Titel German English Afrikaans Serbian Slovak Czech Help
9 nájdení

[DB 3.366.11] Nesmíte si však myslet, že toto malé Středomoří se tu vyskytovalo jakoby o sobě jsoucí; neboť po něm bylo zejména v Evropě ještě mnoho značně velkých jezer, která byla s tímto třetím Středomořím ve spojení jen již tehdy jsoucími odtoky. Kraňsko, anebo jeho roviny hluboko až do horního Kraňska, bylo o sobě uzavřeným jezerem, jehož zbytkem je dnešní tak zvaná „Lublaňská bažina“, které se však silným odlivem až do krajiny dnešního Rannu spojovalo s druhým Středomořím, které pokrývalo rozsáhlé krajiny Chorvatska. Hlavní s třetím Středomořím spojená část se rozprostírala přes dnešní údolí Drávy až do krajiny panství Fall a dále tam, kde si Dráva musela dlouhou řadou hor razit cestu až do krajiny dnešního ledu, tam začínalo druhé dosti značné jezero, jehož zbytkem je tak zvané Vrbské jezero. Část tohoto jezera se pak táhla podle údolí Drávy daleko až přes Bělák, s nímž byla ve spojení ještě mnohá menší jezera. Tak bylo dnešní údolí Enže rovněž o sobě jsoucím jezerem, které si razilo cestu dnes tak zvaným Gsäus a odtud dále, až se spojovalo s mnohem větším jezerem, které podle údolí Dunaje nahoru pokrývalo všechny plochy Bavor a dílem také širokého údolí Innu v Tyrolsku. Dnešní Mura byla podobně jako Dunaj v plochém spojení s třetím Středomořím. Krajinu dnešního Wildonu až do dnešního Göstingu zaujímá menší jezero, a za Göstingem se prostíralo jiné, Murské jezero podél celého území murského a jeho změlčených údolí, která měla v pozadí rovněž opět menší jezera a malými odtoky byla spojena s hlavním jezerem. Dnešní Švýcarsko mělo velké množství podobných malých jezer, jichž zbytky trvají dodnes.

[BM 73.1] Biskup Martin při pohledu na tuto scénu se dá do smíchu a praví: „Bratře, pohleď na ty přehloupé ženy! Ach, jak se ve své nanejvýš slepé zuřivosti drásají svými dýkami! No, no, toto nyní pěkně dopadá! Věru, to je veleokouzlující blockbergská112 scéna. Budou-li si tak počínat dále, mnoho z nich nezbude a my pak budeme moci se svým zakročením zůstat pěkně doma! Také dobře; věru, na těchto hadrech nebe příliš mnoho neztratí!

[RB 1.63.6] Přistoupí k tomu jiný a patetickým tónem praví: „Přátelé, považte, kde jste! To přece není nějaký Frater aneb Brigitenau, kde se surový vídeňský lid tváří desetkrát surověji než jinde! Považte, zde je vážná říše duchovní, kde musí být člověk zcela řádný a vážný, aby nebyl okamžitě navěky ztracen! Neboť u Boha není v tomto světě žádné milosti a žádného pardonu!“ Praví ona hrdinka: „Ó, ó, ó, nerozhorlujte se tak příliš všemohoucně, vy ramenatý blbče! Že náš milý Pán Bůh nemůže mít slitování s takovými chlastouny věder piva, jako jste vy, to je přece snad zcela přirozené!“ Praví onen Patetik otvíraje velmi široce oči: „Co to praví blockbergská čarodějnice? Ó, na tuto sekyru se najde zajisté i zde v duchovním světě také topůrko! Není tu žádný sprostý chlap, kterému by nebylo líto rukou, aby této nejnecudnější děvce zakroutil krkem?“ Praví hrdinka: „Ó, s tím si námahu nedělejte! Neboť kdyby tu šlo o nejsprostšího chlapa, který by mně zakroutil krkem, pak by se k tomuto zaměstnáníčku nikdo lépe nehodil než vy! Ale tu si myslím, že takováto práce by byla pro vás ještě až příliš dobrá! Co si myslíte, kdo jste? Jste živý denní čtyř vědrový soudek piva. Poslyšte, pivečko a vaše volatá Mierl – to vám zde v duchovním světě chybí, proto jste tak vážný!? Ale jen se těšte, snad přijde i ta vaše Mierl také brzy za vámi. A pak bude milý Pánbůh ihned milosrdnější, než je nyní!“

[RB 1.63.7] Praví Patetik: „Přátelé, nechme tuto zapáchající zdechlinu! Neboť kráva se zamazaným ocasem znečistí vše, co ji obklopuje!“ Praví hrdinka: „No, bylo by to hanba, kdybyste nebyl čistší než já, však jste se za celý svůj život několika tisíci vědry piva vymyl a propláchl! A to bude snad přece jen něco zcela jiného než sto generálních zpovědí u všech jezuitů! Kdybych já tak byla trochu od milého Pánaboha, věděla bych, jak vás učinit blaženým! Hleďte, udělala bych z Dunaje samý Linsingský ležák a někdy k tomu trochu míchaného a posadila bych vás právě tam, kde se vlévá Dunaj do Černého moře, a volatou Mierl vedle vás. A pak byste byl jistě nejblaženějším člověkem!“

