Závěrečné napomenutí Páně čtenářům.

1. Kdo tuto zvláště vylíčenou scénu ze záhrobí s důvěrou a s náležitým uvážením přečte, bude moci dokonce nahmatat, jak to dopadá s člověkem po odložení těla v říši duchů, a bude se moci podle toho zařídit. Kdo je však člověkem světským, ten to rovněž tak jako celé svaté Písmo s nevírou zavrhne jako pošetilost pomateného písaře.

2. Ale na tom nic nezáleží, neboť zakrátko přece jen přijde tam, kde mu mimo Mne nebude moci stejně nikdo s to pomoci.

3. Kdyby se snad nějaká poeticko-filozofická hlava mnohými Martinovými řečmi pohoršovala proto, že by jí zněla dílem přece jen příliš pozemsky, špinavě a neduchovně, budiž jí řečeno pouze toto: „Kde je zdechlina, tam se shromažďují orlové!“ A duch člověka je stejně zde jako v záhrobí v nesnázi. Je-li však ode všech škvárů očištěn, pak bude také mluvit jako čistý duch bez špíny a bez kalu.