Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 13 Domácnost Boží, Kniha 1

Vyhnání z ráje.

1. A nyní se vrať k Adamovi a Evě, a pohleď, jaká byla jejich další pouť a život jejich obou potomků před vševidoucíma očima svatosti Jehovy! A hle, krátký čas, který podle vašeho počítání obnášel třicet oběhů Země kolem Slunce, což nazýváte „roky“, žila tato dvojice v kruhu svých požehnaných potomků, jejichž počet se rovnal počtu roků, mimo Kaina, který požehnán nebyl.

2. A nyní věz dále co se tu stalo! Adam kráčel v den Páně, který mu byl přikázán za den odpočinku v jeho srdci, již věčnou Láskou Samou a potom několikráte andělem na památku velkých skutků slitovné Lásky a k nejvýš uctivému rozjímání o nezměrné svatosti Boha, dobrého Otce, sám po zemi, aby pozoroval krásu krajiny; a líbil se mu převelice svět, takže se ve svých myšlenkách zcela uchýlil od Boha.

3. A tak za těchto úvah přišel ku břehu velké řeky, jménem „Cheura“ aneb pomni doby Jehovovy!“ – neboť takto volala tato silně hučící řeka, ale Adam pohroužen v myšlenkách světa, nepostřehl a také nepochopil smysl této řeči šumných vln řeky.

4. A když se takto nyní ubíral podél břehu, zůstal pojednou viseti levou nohou na velké rostlině, pnoucí se po nějakou dobu po zemi a konečně kolem velkého stromu a padl prudce k zemi a pocítil v těle velkou bolest, a to byl pro něho nový pocit, i zlobil se na rostlinu a rozlícen pohlédl na ni a pohnal ji k odpovídání, tázaje se, zda nezná svého pána.

5. A rostlina odpověděla: „Ne, neznám tě!“ (Pro nesvěcení svátku v srdci)

6. Tu ohledal Adam rostlinu přesněji a rostlinu nepoznal. I tázal se jí opět: „Jaké je tvoje jméno a jaká tvá způsobilost?“

7. A hle vítr zašelestil listím a toto šelestění mu bylo srozumitelné a znělo: „Natrhej bobulí z mých haluzí a vytlač šťávu, a pij ji, a mé jméno a má způsobilost ti bude sdělena!“

8. A hle, Adam ve slepotě svých světských myšlenek učinil, co mu ona pnoucí rostlina v jeho zapomenutí dne Páně radila, a vzal několik bobulí a ochutnal je a chutnaly mu velmi sladce, a radoval se z této nové známosti a hněval se na anděla, že mu neukázal také tuto tak chutnou rostlinu.

9. A natrhal mnoho bobulí a nesl je domu, kam přišel, právě když slunce zapadalo.

10. A Eva provázená Kainem šli mu vstříc jako jediní, kteří měli po celý den starost, ježto nevěděli kam Adam šel, - neboť všichni ostatní to dobře věděli a v den Páně se nestarali o Adama, otce svého těla, protože to byli děti požehnání a toho dne měli myšlenky pohrouženy v Bohu a v jeho věčnou lásku – a sejmuli s něho velkou část jeho břemene. A on jim vyprávěl o této nové známosti, a Eva nad tím byla ve veliké míře potěšena a s pomocí Kainovou učinila s bobulemi podle vypravování Adamova.

11. Tu vzal Adam vytlačenou šťávu a pravil: „Vypátrejme její jméno a její způsobilost!“

12. A hle, tu se napil plnými doušky šťávy a podal jí pak Evě a Kainovi a konečně ji dal ochutnati všem až na Ábela, který dosud nebyl přítomen, ježto doposud plál na oltáři oheň, který byl zřídil, aby obětoval svatosti a Lásce Jehovově, což bylo libé Pánu.

13. A tu byli opojeni Adam a Eva a všichni, kteří ochutnali šťávy, a v tomto opojení vzpláli Adam a Eva a všichni z Adama a Evy divoce v žádostech těla a páchali i s Adamem a Evou smilstvo a nevěstkářství, zatímco se Ábel modlil u oltáře Jehovova.

14. A když se takto v opojení a zapomenutí na Boha a na předtím vždy přikazované a povinné oběti svých srdcí dosti nasmilnili tu se objevil anděl s plamenným mečem v pravici a nejprve vlídně Ábelovi řekl:

Kapitola 13 Náhled v mobilu Impresum