Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 137 Domácnost Boží, Kniha 1

8. Ale co jest pro slepého nejjasnější ranní světlo a pro hluchého nejsilnější hřmění?! Věru, teprve nyní poznávám – a, jak bylo řečeno snad také my všichni, - že slepý a zároveň hluchý jest tolik jako zcela mrtvý! Kdyby neměl pocit kůže, podobal by se úplně kameni, na jehož tvrdé čelo naráží nepociťovány větry, a který, padne-li buď na sobě rovný anebo na měkkou zemi anebo do vody, nepociťuje a nerozeznává, na co padl a který také nemůže přeměniti nic jiného nežli jedině neúprosná, nezměrná moc ohně!

Kapitola 137 Náhled v mobilu Impresum