Titel German English Afrikaans Serbian Slovak Czech Help
Kapitola 1 Robert Blum

Pozemská dráha života Roberta Bluma

Započato 27. listopadu 1848

[RB 1.1.1] Robert Blum, tento člověk německého jazyka, přišel na tuto Zemi v nanejvýš nuzných poměrech a až na několik posledních svých let musel neustále bojovat s přirozenou pozemskou nouzí, což mu však bylo údělem z dobrého, světu ovšem zcela neznámého důvodu. Jeho duše a jeho duch pocházel z oné planety, na níž, jak z odhalení „Přirozeného Slunce“3 víte, její obyvatelé svou nanejvýš houževnatou vytrvalostí přesazují celé hory, a co nedokonají tělesně, to provedou ponenáhlu jako duchové.4

[RB 1.1.2] Tento muž, šílenou odvážlivostí jatý a tímto světem odsouzený, ukazoval již od dětství, jak vytrvalého je ducha. Ačkoliv jsem mu Já Sám5 v zájmu jeho spasení kladl vždy do cesty nejvhodnější překážky všude, kdekoli se chtěl povyšovat, přece to nakonec, zejména pro tento svět, málo pomohlo. Neboť příliš neúnavná a vytrvalá snaha jeho ducha si přece jen nakonec prorazila z veškeré (jemu)6 stanovené bezvýznamnosti dráhu, na níž dospěl k většímu působení.

[RB 1.1.3] Na tomto stanovišti působnosti činil ihned na tisíc velkých plánů a také je podle možnosti prováděl. Především mu leželo na srdci jisté blaho národů, k jehož uskutečnění nelitoval žádné oběti! Věru, kdyby byl vlastnil všechny poklady Země, všechny by je i se svým životem obětoval k uskutečnění této pro něj nejvyšší ideje.7

[RB 1.1.4] Za tuto ideu blaha národů vděčil hlavně čisté světové náboženské škole Rongeho8 a jeho druhů, která však vlastně není a také nikdy vůbec nebude náboženstvím a církví, protože Mne, Pána, popírá a činí Mne zcela obyčejným člověkem a učitelem národa dávného věku. Tato domnělá církev zavrhuje tedy také základní kámen, na němž chce postavit svou budovu, staví tedy na písku; a její dům bude tudíž mít špatné trvání.

[RB 1.1.5] Jako však stavěl Ronge církev svou, tak také stavěl náš muž své ideje o blahu národů – na písku. Jemu bylo vše, co poskytuje svět, nanejvýš malé a bezmocné; pouze ve svém řečnickém daru spatřoval onu velmoc, jíž se jistě podaří zakrátko odsoudit všechny držitele moci.

[RB 1.1.6] Jeho přesvědčení o tom bylo tak silné, že nebyl schopen téměř žádné pochybnosti o tom. Ač jsem ho při příliš odvážných podnicích také vnitřně napomínal, přece ho to nemohlo zdržet od toho, co si jednou umínil uskutečnit. Neboť měl jakési heslo, že pravý Němec má spíš obětovat vše, než by zanechal jednou pojatou a promyšlenou ideu. Mínil, že Němec přestává být Němcem, jakmile začne vyměňovat ideje.

[RB 1.1.7] K pevnému podržování jeho jednou pojatých a k provedení stanovených idejí posiloval ho také častější skvělý zdar. A protože se mu podařilo odstranění několika politických pahorků, kteroužto prací upoutal na sebe také všeobecnou pozornost a získal přitom důvěru celého kraje, odvážil se nyní na pohoří Himálaj. Tato důvěra razila mu potom také cestu k jeho nevyhnutelnému pozemskému zániku.

[RB 1.1.8] V Německém shromáždění9 vyzkoušel častokrát moc svého jazyka a měl potají velkou radost ze svého oslavovaného jazykového vítězství, na němž míval ovšem největší podíl jeho silný duch. Opíraje se o tato vítězství a co nejpevněji v ně důvěřuje, spěchal z místa svého určení do jednoho velkého východoněmeckého města, kde lid počal též na denní světlo vynášet nejvýš zjevné příznaky jeho idejí. Zde chtěl takřka jednou ranou zabít asi třicet tak zvaných knížecích much nepováživ, že za těmito mouchami mám snad také Já, který jsem mu nebyl ovšem ničím, promluvit pár slovíček, než se stanou kořistí jeho plácačky!

[RB 1.1.9] Náš muž vycházel hlavně z ideje, kterou si ovšem vypůjčil z Mého slova, že člověk má být „dokonalý“ jako Otec v nebesích, a že je jen jeden Pán, všichni ostatní pak bratři bez rozdílu stavu a rodu. Leč on sám nevěřil v Toho, kterému se mají lidé v dokonalosti podobat. Za pána považoval však jenom sebe – moc své řeči. Zapomněl však přitom zcela na to, že také knížata jsou lidé mající moc ze Mne, a zapomněl též na onen text Písma, kde se praví: „Dávejte císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží!“, jako i: „Buďte poddáni každé vrchnosti, dobré či zlé; neboť neměla by moc, kdyby jí nebyla dána shůry!“ Proti té moci napomáhá jen modlitba a správný život podle Mého slova, nikoli nějaká tak zvaná politická plácačka na mouchy.

[RB 1.1.10] Tento muž byl ve shora zmíněném městě, kde chtěl své národy oblažující ideje uskutečňovat mocí zbraní tak jako svými řečmi, zatčen jako státu nebezpečné individuum a po krátkém řízení dopraven do onoho světa.10

Kapitola 1 Náhled v mobilu Impresum