4. A hle, tu se Kain ze svého hněvu, ze své zuřivosti a ze své zloby vzpamatoval a pohlédl na Ábela a pravil: „Hle, co jsem učinil, učinil jsem z pomsty, abych zahubil pokolení hadí a zahubil sebe, protože jsem nebyl nikdy hodným požehnání božího, (Páně) ač jsem se stal, jaký jsem, bez své viny, nýbrž vinou rodičů, kteří byli přede mnou, kdy já jsem ještě nebyl a povstal tehdy, kdy oni před očima Jehovy zhřešili.

5. Proč tedy musím a mám pykat za svou vinu, k jejímuž vzniku jsem nemohl nikdy ničím přispěti, ježto jsem byl jen plodem hříchu, nikoli však jeho příčinou – a proto jsem musil postrádati požehnání, kterého se vám všem v hojnosti dostalo, a musel jsem se namáhavě vláčeti, kde vy jste skákali jako jeleni, obtížen nezaslouženou kletbou Jehovy?!

6. A nyní slyš příčinu mého skutku, had v trávě mne oslovil řka: „Požij mne a nasyť se mým tělem a utiš svou žízeň mou krví a budeš pánem Země a všichni tvoji potomci budou vládnouti na ni, a jejich síla a moc bude silnější nežli síla a moc všech požehnaných; a já ti nedám žádné přikázání, nýbrž moc, abys vládl, sílu, aby sis vše podrobil!“