[RB 1.73.3] Má Ema, která ze vzteku stála u nejvzdálenějšího okna tohoto pokoje a prsty drhla na okenici zcela slušné „čepobití“, se pojednou obrátila, přiběhla se stisknutými rty k mému komorníkovi a napřáhla jaksi s chutí svou něžnou ruku k velmi energickému políčku. Ale komorník ji odrazil a pravil: ‚Ale, ouha! Pro takové žrádlo si již mohu jít sám k nějaké ovocnářce! Má tvář není tak nóbl, aby se dávala k holení namydlit vysoce urozenou rukou! Jen tři kroky od mého šikovatelského těla, jinak bych mohl připadnout na myšlenku dát se s milostivou paní baronkou do pravého štrasburgského (tance), a z toho by pak mohly povstat zcela zvláštní pokroucené příhody, rozumíte?!‘ Ema vztekem téměř pukala a křičela: ‚Jdi mně z očí, holoto! Jdi mně z očí, bestie! Podlý kujóne! Jak si mně dovolujete říkat takové urážky do očí, mně, baronce nejstaršího šlechtického rodu?! Kliďte se nyní okamžitě z mých očí, jinak vás dám odvést policií.‘

[RB 2.155.8] Hle, tělo každého člověka je pravá milionová směsice všemožných vášní pekla, které jsou spojeny v souzenou formu. Ty jsi přece jednou slyšel něco o vzkříšení jak mrtvých, tak i živých, jakož i o vzkříšení těla a také neméně o tak zvaném posledním soudu (Jüngster Tag), kdy všechny, kdož jsou v hrobech probudím podle jejich skutků, buď k životu, anebo k věčné smrti.

[RB 2.236.10] Helena: „Prosím vás, nemluvte tak nabubřele a ‚lahmlaket‘ (neslaně) a s vašimi poklonami si můžete hned zůstat doma! Myslíte, že jsem snad nějaká taková, která se dá chytit na toto poklonkové vnadidlo? Myslíte-li to, pak vám ihned pravím: Tehdy pohlédne náš milý pánbůh z okna a řekne: ,Z toho nebude nic!‘ Poslyšte, já jsem práskaná. Rozumíte mně? Na simeringské pláni je dost sýkorek, které můžete chytat, ale v Oberlerchenfeldu se musí jinak mluvit, chce-li někdo ještě chytit nějakou takovou slabou husičku! Copak myslíte, že snad neznám vaše touhy? Jděte a koukejte, že čerta starého dbám o vás! Vám se líbí jen má tvář, mé srdce však není před vašima očima k ničemu! Vás ovšem ruší, že nemám takovou výřečnost jako taková nafintěná městská slečinka, ale to je právě pro našince dobré, neboť tím si zjednávám od vás pokoj. Mluvte s mým mužem! Ten zná již lépe hornoněmecky než já. Věřte však tomu, co vám řekne, jinak ještě dávno se vám nedostane vidět nebe!“

[RB 2.238.2] Ale důstojník je velmi nelaskavě osloví a praví: „Pošetilé ženy a pobožnůstkářky, jedna větší druhé, jak vám může něco tak hloupého vůbec napadnout?! Copak myslíte, že soudný den musí vypadat právě tak, jak vám jej líčili popové? Je zde ovšem soudný den pro nás, pro všechny, protože jsme dosud žili v nejtemnější noci! A Pán Bůh Sám nás v tento den probudil, jinak bychom zůstali ve věčné noci světských omylů. A hleďte, to je pravý soudný den, v němž se nám naskytuje navěky spása. Je a existuje také sice soud smrti, v němž jsme až do této chvíle až po uši vězeli, ale to je soud z nás samých, a ne z Boha. Slovo Boží samo, jímž jsme se stali, a propůjčená nám svoboda vůle jsou tím, co nás soudí a musí soudit, jinak bychom byli kameny bez života. Jestliže jsme si však ze své nejvýš svobodné vůle dali smrtelnou ránu a nemůžeme si pak v smrti sami pomoci, pak přichází shora Otec se Svými anděly a pomáhá mrtvým opět k životu. Když se pak mrtví v duchu opět probudí k věčnému životu v Bohu a u Boha, pak je to pro každého probuzeného opravdu poslední soud – (jüngster Tag – nejmladší den) tak jako je také pro každé novorozené dítě onen den, v němž se zrodilo na svět, pozemským soudným dnem, (nejmladším) dnem, jako je tento (den) pro nás všechny. Proto se již tak pošetile nebojte zmíněného dne hrůzy, který v tomto duchovním světě věčně nikdy nepřijde a přijít nemůže. Zda není psáno v Písmu, pokud si na něj vzpomínám: ‚A Já ho, praví Pán, o soudném dni probudím!‘, a ne: ‚Já ho o soudném dni usmrtím a zatratím!‘ Hleďte, hleďte, jak jste pošetilé!

[VEJ 2.42.1] Několik se jich pak nyní také tázalo, kdy přijde „soudný den“ (der „jungste Tag“, „nejmladší den“).

Náhled v mobilu Impresum