First edition German English Afrikaans Serbian Slovak Czech Spanish Help

jakob-lorber.cc

1 2 nájdení 0 - 20 z 25

[DB 2.187.20] A Kisehel pravil Lamechovi: „Poslyš, bratře, ani toho, ani onoho zde není třeba! Hle, ženy a dívky mají ještě lecjaký zbytek v koších. Požehnejme mu a buď ujištěn, že to všem postačí!“ Lamech padl před Kisehelem na kolena a prosil ho o požehnání

[DB 2.199.2] Vy víte, co dříve Kisehel oznámil Thubalkainovi: lecjaká pokušení a zkoušky a očišťující a upevňující oheň. Hleďte, co se zde nejprve objeví!

[DB 3.60.21] Dej se však vést mnou opět do chrámu a Pán ti odhalí ještě lecjakou pošetilost v tobě; a tak mne tedy následuj! Amen.“

[DB 3.312.5] Protože je to však dílo lidské, není to za druhé jistě snad vstup k nějaké podzemní, přírodou vytvořené horské síni, nýbrž je to buď průchod do nějaké skalami obklopené horské země, anebo je to vstup do jedné nebo několika podzemních, uměle lidskýma rukama učiněných místností, v nichž tito tvrdí kajícníci asi udržovali v skrytu lecjakou těžkou hroudu zlata.

[DB 3.344.2] Víš, můj milý Valtare Druhý, my zde v Hanochu nejsme tak hloupí, abychom tak zcela rychle uvěřili, co se nám od lecjakých horských tuláků namlouvá. V prvém okamžiku mne skutečně překvapilo, že jsem tě spatřil jako Valtara, ale během tvé varovné řeči vnuknul mně právě jistě také moudrý genius, že mezi lidmi bývají bratři dvojčata a nápadná podobnost ještě z jiných důvodů.! A právě tak tomu bude asi také s tebou a s oním mystickým Valtarem. Protože ses jistě asi nějak dozvěděl o jeho osudu, vydáváš se nyní za ducha Valtarova. Takto tělesně jako ty však duchové nevypadají.

[BM 94.16] Pravím Já: „Máš pravdu, také Mně se líbí, a srdce této Chanchah zejména. Ale budeš s nimi mít ještě lecjakou práci! Nyní k Chanchah!

[BM 113.5] My zajisté nyní víme, že v království Božím je tím největším jen sluha všech. Slovy „býti sluhou a sloužícím všech“ rozumíme však v opačném případě také zároveň to nejvyšší, to je jako v lásce, v moudrosti, jakož i v síle. Neboť kde je příliš málo lásky, tam je také příliš nepatrná touha k činu, která se však také stává hlavní vlastností sluhy všech. Za druhé – musí být sluha všech naplněn nejvyšší moudrostí, neboť lecjakými mezerami v moudrosti mu to se služebnictvím všem zrovna asi nejlépe nepůjde. A za třetí – jsme všichni toho nejpevnějšího přesvědčení, že sluha všech musí být také nutně co nejsilnější a nejmocnější, aby mohl být sluhou všech.

[RB 1.79.3] A co bude třeba těmto všem zde při této poradě činit, bude ti na konci této porady úplně jasné. Dávej jen pozor! Mysl společnosti se nyní náležitě uklidnila, a tak tedy nyní také začnu ihned mluvit. Ale nesmíš se snad vyděsit, budu-li někdy mluvit poněkud ostře a budou-li zde kolem nás míjet lecjaké zjevy, které ti ovšem příjemného pohledu neposkytnou! Ale tu se drž jen pevně Mne, a tak budeš ihned opět posílena!“

[RB 1.131.12] Praví Tomáš: „Ovšemže! Jsou-li lidé mezi sebou v pořádku, pak jsou v pořádku také před Bohem. Neboť Pán Bůh nechce od lidí zajisté nic jiného, než aby vespolek žili jako praví bratři a sestry, aby se žádný nepovyšoval nad druhého a žádný nebyl soudcem druhého. My dva jsme neměli navzájem beztoho nikdy nic proti sobě, a proto také si nemáme co odpouštět. Že jsi mne však zde, v tomto duchovním světě, pomohl poněkud vyhnat ven, to se našeho starého pozemského přátelského řádu beztoho ani v nejmenším netýká, a to tím méně, že jsi mně tím prokázal rozhodně jen tu nejlepší službu. Bez této události bych snad ještě doposud zůstal až po krk vězet ve své mnišské hlouposti, v níž bych vám všem mohl ještě připravit lecjakou mrzutost, zatímco nyní milostí Páně mohu – a podle vyzvání svého vlastního srdce dokonce musím – mnohonásobně napravit hlouposti, kterých jsem se na vás již dopustil.

[RB 1.141.2] My sice známe také jeden druh lásky, ale tento druh lásky číslo jedna se u nás nazývá sebeláska a číslo dvě tělesná láska, to je tělo krásného pohlaví! S láskou jsme prožili oba lecjaké dobrodružství. Ale o oné božské lásce, která ještě na kříži dovedla za největší bolesti prosit věčného Otce eonů za nejúplnější odpuštění svým vrahům, pane hrabě, o takové lásce se nám oběma zajisté ještě nikdy ani nezdálo! A přece jen v této lásce je obsaženo vše, co je podmínkou života.

