Titel German English Afrikaans Serbian Slovak Czech Help
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 nájdení 0 - 20 z 606

[DB 1.21.13] A rozšiřujte se v zemi nížiny; ale na hory se nikdo z vás neodvažuj vkročiti, neboť jejich cimbuří jsou svatá a jsou určena za příbytek Mým dětem. Kdo z vás kdy toto přikázání přestoupí, ten se stane vždy kořistí tu přebývajících strážným zvířatům – jako medvědům, vlkům, hyenám, lvům tygrům a také velkým žijícím hadům, kteří budou co nejdoleji bydleti, jako též všechna krotká zvířata, která vám budou později poddána.

[DB 1.29.15] A hle, jeden, který slul Tatahar (to jest Krvežíznivý, také Krvavý pes), dal mu hroznou radu řka: „Jest nás počtem sedmasedmdesát, silných jako stromy, smělých jako tygři, odvážných jako lvi, a ukrutných jako hyeny, a ty však jsi mistr nás všech, myslíme tedy, že by ti nemělo býti zatěžko pořádným kyjem v ruce učiniti konec moudrosti Johredově, v lese tamto poblíž hor, kde jsme posledně honili tygry. A až nějaká žravá hyena rozdrtí svými ostrými a silnými zuby jeho kosti, pak ji můžeš z vděčnosti hoditi jako cukrovinku také ještě hocha Haila, což bude pro tyto hladové lesní dravce vítané jídlo. Potom lidu řekneme, že byli na jedné honbě na hyeny v příliš velké důvěře ve svou skrytou moudrost, tedy v šílené odvážnosti, v pohoří hyenami roztrháni a sežráni. A ježto tu pak budeš jediným právoplatným potomkem Kaina, Hanocha, Ireda. Mahujele a syna Methusaelova, kdo ti ještě upře panství a vládu?!

[DB 1.30.5] A poté všichni povstali a vedeni Lamechem šli k tygřímu a hyenímu lesu a nalezli tam také brzy ono dosud krví potřísněné místo ohavnosti a truchlili a plakali tam a posbíraly rozptýlené zbytky oděvu k smutnému poctění.

[DB 1.30.9] „Jaký to tu nesmysl? Hleďte, rozbíjejte a roztříšťujte své kyje o tuto mrtvou, tvrdou, nepřemožitelnou stěnu a svou slinou činíte kluzkou zpáteční cestu! Až se tudy budeme vraceti domů a vstoupí nám do cesty hyeny, tygři, lvi medvědi a velcí hadi, považte, jak se budete brániti! Jestliže starý Bůh již zde postavil naší slepé, neplodné pomstě nepřemožitelnou mez, jak snadno může ještě mnohem strašnější mez postaviti na cestě zpáteční! Proto považte, že není dobře se starým Bohem se příti, neboť On by mohl dokonce i stromy a kameny oživiti, kdyby měl zvířat příliš málo, aby nás pro naší pošetilost a neposlušnost vesměs zabili a usmrtili, ježto jsme vstoupili na hory proti nejvýš přísnému přikázání Kainovu, Hanochovu a nejmoudřejšího a nejspravedlivějšího Faraka. A kdož ví, zda nad touto stěnou přebývají nějaké vyšší bytosti, o čemž koluje doposud mezi lidem jakási slabá pověst, neboť nadarmo tu tyto hory nejsou! A kdyby nás snad je j e d n a taková bytost spatřila, čím jest potom náš komáří počet proti takovému Božímu obru?! Proto se skromně obraťme, dokud je ještě den, abychom nezahynuli pod klenbou noci, která nám byla již odjakživa velkým nepřítelem – jako den soužením, avšak spojený ne zrovna s tak velkým nebezpečím jako noc. Proto učiňme všichni podle této dobře uvážené rad. Amen.“

[DB 1.31.18] „Poslyšte: Bůh, ten Nejvyšší, nás zázračně osvobodil z vražedných rukou Lamechových a v dobrém stavu nás věrně dovedl sem až na konec světa, kde vidíte všichni konec Země a začátek velkého vodstva. Pohleďte na zem tak krásnou a nádhernou, jakoby sestoupila z vysokých nebí dolů k zemi, a bylo by jistě každému z nás velkým potěšením, kdybychom v ní mohli a směli míti stálé přebývání. Leč ne tak zní vůle shora s výšiny Boží, nýbrž smíme zde prodlévati jen sedmdesát dní; neboť v této době nás vypátrá ukrutné vojsko Lamechovo, s Tataharem v čele. A běda každému, kdo by se dostal do jeho ukrutných rukou, toho by rozsápal jako tygr jehně!

