Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 13 Domácnost Boží, Kniha 1

14. A když se takto v opojení a zapomenutí na Boha a na předtím vždy přikazované a povinné oběti svých srdcí dosti nasmilnili tu se objevil anděl s plamenným mečem v pravici a nejprve vlídně Ábelovi řekl:

15. Jehova nalezl na tvé oběti velké zalíbení, takže tě vyvolil za záchrance svých rodičů a sourozenců, aniž by nyní v den Páně zahynuli, ježto na Něho zapomněli a své mysli snížili k zemi a nemohli býti účastni požehnání, které podle pevně stanoveného řádu vychází v tento den shora do všech prostorů nekonečnosti!

16. Přišel jsem opět viditelně, abych nejprve shromáždil tvou oběť do této nádoby slitovné milosti, kteráž jest věčný Syn v Otci, abych ji donesl před jeho nejsvětější tvář, před vlastní oko věčného Otce a dříve však ještě potrestal přestupce zákona lásky a přikázání svaté milosti a abych jim vzal velkou část darů, ranil je slepotou a vyhnal z ráje.

17. A nyní opusť svůj obětní oltář a postav se po Mé levici, aby trestající pravice zůstala volná pro přestupce a následuj Mne do příbytku hříchu! A až spící hříšníky probudím z opojení smilstva a oni, velkou bázní jati, budou prchati před mečem spravedlnosti, pak jich jako spoluuprchlík následuj a nes za rodiči tu malou část tvého těla malou část ztraceného daru a odevzdej jim to pak k posílení, až zemdleni a vyčerpáni s pláčem klesnou k zemi v zemi daleko odtud která sluje „Chuehill“ aneb „země útočiště“. A v této zemi zbuduj pak také obětní oltář podobný tomuto zde, který bude budoucně hořeti také pod vodami, které jednou přijdou na celou Zemi a stane se horou, nedostupnou nižádné smrtelné noze až do velkého Času časů, kdy On skloní Svou hlavu do nížiny, která slouti bude „Betlehem“ anebo malé město velkého krále, které se jednou stane největším na zemi, neboť Světlo toho města bude svítiti více nežli světlo všech Sluncí duchů, duchů. A na tomto novém oltáři přineseš děkovnou oběť Pánu ze všech říší Země v této zemi útěku, aby se stala poživatelnou hříšníkům a posilovala kající a potěšovala truchlící!“

18. A když anděl ukončil svou řeč k Ábelovi tu (oba) povstali a vážným krokem kráčeli k velmi prostornému příbytku Adamově, kruhového tvaru, který se podle jeho moci a síly z hustě vedle sebe volně ze země vyrostlých cedrů – tvarem podobný chrámu Šalomounově – nedaleko jeskyně lítosti a trní smutku a měl dva vchody, jeden úzký k východu a jeden široký k západu.

19. A hle, bylo to asi o půl noci – a nesmělo to býti dříve kvůli dni Páně - , kdy přistoupil anděl Páně s Ábelem k východnímu prahu.

20. Když Ábel vstoupil na práh, dal se do pláče z velkého neštěstí, které má nyní potkati a potká jeho (rodinu).

21. I řekl jemu anděl něžným hlasem: „Neplač Ábeli, požehnaný synu milosti a učiň, co jsem ti poručil z věčné Lásky, která mluví mými ústy a nelekej se hromových slov, která budou následovati nad těmito spícími hříšníky!“

22. A Ábel učinil, jak mu byl anděl poručil, a když byl úplně u svých, zahřměl anděl hrozně vážně slova hrůzy a velké úzkosti nad nyní probuzenými hříšníky, a s velkou silou a mocí zvolal:

23. Adame, povstaň, vzpomeň na svou vinu a prchni odtud, neboť pro tebe tu již není dalšího prodlévání! Neboť ztratil jsi svou vinou ráj pro sebe a pro všechny své potomky až do velkého Času časů, rovněž i velkou část darů, protože jsi zapomněl na den Páně a opojil ses šťávou rostliny, která byla mistrovským kouskem hada, vymyšlena, aby jala tvou svobodu, opletla tvé nohy a pomátla tvé smysly, abys zapomněl na Boha a aby tě v hrubém hříchu uspala.

