Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 11 Domácnost Boží, Kniha 1

Zrození Kaina a Abela.

1. A hle, tu zmizela Láska před očima stvořených, vrátivší se do Svého svatého lůna Otcova.

2. A ejhle, Můj lenivý a velmi špatný nájemný sluho, který jsi ještě velmi nahluchlý, neboť musím ti říkati jako nějakému školáčkovi každé slovo jednotlivě do pera a ještě Mně nerozumíš a tážeš se Mne často dvakrát, třikrát, pětkrát, často až desetkrát, a hle, Já ti opakuji vždy přesně každé slovo! Proto buď pozornější, aby to šlo rychleji kupředu nežli dosud, neboť svět potřebuje v nejkratší době dokončení tohoto díla Mé velké milosti! Dej si to říci ode Mne svatého Otce, který je cele Láskou ve vší Své Bytosti

3. A nyní piš dále! – A ona nově stvořená dvojice byla tedy na daleké zemi zcela jediná, a slíbený anděl se objevil s plamenným mečem v pravici, a když ho spatřili velice se ulekli, takže prchali před jeho očima, chvějíce se velkou bázní ve všech svých útrobách.

4. A ejhle, bázeň urychlila Evin čas a ona byla s bolestmi zproštěna zapovězeného ovoce, které byl do ní vložil ve slepotě Adamově had.

5. A Adam ohledával nahý plod a zpozoroval, že je mu podobný a těšil se z toho velice, a Eva, poznávajíc radost Adamovu, tiskla ve vší touze tento plod své lásky na plná ňadra svá.

6. A hle, tu pocítila v prsou podobné píchnutí, jako bylo píchnutí hada a položila plod na zem ve veliké úzkosti a v pevném přesvědčení, že opět zhřešila.

7. A ejhle, tu se objevil velký anděl něžného pohledu před úzkost a bázeň mající dvojici a oslovil ji pevným hlasem takto:

8. „Neděste se a nebojte se sluhy Jehovy, jenž je vám vyslán shora, aby vám ukázal Zemi a osvětlil bloudění světa – a také vás a vaše potomky trestal, kdybyste se někdy odvrátili od cest věčné Lásky a nekonečné Boží svatosti.

9. Hleďte, tento plod není již pro vás hříchem, jest to však následek trojí neposlušnosti vůči Bohu a jest smrt vašeho těla, kterou jste zplodili ve svém těle svou touhou v sobectví. Tento plod nesmíte od sebe odvrhnouti, nýbrž podržte jej podle vůle shora na svědectví o vás samých a o vašem pokoření, abyste nyní zvěděli, kterak skrze vás přišel do světa hřích a hříchem pak smrt, plod sám pak nazvete Cahin (Kain) aneb „smrtonoš!“

10. Toto řečí, posla shora, byla dvojice ve svých vyděšených myslích uklidněna a Eva vzala na zem položený plod opět do svých dosud se chvějících rukou a na rozkaz andělův skrze Adama podala kojenci plný prs, aby z něho sál život Země.

11. A anděl přistoupil k levé straně Adamově, a Eva s plodem na pravé ruce se postavila po pravé straně Adamově, aby její srdce zůstalo prosto jakéhokoli břemene a mohlo zůstati budoucně na všech cestách a stezkách obráceno k člověku.

12. A tak putovali vzorně po celé zemi, aby si prohlédli všechna její místa a aby zřídili příbytky pro své příští potomky a aby jim zasévali chléb mocí silou, která jim byla propůjčena od lásky velkou milostí slitováním.

13. Neboť Země a vše, co na ní, bylo poddáno vůli Adamově, a moře a veškeré vodstvo poslouchalo přesně i nejslabšího pokynu Adamova a bylo mu poddáno od povrchu až do nejhlubšího základu a podávalo uctivě noze svého pána hřbet, aby pevně po něm kráčel podle libosti, a byly mu poddány veškeré větry a jeho hlasu poslouchala veškerá zvířata vod, pevné země i ovzduší.

14. Adam žasl nad silou v sobě a viděl a poznával nad čím vším propůjčila věčná Láska takovou velkou sílu a převelice se rozveselil nad velikou milostí shora a pravil Evě:

15. „Evo, ženo má, hleď, Pán moci a síly nám požehnal, obětujme Mu svá srdce, aby jeho požehnání prospívalo podle Jeho velkého zaslíbení na Zemi a podle a skrze tebe jako nového obyvatele tohoto místa spatřovalo světlo milosti.“

16. A Eva, naplněna pokorou a nejúpřimnější radostí pravila: „Adame, pohleď na svou děvečku čekající u tvých nohou na pokyn svého pána země a staniž se mi podle vůle tvé, vezmi mé srdce na němž lpí vina a obětuj je Pánu!“

17. A Adam učinil, Evě ve vší odevzdanosti v Pána, jak mu byl Pán poručil.

18. A hle, požehnání se stalo na Evě viditelným, a Adam z toho měl radost, a také Eva pociťovala v sobě velkou rozkoš. A nyní poslyš, co pravil anděl Jehovův této veselé dvojici a jeho slova byla dobře odměřena jako slova s výšiny a slova z hlubiny a byla to věčná Láska Sama, která mluvila ústy anděla a tato slova zněla z úst anděla takto:

19. „Adame! Ty ses nyní mnoho dozvěděl na daleké cestě po zemi, a viděl jsi její pevniny a její vody a také jsi viděl, co na nich a v nich jest, roste a se pohybuje; a viděl jsi velkého mamelhuda a od něho dolů všechna zvířata až k nejmenšímu z plazících se červíčků, a viděl jsi silného žraloka a všechnu zvířenu vod až k malým obyvatelům kapky, a viděl jsi také veškeré ptactvo ovzduší, od ohromného orla až po kolibříka a od tohoto až po nejmenšího komára, a vyzkoušel jsi veškeré jejich síly, jejich způsobilost a užitečnost; a také jsi z toho viděl, jak bohatě se věčná Láska o tebe postarala skrze tebe také o Evu.

20. Oslovoval jsi hory, a hory ti daly odpověď; tázal ses moře a moře ti odpovídalo, a obrátil jsi svůj hlas do hlubiny Země a odpověď nezůstala na cestě, a obrátil jsi tón své řeči ke všem stromům, keřům, rostlinám, bylinám a k veškeré trávě a vše ti sdělilo svá jména a uctivě ti vyprávělo o své způsobilosti a z ní plynoucím používání pro vás podle tvé svobodné livovůle; a tak ti dalo také každé zvíře, které jsi oslovil hlasem svých prsou, každé svým způsobem slyšitelnou a rovněž zcela určitou odpověď a oznámilo ti, pokud je určeno k tvým službám a slepě poddáno tvé vůli, a větry tě učily, jak bys jich používal podle své vůle, a toto vše viděla slyšela a poznávala též Eva.

Kapitola 11 Náhled v mobilu Impresum