Titel German English Afrikaans Serbian Slovak Czech Help
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 nájdení 0 - 20 z 537

[DB 1.2.10] Toto však Já pravím nyní: Já jsem ten jediný, věčný Bůh ve Své trojjediné bytnosti jako Otec co do Své podstaty božského, jako Syn co do Své podstaty úplně lidského a jako Duch co do všeho života, působení a poznávání. Já jsem od věčnosti Láska a Moudrost o Sobě. Nikdy jsem od nikoho nic neobdržel. Vše, co tu jest, jest od Mne, a kdo má něco, má to ode mne! Jak to tedy že jsem tyran a vyhlašovatel rozsudků zatracení?! – Ó, vy pošetilci! Já vás miluji; vy Mnou pohrdáte. Já jsem váš Otec; vy ze Mne děláte kata. Kde Já žehnám, tam vy proklínáte; kde stavím, tam boříte; co vztyčuji, to ohýbáte; kde Já zasévám, tam na to vedete dusící přívaly; vy jste ve všem proti Mně. Kdybych byl, jak vy říkáte, že jsem, - věru, pravím vám, Země by již dávno nebyla, ba nebyla by dokonce ani stvořena! Protože však jsem, jaký jsem, trvá ještě vše, jakým to bylo, a jakým to bude na věky; a také vy budete, jakými chcete býti, bez Mého rozsudku zatracení, - neboť budete tím, čím se sami uděláte. Z těch však, kdo Mne berou jaký jsem, a milují Mne, jak je miluji Já, udělám, co oni chtějí, aby byla jejich svoboda a radost dokonalá na věky.

[DB 1.26.3] Jen když mu přinesli jeho poddaní před jeho příbytek velmi mnoho dobrých jídel všeho druhu plodů a velmi mnoho třpytu a velmi měkká roucha, upletená z nejjemnější trávy, která rostla na úpatí hor, tehdy tím také byl již úplně spokojen a nechával při tom zákony zákony a vládu vládou.