[DB 1.33.9] Pak je uvidíte vrhati kameny do vody; avšak žádný nás již nedostihne. Neboť pravá ruka Boží nás rychle vyvede z jejich hyení tváře a povede nás do velké daleké země, která jest třicet dní a třicet nocí ode všech pevných zemí vzdálena a nachází se téměř uprostřed velkého vodstva a sluje „Ihypon“ (to jest: „jistá zahrada“), a tato země nám zůstane, dokud bude podle vůle shora státi svět; poznáme ji pak podle toho, že již z velké dálky tam spatříme vysokou, hořící horu v plných plamenech lásky Boží. (Fudsijama, 3780 m, na ostrově Hondo v Japonsku – Vyd.) Bude tu jen jediný příchod a i ten se bude dovnitř velké země táhnouti mezi dvěma takovými hořícími, vysokými horami; na stranách k vodě bude pak oblévána stále nejvyššími bouřlivými vlnami. A mimo to bude ještě obklopena nejvyššími horami, v nichž nebudou přebývat ani tygři, hyeny, lvi, medvědi ani vlci a hadi, nýbrž budou se spíše podobati až do nebes čnící zdi, na kterou nebude moci nikdo tak snadno vystoupiti.

[DB 1.33.18] A hle, vše, jak to Meduhed prorokoval, přesně a správně se stalo! S velkým hlukem, hadem vedeni, hnali se rozlícené Lamechovy roty hyen a tygrů za ubohými Meduhedity, ale rovněž tak rychle Já jsem poháněl pramice se Svým nárůdkem od břehů a tak také potom klidně a přece rychle ku břehu velké země, oblívané velkým vodstvem.

[DB 1.33.19] A Lamechity jsem pak nechal pronásledovati stále rostoucími vlnami moře až k horám, kde byli pak tisíci hyenami, tygry, lvy, medvědy a vlky a hady roztrháni a sežráni; neboť průvod pronásledovatelů se skládal ze sedmi tisíců mužských a sedmi tisíců ženských hlav. A z nich se nevrátilo do Hanochu více nežli sedm jinochů a sedm dívek a vypověděli tam co se stalo a přivedli bez pohromy zpět Meduhedity zanechaná zvířata, počtem pětatřicet tisíc velbloudů a rovněž tolik oslů a odevzdali je Lamechovi a vyprávěli vše, co viděli, - jak totiž přišel mezi ně a uprchlíky z bezmračné oblohy jasný blesk a uprchlíky odnesl s velkou rychlostí na konec světa, kde je velké vodstvo, a daleko na ně. Potom však začaly vody vzrůstati a zahnaly je tam vysoko do pohoří, kde je napadla nepřehledná stáda známých dravých zvířat a všechny je až na ně roztrhala a sežrala; oni sami zachráněni jen tím, že se utekli mezi velké množství velbloudů a oslů. A ať Lamech rozvažuje o tom, co se stalo, jim se zdá, jakoby nad Hvězdami sídlil velký Král, s nímž by se lidé neměli nikdy pouštěti do boje, a měli by se Mu pro Jeho nepochopitelnou moc raději klaněti, vysoko Ho uctívati, neboť Ho poslouchají dokonce moře, větry, blesky a všechna dravá zvířata, - což oni viděli na vlastní oči a slyšeli velký hlas, který velel jako hřmění zvířatům a také mluvil s velkými živly jako velká bouře s výšin Hvězd.

