Henoch připravuje oběť.

1. A Henoch šel ihned k svému dílu, kladl napříč oltáře nejčistší cedrové dřeno a při této práci se neustále modlil.

2. Když však takto pracoval, hle, tu přistoupilo k němu ihned několik přítomných z jihu a tázali se ho, co to má znamenati, že se klade dřevo na oltář již nyní, zatím co se to obvykle dělává k večeru.

3. A Henoch odvětil rovněž se tázaje: „Co se nad tím pozastavujete Cožpak to konám o své újmě?!

4. Či stalo se vám mé jednání lží proto, že je nechápete?

5. Ano, ano pro slepé jsou velmi mnohé věci lží; neboť, co se jim řekne, jest jim při nejmenším tolik jako lež, protože jsou slepí.

6. Co prospěje slepému zářící Slunce?! K čemu chtíti učiniti mu světlo Slunce pochopitelným, k čemu mu nalhávati?! Vždyť slepému je Slunce černé; jeho se drží. Z toho důvodu jest mu zářící Slunce lží; neboť přidá-li se k pokladu někoho něco cizího, co je toto cizí k vlastnímu pokladu? Není ničím jiným nežli lží, ježto se vlastnímu pokladu nepodobá, ačkoli u něho leží, nýbrž jest to něco cizího anebo něco, co je tolik jako by toho zcela nebylo pro toho, pro koho to nechová viditelné znamení zvláštnosti jemu vlastní

7. Proto se mne také marně tážete; neboť dnes jsem nejméně nakloněn k tomu, abych vám nalhával! Neboť kdo jest pravdy, pro toho veškerá lež klesla ve věčné nic; kde je však v srdci ještě pln lži a tuto lež považuje za pravdu, čím by mu měla vlastní svatá pravda býti? Ničím jiným nežli lží!

8. Kdo hledá světlo světa, čím je mu vnitřní světlo ducha? Ničím nežli lží, naprostou temnotou! Neboť jak by někomu mělo býti světlem to, při čem dále sahá nežli vidí?!

9. Proto mně také dejte pokoj! Cesty Páně nemůžete ještě pochopiti; neboť tato noc porazila vaše srdce temnotou, proto také již nevíte, že pravá láska k Bohu není vázána na žádné pravidlo, nýbrž je zcela úplně svobodná, a tedy také oběť, kterou láska přináší k Bohu. Milujete-li však svobodně již vaše ženy a nevážete se na čas a hodinu, - proč by se tedy měla láska k Bohu měřiti?!

10. Proto jděte, a uvažujte o něčem lepším! Amen.“

11. prosince 1841

11. Když zvědaví obyvatelé jihu byli Henochem tímto pro ně vhodným způsobem odbyti, začali mezi sebou reptati; neboť silně je mrzelo, že jim dal Henoch na jejich otázku tak zvláštní odpověď když, to s tou otázkou jak v srdci doznávali tak zle nemínili.

12. Jeden z nich pravil k ostatním. „Poslyšet, bratři, já znám velmi dobře Henocha, a pokud jsem včera zdálky pozoroval, myslím, že otcové přenesli záležitost oběti na něho; a jako však již byl ve všech řečech a skutcích podivín, tak bude i při této záležitosti!

13. Jsem však toho mínění, že starodávný zbožný způsob obětování podle způsobu Ábelova, který byl Bohu libý, neměl by se tak snadno přenechávat libovůli jedince, nýbrž když by se tu měla státi nějaká změna, měla by se státi při shromážděné radě dětí. Anebo není-li tomu tak, co jsme pak jako lidé stejné hodnosti?!

14. Má-li býti oběť také pro nás a od nás považována za platnou, pak má chovati o sobě a v sobě také něco z naší rady; takto však nechová v sobě nic jiného nežli jen jedině naši nevoli a nemá tedy pro nás žádného účinku.

15. Jak to můžeme, jak to máme schváliti, a to ještě k tomu, když jsme se přece vždy předtím, v čistě božských věcech radívali?!

16. Proto myslím, že Setlahem jako nejstarší a nejzkušenější z nás by měl jíti ještě jednou k Henochovi a měl by se zcela přísně a vážně otázati jak je to s dřívějším kladením dřeva!“

17. Setlahem, který se nacházel též mezi těmito tázajícími, odpověděl však rozzlobenému: „Poslyš, já k tomu nemám žádnou velkou chuť; neboť já jsem včera poznal Henocha způsobem, - pravím vám, neobyčejně zvláštním způsobem!

18. Viděl jsem ho vyzbrojeného mocí, které se ještě dnes, když si na to pomyslím, skrz naskrz hrozím!

19. Dnešní noc byla hrozná! Jak všichni víte, řádily hrozně živly, takže jsme proto prchli na výšinu a leželi jsme tu ve veliké úzkosti na půdě chvějící se země, dokud bouře trvala; ale ačkoli tato bouře byla veliká, přece jen nemohla vypuditi z mého srdce, co jsem včera objevil při pohledu a poslechu na Henochovi!

