Sedm reptalů z jižní krajiny se vysmívá Setlahemovi.

15. prosince 1841

1. Když však Setlahem jako přirozený očitý svědek toto uslyšel od vznešeného Abedama, začal tušiti něco velkého. Jeho srdce zahořelo a jakýsi vnitřní úsudek mu pravil: „Tak, jako mluví tento Cizinec, tak zajisté nemůže žádný člověk mluviti! Za tímto Cizincem musí vězeti jistě něco neobyčejného!“

2. Podle tohoto vnitřního úsudku a tímto vnitřním úsudkem veden a silně okouzlen, přistoupil Setlahem v největší pokoře k vznešenému Abedamovi a otázal se Ho:

3. „Vznešený cizinče, jenž jsi pln vší božské moudrosti a také se zdáš neméně býti pln božské síly, prosím tě,nepřijal bys ode mne malou službu, abych totiž šel a přivedl sem před tvou tvář ty , kdož reptají na zřízení Jehovovo, aniž by povážili anebo se dali v základu poučiti, že Jehova, věčný, svatý Bůh, toto vše, co se tu již stalo, nyní se děje a ještě na věky bude díti jistě již od věčnosti předvídal a v jistém ohledu, i když se to také týče svobodného člověka, také tak určil?!

4. Soudě podle toho, co mi předně již Henoch důvěryhodně o tobě pověděl, a co za druhé já nyní sám jsem od tebe v rozhovoru s Henochem slyšel, přispěje jedno slovo od tebe u těchto reptalů k jejich polepšení jistě více nežli tisíc slov ode mne.

5. Neboť právě těchto sedm jsou celkem vzato též nejnepoddajnější z celé jižní krajiny.

6. Opravdu, nic zlého se jim nestane; ale ať jsou úplně polepšeni, ano musejí býti polepšeni!

7. Chceš-li tedy, půjdu ihned. – A vznešený Abedam odvětil:

8. „Setlaheme, pravím tobě, kdybys Mému slovu rozuměl, pak bys také pochopil, že Já mohu tvé služby postrádati!

9. Jelikož však jsem ti ještě skrz naskrz cizincem, můžeš jíti a učiniti, nač máš chuť!

10. Nebude-li tě snad však tvých sedm reptalů chtíti následovati, pak můžeš ihned opět sám obrátiti a s nepořízenou se sem odebrati! Amen.“

11. A ihned se odebral Setlahem k oněm reptalům, kteří stáli odtud as padesát kroků.Když k nim přišel, otázal se ihned jeden z nich žertem:

12. „Nuže, o kolik rukou kamenů tíhy ses stal moudřejší?!

13. Vyjasnil ti snad Henoch dokonce včerejší zakyslé podobenství o vzdálených horách?! Anebo tě snad předvedl dokonce nového mluvícího tygra?!

14. Ano, ano, u lidí tvého druhu se musí státi hlasatelem moudrosti ještě vždy mluvící zvíře; neboť slova našince bývají, beztoho považována za nic!

15. Setlaheme, hle, je opravdu přeškoda, že za této bouřlivé noci nebyl u tebe ten velký podivín Henoch, neboť tehdy jsme měli tu čest, že nás navštívilo několik nejkrásnějších tygrů a ještě mnoho jiných šelem. Co vše by ses byl mohl naučiti od těchto dlouhoocasých lesních mudrců, kdyby je byl Henoch učinil všechny mluvicími

16. Věru, to znamená hnáti to v bláznovství přece jen trochu příliš daleko! – Mluvící tygr!

17. Když ta věc půjde takto dále, pak nejdéle příštího roku začnou též stromy a tráva mluviti, ne-li dokonce i kameny a potoky a konečně dokonce moře!

18. A v třetím roce – věř tomu jen pevně neboť to je tvé heslo! – ti bude každá s nebe padající dešťová kapka říkati: „Dobré jitro moudrý Setlaheme! Jak jsi spal?! A podobných velkých drobtů moudrosti i více!

19. Teprve tehdy budeš viděti a uši silně natahovati a ústa dále otvírati nežli tygr svou tlamu, když zcela něžně na jedno kousnutí nechá býka kráčeti do žaludku, a s tváří nekonečné zázračné moudrosti řekneš: „Co jest – to?“

20. Setlaheme, cožpak ještě nepoznáváš pošetilost svých snů moudrosti?!

21. Hle, již od starodávna podle výpovědi Adamovy, který ještě žije a jako nás všech otec zasluhuje veškeré víry – předpokládajíc, že je prvým člověkem Země; neboť země se zdá býti větší nežli aby měla býti s počátku jen pro jednoho člověka určena! – bývaly staré zbožné zvyky, proč tedy se má na nich něco měniti, když ještě k tomu beztoho pro opravdu rozumného mudrce na tomto starém obřadu nezáleží nic více nežli na nějaké historické starožitnosti?! Když to nyní odpadne, řekni, jakou jinou cenu může míti tato opravdu dětská hra pro myslící lidi.

22. Anebo chtěl anebo mohl bys snad jako mudrc tvrditi, že nekonečný Bůh bude mít potěšení a radost z toho, když Mu ke cti zapálíme několik dřevěných klacků a pak okukujeme mdlý plamen, který stravuje poraženou ovci – jsouce snad hloupější nežli sama poražená ovce?!

23. Věru, takové přehloupé pojmy o Božství, jemuž na svědectví jako věčná oběť hoří nesčíslné Hvězdy a Slunce, dělají lidskému duchu hanlivou špatnou čest!

24. Řekni nyní, Setlaheme, máš-li ostatně malou jiskérku zdravého rozumu, zda tomu tak není, a zda to také neshledáváš tak nutným, - předpokládajíc, že jsi snad nebyl nějakým lesním mudrcem poučen o lepším! Neboť co všechno ten důkaz na jedno stisknutí celého býka žeroucí dovede, chápeme všichni!

25. Mluv, mluv tedy, můžeš-li a dovedeš-li! Anebo jsi snad ony modré daleké hory dostatečně nestrávil?! Anebo nedovedeš snad dost široce otevříti ústa?!

26. Hle, my nemáme žádné takové uši, které by musely býti teprve nějakým tygrovitým řevem polehtány, aby mohlo tvou novou henochovskou jemnou moudrost poslouchat, nýbrž naším lidským uším postačí již obyčejný lidský hlas; proto otevři jen klidně svá moudrá ústa! Amen.“

27. Jak ubohému Setlahemovi při této zchytralé řeči bylo u srdce, nebude možné těžko uhádnouti, pomyslíme-li k tomu ještě to, že on poněkud vypínající se musel zde nechati (ze sebe) žerty; a na druhé straně byl však řečí Cizince a také řečí Henochovou tak proniknut, že pohlížel ještě stále k zemi, zda se snad již nezačíná někde otvírati, aby pohltila tak velké rouhače.

28. Proto tedy nemohl také ani slova ze sebe vypraviti, nýbrž ihned se obrátil, opět silně pokořen, a pospíchal k Henochovi a k Cizinci.