Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 20 Domácnost Boží, Kniha 1

Kainova kletba a útěk.

1. A hle, nad hlavou Kainovou se ze všech stran stahovaly černé mraky a všemi směry šlehaly velké blesky, provázené silným hřměním; a se všech stran začaly zuřiti prudké vichřice a vrhaly velké spousty krupobití na pole naplněná úrodou a zničily je až do základu. A to bylo prvé krupobití, které bylo vrženo dolů s nebes, a toto krupobití bylo znamením lásky bez slitování, protože Božství bylo v Sobě znovu uraženo zločinem Kainovým na jeho bratru Ábelovi.

2. A hle, zlý Kain prchl do své chaty a nalezl svou ženu chvějící se na zemi ležeti a několik jejich většinou nepožehnaných dětí jakoby mrtvých vedle ní. I zhrozil se a zlořečil hadovi a vyšel z chaty a nalezl kámen, který prchající had položil před jeho dveře, kde o něj klopýtl a padl prudce k zemi a opět zlořečil zlobě hadově a smrtonosnému kameni.

3. A když opět povstal se svým bolestí naplněným tělem, šel na břeh velmi blízké řeky, aby vyhledal zlořečeného hada a porubal a jej zničil.

4. Ale aj, když přišel až zcela ku břehu, tu spatřil ohyzdnou šestsetšedesátšest loktů dlouhou, sedm loktů širokou a tlustou nestvůru, opatřenou deseti hlavami plovati mu vstříc proti proudu a viděl ještě, jak na každé hlavě vyrůstalo deset koruně podobných rohů.

5. A hle, když tento nesmírný had byl nyní úplně v jeho blízkosti, oslovil jej za všech svých hlav zároveň a pravil: „Nuže, silný Kaine, vrahu svého bratra Ábela, máš-li chuť pustiti se do mne, pak započni své dílo zkázy!

6. Kdysi v trávě, když jsem byl ještě sláb, mohl jsi mne sice roztrhati a mé tělo a krev stráviti, ale nyní by se ti podobné dílo na mně asi nepodařilo, neboť dobrá strava, kterou jsi mně připravil z krve svého bratra, učinila mne velkým a silným. A nyní, jsi-li ještě ochoten mne zničiti, začni jen svou mstu mou krví napájeti. Poněvadž však máš jen deset prstů a nikoli deset rukou a nemůžeš tudíž uchopiti každou z hlav zároveň, tu tě ostatních osm svými rohy roztluče a svými hubami tě stráví!“

7. Tu se Kain mocně ulekl a prchal s očí hadových a zlořečil opět hadu a viděl, jak mocně byl hadem podveden. I pomyslel : „Kdo nyní smíří s věčně spravedlivým Bohem, ježto mého bratra Ábela již není?! Ó, třikrát zlořečený hade, - ty jsi vrahem mého bratra a chtěl ses nyní státi vrahem mým! Ó kdybych věděl, že bys musel zahynouti ty, kdybych zahynul já, sedmkrát bych jeho smrt na sobě pomstil!“

8. A hle, tu stál za ním had v podobě nadmíru půvabné děvy a pravil jemu: „Kaine, učiň to, a já sním tělo tvé a vypiji krev tvou, a tak budeme opět jedno a ovládneme svět.“

9. Kain pohlédl na lepou slečnu a pravil: „Ano, to jest tvá pravá podoba; tak jsi nejstrašnější! Kdo tě spatří s tvými deseti hlavami, ten se tě bude varovati jako soudu Božství, ke komu však přijdeš v této podobě, ten poběží za tebou, bude tě chytati, milovati více nežli Boha a bude se považovati za nejšťastnějšího, když jej svýma vždy smrtonosnýma rukama uchopíš a lidé ti budou budovati chrámy a oltáře a líbati tvou slinu a jísti tvé lejno.