20. Vy všichni víte, že když se některým z nás zachtělo jíti dolů do údolí, zastoupil jim cestu mocný tygr a svým projevem síly na jednom roztrhaném obrovském zvířeti přinutil je k rychlému ústupu.

21. Poslyšte, týž tygr, kterého jsem velmi dobře poznal, byl včera poddán jako jehně Henochovi a poslouchal na každý jeho pokyn! Ale nedosti na tom, že tento netvor prokázal Henochovi největší poslušnost, - nýbrž, co je jistě nejvýš neslýchanou věcí – musel dokonce mluviti a mluvil ke každému z nás dobře srozumitelná slova plná moudrého smyslu!

22. Toto jste ovšem nemohli pozorovati, protože jste leželi v hlubokém pozadí u svých chat na zemi; ale já, jenž jsem byl zcela vpředu, jsem toto nezapomenutelně viděl a slyšel.

23. Že mne tím Henoch velmi přitáhl, dovedete si zajisté představiti, proto jsem se pak také, jakmile se jen naskytla prvá příležitost, především snažil pohovořiti si s ním.

24. Když jsem však s ním začal mluviti a dokonce jsem se chtěl státi jeho učedníkem, hleďte, tu mně dal podobenství o nazírání na daleké pohoří a učinil mně rozdíl mezi názorem vypravovaným a vlastním tak názorný, že jsem si při jeho vysvětlování nepřipadal i se svou moudrostí vůči němu jinak nežli jako bych byl teprve vystoupil sotva z těla mateřského!

25. A jak se mi zdálo, byli mu všichni otcové – dokonce ani Adama nevyjímaje – v slově poddáni a on zcela jediný měl slovo za všechny.

26. Proto pravím vám: Kdo z vás má po tomto jeho odbytí naši zvědavosti ještě chuť přijíti mu s nějakou novou a ještě nevčasnější otázkou, ať se jen pokusí; ale mne při tom nechte na pokoji!

27. Já však myslím také za vás, že váš boj s ním bude vypadat strašně směšně, - ne o mnoho jinak nežli jako boj mezi myší a lvem! Určiti předem, kdo při takovém boji bude vítězem, - k tomu myslím není třeba zrovna býti velkým prorokem!

28. Máte-li však přesto ještě chuť dáti mu vážnou a přísnou otázku, přeji vám mnoho štěstí a nadto jasné Slunce! Jen vám ještě ke všemu tomu, co již bylo řečeno tolik poznamenávám, že s těmi, kdož jsou v nějakém jistém spojení s Bohem, nelze nikdy žertovati. Co oni činí, toho bychom měli raději vážně dbáti, nežli se vážně na to tázati; neboť cesty velkého Boha jsou nevystižné a jeho úradky nezbadatelné!

29. Toto si napřed dobře uvědomte, nežli se k nějakému kroku odvážíte!“

30. Když pak rozhněvaní toto od Setlahema uslyšeli, upustili ihned od svého úmyslu a podrobili se moudré radě Setlahemově.

31. Henoch však podle svého vnitřního vyzvání povolal Setlahema k sobě zpět a řekl mu toto:

32. „Setlaheme, chválím tě! Hle, nyní jsi opravdu moudře jednal, že jsi tu pomohl těmto slabým, kteří by bez tvé pomoci nepochybně byli vrženi do hluboké propasti, jelikož jsou slepí a nevidí, jaká půda jest pod jejich nohama!

33. Ty však od nynějška od mého boku neustoupíš, dokud také ty neuvidíš, co tvé smrtelné oči ještě neviděly, a neuslyšíš, co tvé smrtelné uši ještě neslyšely!

34. Nebyl ti dnešní tak nadmíru jasný a příjemný den, který následoval po této noci hrůzy nijak nápadný?!

35. A když jsi pozoroval běh bouře a její náhlý průběh, řekni mně, nebylo ti při tom nic nápadného?

36. A Setlahem mu odpověděl: „Ó, Henochu, komu by to nebylo nápadné?! Ale co prospěje našinci také všechno to co ho napadá?! Neboť s tím co mi napadá i bez toho co mi nenapadá ze všeho toho ničemu nerozumím a myslím si při tom pouze k svému uklidnění:

37. Pán Jehova jistě již velmi dobře a nadmíru jistě ví, proč toto a proč ono! Více vystihnouti dovedou zajisté ti, jímž je Jehova blíže nežli mně; ale jemu budiž veškeren dík za to, že mi aspoň poskytl pokoj! Jsem také s tím dostatečně spokojen!

38. Co myslíš, milý Henochu: Není tomu tak?“

39. A Henoch mu odpověděl: „Ó, Setlaheme, máš dobrou půdu! Padne-li símě do tvé půdy, přinese ti plody tisíceronásobné!

40. Poslyš, dnes spatříš v našem středu Cizince; jdi k tomuto Cizinci, On ti jedním slovem více řekne nežli já za tisíciletí! Pravím tobě, On tě učiní skrz naskrz živým!

41. Leč nyní již nic dále; neboť vidím Ho již přicházeti.