[DB 1.32.6] A hle, tak jsem si v krátké době připravil národ, který až do této chvíle ještě v potomstvu jest, - kde však, o tom poněkud později! Nuže, když tedy byli takto dobře připraveni, dal jsem jim v pozadí skrze Meduheda zazníti vznešenou píseň plnou moudrosti a lásky, která byvše tedy již zaznamenána a dodnes existuje, kde však, také o tom poněkud později! – zněla takto: Slyšte dobře, vy všechny pozdní děti Mé milosti, / slyšte jak vás všechny zvu k veliké hostině / přijďte všechna věrná srdce sem do Mého středu, / chvalte všichni radostně Mé jméno podle obyčeje, / jemuž Meduhed vás velmi zbožně, věrně učil, / když tu jako prvý v srdci po Mně zatoužil. / Vizte všichni příklad jeho čisté dobré mysli, / vizte jeho oči, ústa, uši a brady jeho jemný bílý vous. / jako známku zbožných moudrých řečí. / Hleďte ve všem tom musíte se mu všichni zcela podobati, / chcete-li se později Mými milými, věrnými dětmi státi, / zcela osvobozené ode všech zel zlých hadů stád. / Hle, Já brzy se Země smyji všechny ohavnosti, / Hříšníci se tu marně budou honit po Mé lásce! / Zůstanete-li však zbožní a věrní v srdci, / zaženu, setře vás, Své vlny, od vás, / skryji vás na výšinách této země, / až tu uvolním Svůj hněv od těžkých pout. / Hleďte, tehdy kvílet budou všechna pokolení na Zemi! / Slyšte, tehdy zmlknou všech těch velkých posměchy! / A vysoké přívaly vod s hukotem přes hory / ponesou nemnohé děti Mé lásky, trpaslíky, / které se staly malými jako děti komára, / protože se láska belhavou stala a chodila o berli. / Vzhlédněte ku prostorům Mých světlem naplněných nebes, / pohlédněte k Mým hvězdám, okrajům paprsků Mé milosti, / vizte Slunce tiše osvětlovat nivy této Země, / vizte Měsíc doprovázet zemi bez všeho reptání; / hleďte, jak ty všechny Světy poslušny jsou vůle Mé; / a tak i vy konejte stále v tichu všechny skutky vaše. / Chcete vědět, co za bytosti jsou tyto Hvězdy? / Slyšte! Pravím: Láska rozřeší vám přesně tuto otázku! / Bude-li láska v srdci čistá bez poskvrny, / dám za svítilnu vám pochodeň Mé milosti, / potom čísti bude každý snad v tazích jasných plamenů / neklamně velké písmo jména Božího. / Ó, ty malé srdce do těsných prsou uzavřené, / kdybys znalo zdroj, z něhož jsi tak velké vzniklo. / ó, nikdy by ses na mrtvé hmoty netázalo, / ano, zcela bezstarostně bys je vznášet nechalo, / ježto Tvůrce všech těchto malých, nicotných věcí / za jedno srdce – milující Sám by Se mu odevzdal. / Co vy,slabé lidské děti, máte často za veliké / ó, jak malým nazývá to Moje láska! / Ó, jak zcela ničím v dálných prostorech jsou věci / A také lidé, jejichž srdce z lásky neklíčí! / Nepovažujte proto nic za velké než věrnost Mé lásce / a co je jí nejblíže: hříšníkova pravá lítost! / Já však velký jsem jen mocným působením lásky Své, / A svobodný Duch, jenž pevně se na závěse udržel; / ale dráhy Mých Sluncí vám zcela neznámé, / které vám tak jako vše připomínají jen vaši slabost, / co jsou v nekonečně velké hojnosti Mého Božství? / Nic než odpadlá lehká schrána roztoče! / Kdybyste se mohli ke středu všech Světů vyšplhati / a slyšeti tu všech sfér rychlým letem hlasy, / změřiti tu sílu nejjasnějšího světla všech Sluncí / a pochopiti všechna největší díla Mé všemohoucnosti, / přiblížili byste se snad potom velké Mé lásce? / Nikoli, Já pravím; do všech pochybností byste se náhle vrhli! / Kdybyste tam také mohli řídit nebes velký vůz / a jako velcí duchové rychle se honit za všemi Hvězdami, / kdybyste mohli z úst svých také jasná Slunce vydechovat, / ano, nořiti se jako Slunce Má do vln mořských, / nebyla by všechna vaše síla naproti síle Mé / nic než písek a prach na starých jílovištích a lomech. / Dívejte se přímo na tu modrou nebes stuhu, / dívejte se přes vlny též k dalekému okraji moře; / věřte Mi, Já pravím vám:není hranic tam, / kde ve dne Slunce, v noci nesčíslný počet Hvězd se leskne. / A velkého moře hojnost přirovnati nelze / k jedné jen kapce v oněch hvězd nejmenších říších. / Dívejte se tedy na Mne, Velikého, malé zástupy lidí, / a vědychtivost šetřívejte jedině pro Mne! / Mou lásku hledejte křížem krážem ve všech končinách! / Kamkoli jen pátravým zrakem pohlédnete, / naleznete všude Mého jména znamení; / leč nedejte se ničím vázat než jen láskou Mou! / Radostnou zvěst o Mně bude i tráva hlásat vám, / budete-li se však hříchů Hanochu zdržovat, / budete-li se však jako praví bratři věrně milovat / a pro blaho všech používati svých údů, / potom velká milost přijde shora k vám / a ukáže pak vám, jak máte otce chváliti! / A teď padněte na Zem, matku vašich hříchů. / setřeste prach, hada nicotnou potravu smrti, / děkujte v srdci svém Mně, zachránci, rádi znovu, / nelitujte nikdy zasvěceného Mně času, / dejte vládnouti vždy moci Mé lásky v srdci, / tak jednou milosti světlo všechny vás nově utvoří!

[DB 1.35.28] Ale vy lidé – nejen že bijete, mučíte a usmrcujete své pro vás pracující bratry – nýbrž jste dokonce Bohu nevděční, proklínáte Jeho požehnání a zatracujete Jeho milost a převracíte jeho velkou lásku v nejjedovatější nečistotu hada!

[DB 1.36.3] „Nyní jest vše dobře připraveno; učiňme tedy také člověka z nejjemnější hlíny Země jako dokonalý obraz ze Mne, jak podle Mé Lásky, tak i podle Mé milosti, abychom mohli býti poznáni a chváleni samostatným životem mimo Nás, a aby také jednou veškeré stvoření mohlo býti v sobě a skrze něho vykoupeno, aby tím dospělo opět k svobodnému vědomí svého účelného jsoucna ze Mne!

