Krásné pravé čínské smíření mezi Chanchah a stem Číňanů. Pán a Chanchah.

1. Chanchah padne nyní na tvář před oním stem a prosí je snažně za odpuštění všeho zla, které jim – i když bezděčně – způsobila.

2. Oněch sto však jednohlasně praví: „Přespanilá Chanchah, jestliže ti odpustil velký svatý Lama, co pak bychom měli mít proti tobě ještě my?! Když týž Svatý od věčnosti odpustil také nám, kteří jsme přece přinesli Ahrimanovi také mnohé a velké oběti! Proto vstaň a štípni nás do ušních boltců na znamení, že jsme si nyní navzájem navěky z nejhlubšího základu života odpustili.

3. Chanchah nyní s nanejvýš líbeznou tváří i zevnějškem povstává a učiní, co od ní oněch sto žádá. Když všech sto štípla mírně do ušních boltců, praví.

4. (Chanchah:) „Vaše srdce jsou mou nejdrahocennější ozdobou, váš pohled nejkrásnější pastvou mých očí; mé srdce však budiž vám nejsladší poduškou klidu, na níž chcete spočinout, jestliže vás láska unavila. Mé rámě budiž vám sladkým poutem pro srdce a z mých úst kéž se nepřetržitě vlévá drahocenný balzám do vašeho života!

5. Na mých ňadrech budete se vznášet až ke hvězdám a mé nohy vás budou přenášet přes tvrdé cesty. A když slunce zajde a žádný měsíc nebude osvětlovat zemi, třpyt hvězd pokryjí husté mlhy, pak dvojice mých očí nechť osvítí vám stezku vaší touhy a veškeré mé útroby nechť vás zahřejí v mrazivé noci života!

6. Tak chci být věčně nejmírnější a nejsladší služebnicí jak v nejmenších, tak i v největších potřebách vašeho života věčně za to, že jste mi poskytli svého sluchu k odpuštění mých těžkých provinění na vás.

7. Po této řeči, kterou pronesla spanilá Chanchah, přichází jeden ze středu onoho sta k ní, zvedne obě ruce nad ní a dotkne se špičkami ukazováčků její hlavy a praví: „Ó, Chanchah, ó Chanchah, jak jsi překrásná! Já ti to nyní říkám hlasitě jako hučící mocná bouře a pravím ti to také tak sladce, jak sladce vanou večerní vánky nejjemnější vlnou gazely! Ty jsi nyní krásnější než ranní červánky nad modrými horami, které zdobí velké město Říše středu a nádhernější než Chujulukh!123

8. Tvá hlava je líbeznější než hlava zlatého holuba a tvůj krk oblejší a bělostnější než krk bílé gazely; tvá ňadra jsou jemnější a měkčí nežli Tutschuran124 a tvé nohy jsou hezčí než nohy antilopy, která skáče a tančí na nejvyšších vrcholcích Himalájí. Ano, jak milé je nám slunce, tak milá jsi nám také ty; a jak nádherně osvětluje plný měsíc vlnící se hladinu jezera, tak nádherně ozařuje tvůj půvab také naše srdce.

9. A tak se nám budou od nynějška také tvá přání tak mile v našich duších třpytit a naše srdce tak přehojně občerstvovat, jako občerstvují hvězdy srdce zbloudilých lodníků, kteří zvedají na širém oceánu plachty, když nevěděli za dne, kam mají nařídit loď, aby dospěli šťastně do své otčiny.“

10. Poté se obrátí ke Mně a praví: „Ó, příteli, je to tak správné, že jsme přijali tu, která byla naší nepřítelkyní tak, jako jedno srdce ve stu srdcích?!“

11. Pravím Já: „Ano, tak je to správné podle vašeho nejlepšího mravu; ale jelikož vy všichni nyní už nejste na světě, nýbrž ve věčné říši duchů, kde vládnou jiné mravy a jiné formy, budete se ponenáhlu také podle toho řídit a ve všem tak jednat, jak to vidíte na nás, chcete-li zde zůstat. Kdyby vám však ctnost vaší země byla milejší než ctnost tohoto našeho domu, pak byste ovšem museli přejít k těm, kteří ještě velmi dlouho budou mít co činit, než dosáhnou tohoto domu.“

12. Praví Chanchah: „Ó, přemilý vznešený Příteli chudých, hle, my zde chceme být takoví jako nejjemnější porcelánová země, která se dá ztvárnit do všech ušlechtilých forem. Tvá vůle budiž naším životem a tvé slovo svatým slovem Lamy!“

13. Pravím Já: „Pojď sem, přelíbezná Chanchah, Já ti dám nový oděv, který tě bude zdobit nádherněji, než zdobí nejkrásnější červánek bílé vrcholky modrých hor!“

14. Chanchah nyní bez okolků přiskočí ke Mně a Martin již přináší ze zlaté bedny červený, mnohými hvězdami lemovaný a dobře zdobený šat a odevzdává Mně jej se slovy:

15. „Ten bude této skutečně nejkrásnější Chanchah přenádherně nebesky slušet; to je opravdový šat lásky. Musím se nyní přiznat, že tato Číňanka se mně nyní také převelice líbí, jen s jejím čistě čínským způsobem vyjadřování se nemohu jaksi smířit. Lpí na něm ještě mnoho pozemského, ale je to orientální, poetické. Skutečně bych nebyl věřil, že je v těch Číňanech tolik poctivé lyriky! Ale mně se to líbí! Nenecháme je na žádný způsob od nás odejít.“

16. Pravím Já: „Máš pravdu, také Mně se líbí, a srdce této Chanchah zejména. Ale budeš s nimi mít ještě lecjakou práci! Nyní k Chanchah!