5. A nyní vzhlédněte vzhůru k obloze, svítí v rozmanitém pořádku a v rozmanité skvělosti, - ty, které mají světlo načervenalé na znamení mého soucitu, a které mají světlo bílé na znamení radosti z velké milosti přesvatého a předobrého Otce. A onen bělotřpytný široký pruh nad Hvězdami soucitu a radosti skládající se rovněž z Hvězd pravěku, bělotřpytný od slz Lásky slitující Se již tehdy nad padlými duchy, který se táhne rozsáhlým prostorem uprostřed oblohy, ať vám slouží na znamení věčného, svatého svazku mezi věčnou Láskou, která vám a všem, co tu jest, přikázala povstati a mezi Božstvím soudícím vše podle Jeho věčné svatosti.

6. A nyní pohleď sem Adame, a také ty Evo, do Mého levého oka, které nad Mým srdcem dobrotivě a milostivě září naproti vašemu pravému oku, - pohleďte ještě jedna slza visí na jeho řase a hleďte, tato slza jest větší nežli všechny ty slzy, které se již z těchto očí pro vás vyronily!

7. Tam, kde se onen velký pás na daleké obloze jeví býti rozdělen, tam pohlížejte rádi a buďte vždy vděčni a hluboce dojati, kdykoli tam pohlédnete, neboť toto místo má vám a také celému stvoření sloužiti za věčně trvající znamení vaši věrolomnosti vůči Mně a Mého tehdejšího rozchodu s Boží svatostí ze slitování s vámi a tento pás na místě, kde se jeví jako opět navázán, má vám připomínati velké zprostředkování věčné Lásky, kterouž jsem od věčnosti mezi nedotknutelnou svatostí Boží a mezi vámi, kteří jste zpronevěřile hřešili opřed tváří jeho bezmezné svatosti.