[DB 1.36.25] Avšak jednou se Světy pokloní této Zemi, ježto její světlo, bude větší nežli světlo všech nebes; neboť jednou tu bude svítiti svatost Boží všem národům, které budou dobré vůle. A zůstanete-li věrni v pokoře a v dobrovolné poslušnosti nejsvětější vůle věčného, velkého Otce, pronikne toto světlo také k vám a učiní vás skrz naskrz živými; kdybyste se snad někdy povyšovali jeden nad druhého, pak toto nejjasnější a nejsvětější světlo, z nejvnitřnější hlubiny Boží vycházející, přijde k vám jen jako světlo nejvzdálenějšího Slunce stvoření do nejtemnější noci Země.

[DB 1.42.76] Tu jsem padl na tvář a jal se kvapně modliti a svatého Otce Lásky a všeho se hýbajícího života snažně prositi, aby ráčil ve Svém slitování darovati shora, jasně svítící plamének milosti, aby tu mé oči mohly zříti hroznou velikost a předaleký rozsah temné smrti. a když jsem nyní dosti dlouho věrně a pravdivě snažně vzhůru k svatému Otci prosil, tu na mne pojednou zvolal velmi silný hlas jménem, řka: „Povstaň rychle, a pohleď na velké propasti nejtemnější smrti! Zde, na místě desátého sloupu, zlomeného sloupu jehož roztříštěné spodní polovice lásky zde leží rozptýlena v nejhlubší propasti smrti jest poznamenané cizoložství, - horní polovice však visí na kovovém, nekonečném oblouku nebes a nespustí se dolů k troskám dříve, dokud nebude základ tohoto sloupu načisto od lejna hada omyt. Základem jest Země, hříšný dům, a lejnem hada jest velmi půvabné tělo všech žen nížiny v Hanochu. Proto běda Zemi ztučnělé nyní krví bratrů, kteří se kvůli tělu záletných žen velmi ukrutně vraždili a svou požehnanou krví napájeli Zemi! Já dám brzy prouditi s nebe velkým povodním a usmrtím veškeré tělo pro vábné tělo žen, kterými bylo stráveno všechno vodstvo zde kolem desátého sloupu! Ó, skvěj se jen, skvěj, nádherné, vábné tělo všech žen, nejpotměšilejších to dětí draka! Ó, skvěj se lákavý pokrme červů močálu, ty odporný zápachu Mé cti! Ty se koupeš a denně myješ v nejjemnější vodě, připravené z všelikých bylin a koření, a natíráš kůži nejjemnějšími oleji, abys byla ještě vábnější a lákavější k svádění dětí věčného, svatého Otce.

[DB 1.56.23] Staň se tedy; neboť můj jazyk jest volný a může vysloviti, co spatřuje mé oko žhoucími znameními v srdci přímo v nejjasnějších rysech stojící! A tato znamení jsou živé tahy věčné Lásky a slitovné milosti věčného, svatého Otce ve mně; a tak tedy z těchto znamení budu mluviti a míti nesmrtelnou rozmluvu z mého Boha a vašeho Boha, z mého svatého Otce, jenž jest pln lásky, milosti a všeho slitování!

[DB 1.57.10] A hle, tu Mně společnost prvých lidí Země potichu poděkovala a potom povstala a kráčela na východ k výstupu a tam malou soutěskou do nejjasnější volné přírody, kde se poněkud zdržela a celá užaslá pohlížela na bublající, jasný potůček a dále dole viděla jemné slabé mlhy hbitě se vznášeti z potůčku vzhůru k volným prostorám světla a také viděla, jak tyto mlhy, teplem proměněné, zmizely jejich pohledům. A nyní všichni dobře chápali toto divadlo přírody a poznávali se blahodárně v ní v hloubi srdce Mne za to chválili a velebili a převelice jásali a konečně se ubírali dále přes dosti dalekou nádvorní rovinu, kde sídlily mnohé rodiny; a když tyto rodiny spatřily již zdáli nad sníh bílého praotce, spěchali v zástupech na velmi ušlapanou stezku a dali se Adamem žehnati a chválili pak Mé jméno, takže zvuk jejich čistých hlasů zazníval daleko přes vzdálené pohoří a zval všechny tu bydlící děti k následujícímu dni odpočinku, k sobotě, kdy Mně bude opět povinná oběť.

[DB 1.62.15] Mé děti dovedly mne do mé chaty; tam jsem se modlil k dobrému svatému Otci, aby mne co nejmilostivěji navrátil světlo očí, o které jsem přišel svou velkou pošetilostí. Poté jsem usnul, a noc uštědřila na má víčky hojnou rosu a chladící vánky vanuly přes rozpálené oči a chladily sluneční zápal v mém zraku. Noc uplynula, a – dík a čest dobrému, svatému Otci! – povstalo pro mne opět klidné, jasné, čisté a svěží jitro. Můj zrak se posílil, ale ne již k nové pošetilosti nýbrž aby spatřoval květnaté nivy země a aby si všímal toho, kterak se v nesčíslných tvarech a nejjasnějších podobách vyvíjí ze zetlelin svobodně život.