[DB 1.33.39] Vůči sobě neznáme žádných majetkových hranic leč jen hranice naší přirozenosti a naší tělesné bytosti; vy, na Boha zcela zapomenuvší lidé, rozdělujete Zemi a tu pak praví král, kníže aneb jejich oblíbenec: To ti dám za malý poplatek a to oblíbenci a jeho lepším sluhům pro jejich dobře smýšlející zdatné pěsti! Všeho ostatního lidu můžete používati za soumary, jimž můžete dávati jen tolik, aby s největší bídou zachovali trochu toho strastného života, aby mohli za zahaleče vykonávati obtížnou, mnohou práci; a kdyby se zdráhali, pak jich očekává předně velmi špatné zacházení a za druhé smrt!“ Kdyby se chtěl potom takový otrok dokonce domnívati, že on je anebo býti chce stejným právem také bratrem krále anebo knížete, anebo jiného králem učiněného člověka, - nebyl by ihned zavražděn?! – Ó, řekněte, kde na celé Zemi je ještě něco ukrutnějšího, nežli jste vy lidé Zda není had, já, anebo lev, tygr, dravý vlk a zuřivý medvěd, čistým, svatým andělem vůči vám lidem? Ó, kdyby nám byla dána láska jako vám, jak bychom Boha milovali! Ale b e z  lásky samé Ho milujeme svou přesnou poslušností nekonečněkrát více nežli vy, kteří jste nejen zapomněli na Jeho lásku, z níž vás vytvořil, nýbrž dokonce na Něho Samého, jenž vás stvořil!

[DB 1.34.37] Dříve ještě nežli vás v této Své domácnosti povedu dále, řeknu vám krátce něco o Svém andělu, - zejména pak těm, kteří téměř v každé řádce měli kvůli světu tak zvanou gramatickou pochybnost, Ježto jejich srdce není při tom šibalské, ať to tam, kde Můj slabý tajný písař Mého nového slova učinil o nějakou – čárku příliš mnoho anebo příliš málo následkem jeho v něm již staré navyklé nepozornosti – podle svého názoru doplní a tak i ono nepravopisné a tečky na i; ale kdo by se tu odvážil i jen slovo přehoditi, anebo lepší rým hledati anebo nějakou scházející uvozovky nepotřebně hleděti, na toho se podívám se zlostnýma očima. Nehledejte slovo ve smyslu, nýbrž smysl ve slově, chcete-li k pravdě dospěti, neboť v duchu je pravda a nikoli v pravdě duch, což by bylo nemožné, protože duch jest svobodný a předcházel každému pravidlu, nechávaje čerpat pravdu ze sebe. Protože to říkáte dokonce o vašich geniích, proč tedy pohlížíte na Mého Ducha velmi kritickýma očima, jakoby vám školák dal nějaký špatný úkol k opravě?! – Proto, domnívá-li se někdo, že Se s tímto šatem do světa nehodím, ať Mne podrží doma; bude však pro každého záslužnější, připojí-li k Mému spisu nějaké z něho vzaté pravidlo nežli světskou kritiku, - neboť ,mnohem blaženější jest dávání, nežli braní! Dobře tomu rozumějte! Amen.

[DB 1.35.2] Hleďte a dejte dobrý pozor a ať nemá nikdo zacpané ucho a uzavřené oko, aby uslyšel ještě jedno silné slovo z tlamy známé již hyeny, rovněž i tygra, lva, vlka a medvěda. Neboť lidé jsou plni lži a ani jeden nemůže říci něco pravdivého druhému, neboť zkušenost vám již až příliš často ukázala, jak velice se učenci mýlí, protože jejich bludné učení bývá zatlačeno jiným bludným učením, které je často ještě horší nežli učení zatlačené a vadné. Není tedy také pro vás zbytečné, uslyšíte-li pevná slova ze sféry nepřetvařované přírody plné morku a síly a zapíšete-li si pak z toho do srdce dobré, notabene, abyste z toho viděli, jak pravdivý, spravedlivý a věrný jest váš svatý, věčný Otec.

