstingu zaujímá menší jezero, a za Göstingem se prostíralo jiné, Murské jezero podél celého území murského a jeho změlčených údolí, která měla v pozadí rovněž opět menší jezera a malými odtoky byla spojena s hlavním jezerem. Dnešní Švýcarsko mělo velké množství podobných malých jezer, jichž zbytky trvají dodnes.