[RB 2.196.14] Kado: „Příteli, ty máš ještě lecjakou hmotnou představu o Božím slově. Copak neznamená úzká brána v evangeliu pokoru srdce, a ne skutečné dveře?! Ale pohleď přece. Otevři ji jen, tuto vysokou bránu. Stane se ti asi také ještě trochu úzká!“

[VEJ 1.96.2] Praví TOMÁŠ: „Ale Ty bys Se ho mohl, ó Pane, zbavit, jinak nám ještě provede lecjakou nepříjemnost; neboť má nevymáchanou a zlou hubu!“

[VEJ 2.135.11] Obraceje Se ke slastí opojené hlavince Jařině pravím: „Viď, Má Jaro, zajisté Mi pomůžeš opatřit Mým andělům ještě lecjakou práci?!“

[VEJ 2.208.5] Hle, poustevník je přísný kajícník a žije stále v trestním, sobě uloženém přinucení a co nejpečlivěji se vyhýbá všemu, co by nějak i jen v nejmenší míře mohlo znečistit jeho domněle čistou duši a domnívá se, že Bůh má na něm jistě značně velké zalíbení; zároveň mu však záleží velmi na tom, aby ho svět považoval za neposkvrněného Božího světce a to tím spíše, že je o něm všeobecně známo, že do jeho pokoje nevstoupila ještě nikdy ženská noha. Takováto mravní čistota přináší ovšem do jeho chaty lecjaká procenta, kterých by jistě ubylo, kdyby snad nakonec musel prozradit, že jeho chata byla jednou znečištěna nohou děvčete, o němž se přec nemůže vědět, kdy snad má svůj nečistý čas.

[VEJ 2.209.4] Věru, kdo je takový a takto jedná, ten je nejen čistý přede Mnou i kdyby měl na sobě ještě lecjaký hřích, který ho nutilo jeho tělo občas se dopustit, nýbrž je přitom úplně Mým bratrem a se Mnou Králem nebes a všech jejich nádher! Neboť i když bývá tělo člověka často drážděno zlými démony, kráčí nicméně. jeho duše v Mém Duchu.

[VEJ 3.210.21] Praví JARA: „Ano, Pane, má jediná Lásko, rozumím tomu zcela; leč měla bych být ovšem poněkud smutná proto, že musím ještě přestát lecjaké bouře nežli bude sklizeň! Avšak doufám a věřím, že nenecháš zahynout Svou ubohou - děvečku. bude-li v nesnázi volat k Tobě o pomoc; vždyť Ty jsi slyšel a vyslyšel mé snažné prosby, když jsem Tě neviděla a neznala jako nyní.“

[VEJ 3.218.1] Zatím co Cyrenius činí tuto poznámku, přichází sem též MUREL, pozdravuje Mne a praví: „Pane a Mistře, dříve mluvili za nás všechny jen dva, byli to Stahar a Floran; já jsem byl sice potichu, jelikož jsem byl s mnohým úplně srozuměn, - bylo však přitom leccos, s čím jsem nebyl a nemohl být srozuměn. Stahar mně nyní rozžehl velmi velké světlo a nyní vidím mnohem lépe nežli jsem viděl dříve; ale přesto je tu leccos, co dávno ještě dost jasně nechápu! A ježto nyní o tobě smýšlím zcela jinak nežli jsem smýšlel, rád bych také od tebe obdržel lecjaké světlo a světélko.

[VEJ 4.84.17] Tebe jsem, vznešený Cyrenie, jen ve své hlouposti a duchovní chudobě prosil o podporuj nyní však beru svou nemotornou prosbu zpět! Neboť kde jsem nalezl v tak bohaté míře poklady nebes, tam již nepotřebuji poklady pozemské; také své pole a spálenou chatrč již nepotřebuji, protože jsem poznal a viděl Boží chatu ve svém srdci. Prodejte vše a zaplaťte těm, jimž něco dlužím pozemsky! Já však budu pracovat a ve všem, co je před Bohem správné, sloužit lidem neboť já dovedu pracovat; nabyl jsem za svého života lecjakých dovedností a proto jsem potřebný člověk. Tolik času se mi přece všude poskytne, abych mohl ve svém jednání vyhovět tomu, k čemu jsem se nyní pro veškeren svůj čas a pro věčnost rozhodl ?!“

[VEJ 4.243.8] Předchozí život je však většinou požehnán všelijakými útrapami a člověk i kdyby to byl syn královský, musí od svého narození až ke hrobu zažívat lecjaké velmi těžké zkoušky. Často si dělával na tisíce plánů, které chtěl všechny co nejzdařileji provést; ale brzy se postavily všeliká soužení, nemoci, mrzutosti, krátce po jednom půvabném dni přichází obyčejně pět dní, z nichž žádný se nemůže vykázat něčím zvlášť potěšitelným a v jednom roku života měl člověk jistě třicet dní úplně špatných!“

[VEJ 4.250.5] Vidím žel, kterak to také bude opravdu velmi smutně celkem vypadat v několika málo letech s touto Mou naukou, až se opět navrátím domů. Ale vidím také jak se v malých obcích udrží jako Slunce čistá až na konec časů této Země. A to je velké občerstvení pro Mé opravdu otcovské srdce. Leč o to všeobecně se vy čistí také pramálo starejte; neboť z mnohých vepřů filozofy nikdy neuděláte. Pro tyto tvorby je pak také hned lecjaká píce dost dobrá. Volám tedy: „Pojďte ke Mně všichni kteří pracujete a obtíženi jste a Já občerstvím vás!“ Leč toto Mé životní volání zůstane velmi mnohými neuposlechnuto a nenásledováno!“

1 2 Náhled v mobilu Impresum