24. Prchni tedy kam chceš, z dohledu Lásky! A všude kamkoli uprchneš, zastihne tě v hojnosti spravedlivý Boží hněv, ale podíl Lásky ti bude skrovně odměřen!“

25. A hle, tu povstal Adam se země s Evou i se všemi ostatními, kteří tu byli spali z omamného nápoje z rostliny hadovy a tím ztratili (paměť?) vesměs až na Ábela, jenž zůstal střízlivý, neboť nepil omamného nápoje a zůstal pamětlivý dne Páně (N.B. tak máte i vy, jako pravé děti tak svatého a dobrého Otce jakým jsem Já, býti stále pamětliví svatého klidu soboty, jako pravého dne Páně, jímž jsem Já, a máte v neděli konati, co je vám přikázáno).

26. A když Adam spatřil anděla, tu se i se svými příbuznými převelice ulekl, takže nemohl promluviti ani slova na omluvu a byl velkým úžasem jako ztrnulý, neboť teprve nyní začal poznávati, co byli on a jeho příbuzní učinili před tváří Jehovy.

27. Tu padl před andělem Páně na tvář a plakal a přehlasitě snažně prosil o slitování, neboť plamenný meč mu otevřel oči a v tomto hrozném světle trestající spravedlnosti uzřel celou tíhu a velikost nevýslovného neštěstí, do něhož svou lehkomyslností uvrhl sebe i všechny své.

28. Ale anděl stál se zavázanýma očima a se zacpanýma ušima, jak mu byla přikázala Láska Otcova a zvučněji nežli všechno hřmění z moci a síly Jehovovy pravil:

29. Ve spravedlnosti není milosti a v soudu není svobody, proto prchni, puzen trestající spravedlností, aby tvou omeškávající nohu nedohonily soudy Jehovovy! Neboť trest jest odměna spravedlnosti. Kdo jej přijímá, jak jej zasloužil, ten ještě může počítati na slitování, kdo se však spravedlnosti a jejím následkům protiví, ten jest zrádcem nedotknutelné Boží svatosti a připadne soudům Toho, kde již není svobody, nýbrž v hněvu Božství věčné zajetí.

30. Proto prchni a plač a snažně pros tam, kam tě tvé nohy ponesou, a kde ti vypovědí službu, tam zůstaň, plač, snažně pros a modli se, abys nezahynul a Eva a skrze tebe všichni!“

31. A hle, tu Adam opět povstal a chtěl podle rozkazu Božího skrze anděla prchnouti, a ejhle, nemohl, neboť jeho nohy byly jako ochromeny. I začal se třásti a chvěti na celém těle, neboť zmocnila se jej velké bázeň před soudem Božím, kterým mu byl pohrozil anděl Páně.

32. I padl Adam znovu na tvář a plakal a křičel přehlasitě: „Pane, všemohoucí, velký Bože ve Své velké slávě vší svatosti, neuzavírej zcela srdce Své bezmezné lásky a Svého slitování milosrdenství mně slabému před Tebou, a daruj mně tolik síly, abych mohl já ten nejnehodnější prchnouti, před Tvými soudy podle Tvé nejsvětější vůle, které jsou jako já od paty až k hlavě poddáni všichni Tvoji tvorové. Pane, vyslyš snažné prosby snažně prosby mé!“

33. A hle, tu pravila věčná Láska ústy anděla – jako nyní Já nečistými ústy tvými - Ábelovi!

34. Ábeli, pohleď na otce tvého těla, uchop jej pod paži! A pohleď na jeho ženu Evu, matku tvého těla, kterak úpí na zemi a pozvedni ji, aby byli oba a všichni ostatní tebou posíleni k útěku a dobrý, svatý Otec měl z tebe radost, že ukazuješ lásku slabému otci tvého těla, jako též své chatrné matce, a jako též všem svým bratrům a sestrám, ať požehnaným či nepodepsaným, neboť tvá síla je posílí a hojnost požehnání v tobě je občerství! A tak rukou dětské lásky a rukou bratrské věrnosti i se vší trpělivostí a láskou je veď až k místu, které ti oznámím tím, že všichni sklesnou vyčerpáním!