10. A kdybych tě nebyl viděl s deseti hlavami, byl bych se stal i já tvým otrokem, ale nyní tě zcela poznávám a ošklivím si tě v této podobě více, nežli v dřívější podobě desetihlavé.“

11. Tu pravila opět ona krásná děva, „Ale Kaine, jak se můžeš báti těchto něžných údů na mně a těchto mých měkkých ňader?“

12. „Ó, mlč“ pravil Kain, „tvé něžné údy jsou rovněž mnozí hadové plni hořkého jedu, a pod tvými měkkými, naduřelými ňadry spočívá neproniknutelný pancíř, kterým a na kterém budou tvá hadí rámě drtiti mé ubohé a slabé pokolení! Neboť v této podobě uděláš si samého obra Leviathana svým nejposlušnějším služebníkem!“

13. A ejhle, tu se roznítila hadí žena ze své vnitřní zloby, takže její celá bytost zazářila jako Slunce a vzala na sebe podobu Ábelovu, velmi vlídné tváře a pravila opět ke Kainovi:

14. „Kaine, slepý pošetilče, můj zlý bratře, hle, ten, kterého jsi zabil kamenem, stojí nyní proměněn před tebou a podává ti ruku, aby ses s ním smířil a neboj se podoby hada, jimž jsi sám! Kdopak to byl, ty a nebo had, jenž se stal nevěrný Pánu? Souložil jsi anebo had se svou ženou jako psi bez oběti před tím vždy přikázané? Byl jsi to ty anebo had, který zlořečil vedru a v největší lenivosti obětoval Pánu prázdnou slámu? Řekni, rozlítil se had, anebo ty ve své žárlivosti proti svému bratru? A zda nebyl onen had spíše zevním zjevením tvého vlastního zla v tobě, kterým ses sám ve svém velkém bludu přemluvil, abys svého bratra usmrtil?

15. A proč tedy klneš nyní hadovi, kterým jsi zajisté sám, a považuješ nakonec svého vlastního bratra za zosobnělého hada?! A zda ti neřekl tvůj vlastní bratr, když ještě tělesně žil – když jsi šel abys ho přivedl k smrti, předstíraje ve svém velkém šibalství, že tě má osvoboditi od hada -, zda myslíš, že by také on byl bratrovrahem.

16. Řekni a odpověz, zda tomu není tak; a jeli tomu jinak, pak zlořeč nejprve hadu a nepovažuj mne, který jsem ti přišel sem jako proměněný bratr shora pomoci, za onoho hada, nýbrž sebe sama, a podej mně svou dosud bratrskou láskou od své velké viny očištěna a abys pak mohl opět nalézti milost před očima Páně

17. A hle, tu byl Kain ve své slepotě jat satanem a již chtěl tomuto svůdci podati ruku, ale hle, tu udeřil mocný blesk z nebe mezi lháře a Kaina, a předstíraný Ábel ležel jako had na zemi a Kain se chvěl na celém těle, očekávaje jistý soud shora.

18. A hle, tu pravil z mraku Jehova: „Kaine, kde jest tvůj bratr Ábel, - kam jsi ho odklidil?“

19. Kain se však pohledem na hada na zemi brzy vzchopil a pravil. „Proč se mne na to tážeš? Jsem jeho pastýřem?“

20. A hlas Jehovy pravil prudčeji nežli dříve: „Krev tvého bratra, kterouž jsi napojil zemi, volá ke Mně! Já jsem tvůj skutek viděl; kde jest Ábel, tvůj bratr?

