Kapitola 14 | Domácnost Boží, Kniha 1 |
13. A jest to můj milovaný Ábel, kterého však nám přespravedlivým Pán také vzal, protože ho mé oči již nikde nevidí, jistě proto, abychom já a vy všichni skrze mne pocítili co to znamená padnouti z milosti věčné lásky do přísné spravedlnosti Páně hříchem lehkomyslné neposlušnosti vůči Jeho tak přelibým zákonům lásky a vůči tak snadným přikázáním milosti 14. Ó, děti, dobře uvažujte o všem tom, co jsem vám nyní řekl a zkuste a přesvědčte se samy, zda jsem k vám mluvil pravdu a pak přijďte a posuďte samy, o jaký čas jde, - zda máme z převeliké lítosti plakati a truchliti, či zda můžeme nalézti ještě něco, co by mohlo vaše srdce potěšiti! 15. Ano, mé děti, jen jedinou radost nám věčná Láska svatého Otce nechala jako dar Své velké milosti – a z toho se můžeme a máme těšiti - , a to jest ona velká milost lítosti a smutku! 16. Hleďte, toto jediné nám Pán ještě ponechal: slzy lítosti a slzy smutku! Poděkujme Mu za to z celé hloubi našich srdcí!“ 17. Ó, jak přešťastní jsme ještě, že nás Pán ještě tak hojně obdařil! Co bychom byli bez této milosti?! |
Kapitola 14 | Náhled v mobilu Impresum |