35. Tam zůstaň a nech unavené odpočinouti, a ty se tu přede Mnou soustřeď abych ti ve velké hojnosti propůjčil síly k posile tvých rodičů podle míry jejich potřeby a způsobilosti k přijímání a k občerstvování tvých bratrů a sester podle jejich potřeby a podle jejich způsobilosti k přijímání. A nyní učiň, co jsem ti přikázal, z lásky k nim a z poslušnosti ke Mně!

36. A hle, tu byl zbožný Ábel proniknut velkou slitovnou láskou, poklekl a z nejvnitřnějšího základu srdce, tona v slzách děkoval Bohu a posílen shora, uchopil pak ruce slabých rodičů a z velké lásky učinil, co mu byl Pán přikázal.

37. A když Adam zpozoroval, že jeho syn pomáhá jemu i matce, jakož i všem ostatním, pravil dojat: „Ó, milý synu, poněvadž jsi mi přišel v této naší velké nesnázi pomoci, přijmi také veškeré mé požehnání k poděkování a k útěše tvého slabého otce a tvé slabé matky!

38. A děkuj Pánu, jsa ještě hoden lásky svatého Otce místo mě a nás všech, kteří jsme se učinili nehodnými vysloviti Jeho nejsvětější jméno!

39. A tak tedy podle vůle Páně prchneme!“

40. A hle, tu mávl anděl mečem spravedlnosti a všichni prchali spěšným krokem dny a noci dál a dále bez klidu a odpočinku.

41. A tak dorazili již do jmenované země, když slunce stálo nad jejich hlavou a prudce pálilo, a na půdě kolkolem do širých dálek nebylo viděti žádné trávy a také žádného stromu ani keře. A hle, tu klesl Adam a Eva s ostatními zemdleni a zcela vyčerpáni do horkého prachu na zem a zavřeli oči tlačené mocí omamujícího spánku, a spali jako v bezvědomí, spoutáni osidly slabosti v nemilosti.

42. A hle, tu přistoupil anděl Páně, který je byl dosud viditelně sledoval k Ábelovi, který tu stál v nejúplnější svěžesti moci a síly shora, a pravil

43. Ábeli, hle, ze všech obětí, těla křižování, vůle ducha, které jsi přinesl ve vší čistotě své mysli Pánu svatosti, nebyla žádná větší nežli oběť tato a žádná Mu nebyla tak libá! Proto vezmi podle vůle shora tento meč spravedlnosti s ruky svého bratra shora – neboť hle, jsme děti jednoho a téhož svatého Otce - a vládni jím podle moci moudrosti a podle síly Lásky ku prospěchu svým, a rozžehni v nich zeslabenou sílu života, a dej znovu zahořeti lásce k Lásce svatého Otce a rozdmýchej plamen náležité bázně Boží v jejich srdcích! Já však tě neopustím, nýbrž budu neviditelně a budeš-li chtít, také viditelně státi po tvém mně přemilém bratrském boku, povždy hotov, ve vůli Páně ti sloužiti.

44. Neboť hle, odevzdání meče znamená tvou nejúplnější, svobodu rovnou svobodě mé, a tak se stala vůle Páně vůlí tvou a postavila tě nad veškeren zákon a přikázání učinila tvým vlastnictvím, a nyní jsi tak jako já nesmrtelný syn Lásky svatého Otce v čisté říši světla svobodných duchů!

45. A nyní čiň podle své lásky a moudrosti svým rodičům a sourozencům těla!“

Kapitola 13 Náhled v mobilu Impresum