Předmluva Páně.

1. Písař tohoto díla vážně hledal a nalezl, co hledal. Prosil, a bylo mu dáno; a jelikož tloukl na pravé dveře, byly mu otevřeny a skrze něho také všem, kteří jsou dobrého srdce a dobré vůle. Těm však, kteří tu hledají, bádají a kritizují ne srdcem, nýbrž vždy jen svým domněle čistým světským rozumem a místo aby zatloukli na živé jméno věčného Dárce všech dobrých darů, tlukou na tvrdou a mrtvou skořápku hmoty, nebude dáno a otevřeno. Neboť Duch Páně Se nezjevuje nikdy rozumem rozumných světa, nýbrž jen v prostotě a skrze prostotu srdce těm, kteří před světem rozumných platí a bývají známi jako blázni; leč rozum moudrých světa vezme před prostotou oněch bláznů v krátké době za své.

2. Kdo toto dílo bude čísti s pokorným a věčně věřícím srdcem, tomu se z něho dostane všeliké milosti a požehnání, a pravého autora v tomto díle nezneuzná. Čistě rozumové kastě je však beztoho jedno, čte-li Daniela, či Sir Waltera Scotta, či Rousseaua, anebo Hegela; neboť rozum světský bere vše světsky a výše stojící sdělení shora považuje za pouhý sebeklam neučených, ale od přírody na fantazie bohatých lidí, kteří by rádi svými mystifikacemi za něco platili a něčeho dosáhli, protože na cestě čistě rozumové nemohou ničeho dosáhnout, neboť tato cesta jim nutně chybí!