[DB 1.72.27] A tak nechte, nejdůstojnější praotcové Země, mne ubohého, mne mrtvého nyní mlčeti; neboť nesluší se, abych jako mrtvý mluvil k těm, jejichž hruď skrývá v nejjasnějším světle život z Boha, odkud každé slovo požehnaným jazykem rozsévá život jako Slunce své chvějící se světlo.

[DB 1.82.4] „Ó, svatý, přelaskavý Otče, jenž v nejjasnějším světle zříš všechny temnoty světa,“ jal se Henoch v srdci ke Mně modliti a prositi, „Ty víš, že jsem zvěstoval Tvé svaté slovo Adamovi věrně bez přídavku a bez výňatku! Jak to tedy, že je tak ctihodný otec Set nesprávně pochopil?

[DB 1.95.8] Provaz moudrosti jest způsobilý jen těžké, hrubé balvany nepořádně na krátkou dobu k sobě připevniti; ale něžná vlákna lásky ovinují nejvnitřnější nejněžnější život a postřehují takto sloužíce velmi snadno zřící i duši nejjemnější záchvěvy.

[DB 1.100.4] Zejména pak jsem pozoroval tento velký rozdíl: Při tvé řeči jsem objevil vždy zřejmě v sobě, že tvé slovo jest pravé světlo. Kdo podle něho jedná, může a musí dospěti k životu. Tvé vždy mírné slovo se také podobá rannímu šeru, které jest zajisté také nejjistějším hlasatelem nastávajícího dne, jako je tvé slovo hlasatelem jistě následujícího života.

[DB 1.101.3] Pohleď naproti tomu na nebe za dne! Zda nejjasnější den není zároveň také nejjednotvárnější?! Kdo může nahoru pohlédnouti? „Všude jej trestá palčivé ostré světlo.

[DB 1.114.11] Hle, proto očišťuj jen v tichosti horlivě svatý plamének lásky ve svém srdci, pak se brzy snadno obejdeš beze všeho cizího osvětlování; neboť jedna božská jiskérka má větší cenu nežli celé nebe plné nejkrásnějších a nejjasnějších Sluncí, měsíců a Hvězd.

[DB 1.137.3] Z noci se stává den, a noc touží po dni jako den po noci. Kdo je však s to v noci za dne kráčeti?! Za to však je každý s to za nejjasnějšího dne oči zavříti, a pak jest noc za dne pro něho větší, nežli sama skutečná noc v samém nejhustším středu.

[DB 1.137.8] Ale co jest pro slepého nejjasnější ranní světlo a pro hluchého nejsilnější hřmění?! Věru, teprve nyní poznávám – a, jak bylo řečeno snad také my všichni, - že slepý a zároveň hluchý jest tolik jako zcela mrtvý! Kdyby neměl pocit kůže, podobal by se úplně kameni, na jehož tvrdé čelo naráží nepociťovány větry, a který, padne-li buď na sobě rovný anebo na měkkou zemi anebo do vody, nepociťuje a nerozeznává, na co padl a který také nemůže přeměniti nic jiného nežli jedině neúprosná, nezměrná moc ohně!

[DB 1.138.5] A když jste se zrána domnívali, že jste vše dohonili, přišel jsem k vám jako jasná hvězda, abych vám ukázal, plaze se před vámi v prachu, že také vaše srdce bylo rovněž hluboko v písku pohřbeno; avšak jasná hvězda putovala od východu k jihu, od jihu k západu a od západu až k severu a vaše srdce Mne potají považovalo stále ještě za lháře, a jen málokteří byli s to spatřiti úplně nejjasnější paprsek hvězdy.

[DB 1.138.9] Večer vystřelovala hvězda paprsky jasnější. Blýskalo se a mocně hřmělo, a jen nemnozí mrtví povstali a uvolnili se od shnilých uzlů. Avšak pohřešované shnilé teplo při trouchnivění působilo ostatním bol, takže tu vznikla krutá hádka. A jedna výsada moudrosti bojovala proti druhé, pročež ještě mnozí nebyli s to spatřiti nejjasnější světlo hvězdy.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Náhled v mobilu Impresum