Kapitola 15 | Domácnost Boží, Kniha 1 |
9. A viděl, že tento had, kterého právě požil, byl on sám ve své ještě zlé části a viděl, že jej svým hněvem vdechl v jeho opět se navrátivší bytostnosti vdechl na zemi, a že slova hada jsou slova jeho vlastní ještě z nejvnitřnějšího základu jeho prabytosti před veškerým stvořením viditelného světa hmoty. 10. A viděl ještě, jak tím přijal hada opět do sebe, anebo jak se byl vlastně sám znovu posílil ve všem zlu a z něho vycházející falši, jak hluboko nyní znovu padl do smrti. 11. Tu padl jat velkou lítostí k zemi a plakal a přehlasitě křičel: „Velký, přemocný, přesilný a přesvatý Bože! Nyní teprve poznávám svou nekonečnou vinu a slabost před Tebou, Tvou spravedlnost, ale také Tvou neomezenou Lásku! |
Kapitola 15 | Náhled v mobilu Impresum |