[DB 1.35.11] Ó, velký, svatý Bože, proč jsi raději nestvořil samé hyeny, tygry, lvy vlky a medvědy, kteří plní vždy Tvou svatou vůli?! Jistě bys byl nikdy nezamýšlel, stvořiti také jen jednoho člověka, který mohl zapomenouti nejen na Tvou tak přesvatou vůli, nýbrž dokonce na tebe Samého!

[DB 1.35.16] A hleďte, když hyena dokončila tuto důtklivou řeč, skočil v zuřivém chvatu mocný velký tygr před ustrašenou společnost, pohlédl na ní hrozně vážně a mávaje hbitě ohonem obrátil se k řečníku a vůdci, chvíli naň upřeným pohledem patřil, konečně otevřel svou smrtelnou tlamu široce a jal se pak takto mluviti řka:

[DB 1.35.22] Krátce – má slova jsou u konce! Nebylo by mně možné, abych na vás déle pohlížel a zdržoval se spravedlivé zuřivosti! Proto vás podle vůle nejvyššího opustím a na konec vám jen ještě pravím, abyste – až vás věčná láska vyvede z našich něžných drápů, proti vaším rukám, z nichž se ještě kouří bratrská krev, na čerstvý vzduch a ustanoví vás národem na zemi (abyste) vzpomínali na to, co vám zde ukrutný tygr, z jehož očí šklebíc se a jasně planouc sálá touha po krvi, proti vám však jako beránek, podle vůle Boží řekl a ukázal!

[DB 1.35.24] A když takto dokončil tygr svou silnou a působivou řeč, přišla řada na lva, který také náhle, číhaje za houštím, prudce z něho vyskočil a před poněkud již zmužilejšíma očima, zaujal pevný postoj, široce otevřel tlamu a ,jak bylo zmíněno, jal se rovněž mluviti, totiž: „Poslyšte, vy hluší, a pohleďte, vy slepí domnělí držitelé moci Země, vy silní králové, knížata a páni světa ve své komáří slabosti! Co myslíte, jaká by byla prvá povinnost svobodného tvora, který může svým Bohem mu propůjčených sil podle libosti používati, který tu není a nemůže býti ničím brzděn, aby mysleli z lásky na velkého, všemohoucího Tvůrce?

[DB 1.66.5] Tu se Asmahael vzpamatoval a ještě velmi sklíčený pravil. „Ó, praotcové země a také ty, můj z lásky moudrý Henochu! Podívejte se jen trochu vpřed a spatříte mocného zuřivého tygra! Už cení velmi dychtivě zuby a napíná smrtelné drápy k velkému skoku, aby mne uchvátil, roztrhal vypil mou krev a snědl mé tělo! Neboť toho strážce svatých výšin nelze nikdy v jeho strašné zuřivosti zkrotit; ano, jeho bdící, krutá věrnost zuřivosti jest taková že podobné na Zemi není!

[DB 1.66.6] Ó praotcové země, ustupte zpět, abyste nezahynuli i se mnou a nechte mne tedy jako chránící oběť tímto velmi mocným tygrem uchvátiti, aby tak mohl býti váš svatý život v Bohu ušetřen! Ó, zachraňte, ó zachraňte se, nejdůstojnější otcové!“

[DB 1.66.9] A ihned šel Henoch k tygrovi; tygr se však okamžitě vrhl před Henochem k zemi chvěje se ve všech svalech a vláknech

[DB 1.66.10] Henoch pravil poté silným hlasem tygrovi: „Vstaň, v zuřivosti a svalech silné zvíře! Jdi k Asmahaelovi a ohni svou silnou šíji před svým pánem, abys jej mohl opatrně nésti po boku mém a Adamově, a to směrem k jihu, pak odpočinek, - pak k západu, pak odpočinek, - pak k severu, pak odpočinek a pak úplný odpočinek, tvá odměna a tvé konečné určení!“

[DB 1.66.11] A hle, mocný tygr ve vší své kolosální velikosti ihned povstal a šel po boku Henochově velmi pokorně k Asmahaelovi a učinil, co mu bylo přikázáno.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Náhled v mobilu Impresum