Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 3 Biskup Martin

Biskup Martin ve společnosti zdánlivého kolegy. Dobré návrhy vůdcovy.

1. Hleďte, nyní uvádí náš muž své nohy do pohybu a kráčí velmi ostražitě a zkoumavým krokem k svému, vždy více se pohybujícímu předmětu.

2. Nyní po několika krocích je také již zcela v pořádku tam a nemálo žasne, že tam pod stromem nachází také jednoho sobě rovného muže, totiž také biskupa in optima forma9 – ovšem jen podle vzhledu, neboť ve skutečnosti je to anděl, který byl stále našemu muži neviditelně po boku. Tento anděl je blažený duch Petrův.

3. Poslyšte však nyní také, jak osloví náš muž svého domnělého kolegu a jak s ním bude dále promlouvat. Takto tedy začíná:

4. „Vidím dobře, anebo je to jen pouhý zrakový klam?! Kolega, spolupracovník na vinici Páně?! Ó, jaká to nekonečná radost po milionech let nalézt a spatřit v této poušti konečně zase jednou člověka, a k tomu ještě kolegu!

5. Buď zdráv, milý bratře! Řekni, jak jsi sem přišel? Dosáhl jsi v tomto krásném duchovním světě snad také již mého věku?! Víš, tak asi pět milionů let na jednom místě, pravím na jednom místě – pět milionů let!“

6. Anděl jako domnělý biskupský kolega praví: „Já jsem ti předně bratrem v Pánu a ovšem starým dělníkem na Jeho vinici. Co se však týká mého stáří, co do času a působnosti jsem starší; ale co do zdání mnohem mladší než ty.

7. Neboť hle, pět milionů let pozemských je pro stvořeného ducha celkem mimořádně úctyhodná doba, ačkoliv před Bohem je sotva něčím, neboť jeho bytí se neměří ani posloupností časovou, ani rozměry prostorovými, nýbrž ve všem je věčné a nekonečné!

8. Jsi proto na velkém omylu jako nováček v nekonečném světě duchů. Neboť kdybys tu byl pět milionů let, pak bys měl již dávno jiný šat, neboť v této době budou již dávno hory Země srovnány a její údolí vyplněna a její moře, jezera, řeky, potoky, močály a bažiny vysušeny a na Zemi bude také zcela jiné stvoření, z něhož nyní není ještě ani pranepatrný zárodek vložen do brázd.

9. Abys však, milý bratře, sám poznal, že tvé domnělé stáří je pouze v tobě samém vylouděnou fantazií, jejíž vývoj povstal dopuštěním u tebe samého podle tvých vlastních pojmů o čase a prostoru, které jsou u tebe silně nasoleny peklem, ohlédni se zpět a objevíš ještě svou, teprve před třemi hodinami odloženou mrtvolu.“

10. Hle, náš muž nyní rychle otáčí hlavu dozadu a objevuje zcela přesně svou mrtvolu dosud v tak zvaném katedrálním chrámu, na zvláště zřízeném stupňovitě vyvýšeném parádním loži, kolem něhož hoří téměř nesčíslné množství svíček a stojí ještě větší množství zahálčivých a zvědavých lidí. Když zpozoroval tuto podívanou, velice se rozzlobil a pravil:

11. „Nejmilejší bratře, ale co tu mám činit? Ach, jaký to ošklivý nesmysl! Mně se nejhroznější dlouhou chvílí stávají minuty věčnostmi, a přece jsem to já, který obýval toto tělo! Já si nevím hladem a nedostatkem světla takřka rady a tito blázni zbožňují můj tělesný kabát! Neměl bych nyní síly k tomu, abych toto harampádí na padrť roztrhal a jako plevy rozmetal? Ó, vy hloupí! Bůh s námi! Jaképak dobrodiní chcete prokázat zde tomuto páchnoucímu lejnu?!“

12. Anděl praví: „Obrať se opět ke mně dopředu a nepohoršuj se; vždyť ty jsi konal totéž, dokud jsi ještě náležel k vnějšímu přirozenému světu! Nechme ono mrtvé pohřbívat mrtvým; ty však se od toho všeho odvrať a následuj mě, tak dosáhneš života!“

13. Biskup se táže: „A kam tě mám následovat? Jsi snad dokonce můj patron sv. Bonifác, že se nyní, jak se zdá, tolik staráš o mé spasení?“

14. Praví anděl: „Pravím ve jménu Pána Ježíše, abys mě následoval k Pánu Ježíši! Ten je tím pravým Bonifácem všech lidí, ale s prvým Bonifácem nic není, a ani já nejsem naprosto tím, zač mě považuješ, nýbrž někdo zcela jiný!

15. Následuj mě však, to je:Čiň, co ti nyní řeknu, tak přesně pochopíš vše, co tě dosud potkalo, a jak, čím a proč. A za druhé, budeš se ihned nalézat na lepším základě. A konečně za třetí, poznávat právě tam Pána quo-ad personam10, skrze něho cestu do nebes a vedle toho také mě, svého bratra!“

16. Praví biskup: „Mluv, mluv, já už bych z toho nanejvýš nudného místa raději odletěl, než odešel!“

17. Anděl: „Tak poslyš! Odlož ihned své směšné roucho a obleč tento zcela obyčejný selský kabát!“

18. Biskup: „Ó, jen sem s ním! Rád zde tento nudný oděv zaměním za ten nejprostší hadr!“

19. Anděl: „Dobrá – hle, už jsi v selském kabátě! Nuže, následuj mě!“

Kapitola 3 Náhled v mobilu Impresum