21. A Kain pravil: „Pane, můj hřích jest tak veliký, že mně nemůže býti již nikdy odpuštěn!“

22. „Ano“, pravil Jehova, proto budiž zatracen na Zemi, která pohltila krev Ábelovu; a budeš-li budoucně chtíti učiniti na ní role, nebude ti již dávati chleba, a ty budeš budoucně nestále a těkavě na ní beze střechy, jako dravé zvíře, a budeš se živiti trním a bodláčím!“

23. Tu se Kain mocně ulekl a pravil chvějícím se hlasem: „Pane, Všespravedlivý, hle, ty mne dnes vyháníš z této země a já musím prchati před tváří Tvou, a býti nestálý a těkavý na zemi. A mně ubohému se bude dařiti tak, že mne zabije, kdo mne nalezne; proto buď mně milostiv kvůli mým!“

24. A hle, tu pravil Jehova: „Ne, Kaina nikdo nezabije, - nýbrž kdo by usmrtil Kaina, bude usmrcen sedmkrát! Aby se však nikdo nedopustil násilí na tobě, poznamenám tě na čele černou barvou, aby tě již nikdo nepoznal a nezabil.“

25. A hle, tu prchal Kain se svými z Mých očí daleko za Heden (Eden) do hluboko položené země Nhod. Eden pak byla krásné pahorkovité území, plné nejmenších plodů, zde se zalíbilo Kainovi a chtěl se tam usaditi, Když však vzhlédl k pahorkům, spatřil všude státi muže zlostné tváře, ozbrojené kamenem v ruce, jakoby čekal na Kaina, aby pomstil jeho ohavnost, a tento jev byl dílem velké bázně v něm. A viděl, že zde není žádného trvání pro něho.

26. Tu prchal dál a dále k východu a dostal se do veliké nížiny, zde padl zemdlen k zemi a spal tři dny a tři noci. Potom však přišel mocný vítr s hor, probudil spící a šuměl a hučel po dalekých krajinách a konečně se utišil v hlubinách země, která slula „Nhod“ aneb, „suché dno moře.“

27. A Kain pohlédl opět vzhůru k vysokým cimbuřím hor, a žádných mužů již neobjevil tu nevěděl co by tu počal. Po krátké chvíli však vztáhl ruce a přehlasitě křičel: „Nejspravedlivější Pane, proniká-li k Tvému uchu i z této velké dáli ještě můj křik, pak shlédni milostivě sem přes tato cimbuří kvůli dětem a mé ženě na poznamenaného uprchlíka před svatostí Tvých očí, která poznamenala mé čelo nocí hříchu, neboť při volném čele by se na mně nepoznala hanebnost, která je napsaná na čele, v rukou a na prsou velkého hříšníka, jehož hřích jest příliš veliký, nežli aby mu mohl býti kdy odpuštěn.“

28. A hle, tu se snesl přes vysoké hory, sedmdesát sedm mužských výšek nad uprchlíkem a jakýsi silný hlas pravil z něho a byl to hlas Ábelův, který pravil: „Kaine, znáš tento hlas?“

29. A Kain odvětil: „Ó bratře Ábeli, přicházíš-li proto, aby ses na mně, svém vrahu, jak náležitě pomstil, pak učiň podle spravedlnosti, ale ušetři své požehnané sestry a jejich dětí!“

30. Tu pravil tento hlas opět řka: „Kaine, kdo koná zlo, jest hříšník, kdo splácí zlo zlem, jest služebníkem hříchu; kdo koná dobro pro dobro, ten smyl vinu a k jeho části nezbude ničeho; kdo mnohonásobně splácí, jest hoden svých bratří; ale před Bohem platí jen jedno: Dobro konati za zlo, a žehnati těm, kteří dobrodincům klnou a život dávají za smrt.

31. A hle, jako takovýto přicházím k tobě; proto se mne neboj, neboť jsem nyní poslán k tobě shora, abych ti předně ukázal, že Pán je ve všech Svých zaslíbeních pravdivý a věrný a za druhé, abych ti naznačil, že máš v této zemi se svými zůstati a že je máš živiti plody, jaké v této zemi nalezneš a abych ti pak také oznámil, že ti tvůj bratr skrze velkou lásku Otcovu v něm odpustil tvůj skutek.

32. Mou krev pak usmiřuj svými slzami lítosti, dokud tím nebude smyta skvrna s tvého čela, a své děti a svou ženu přiveď ve vší bázni před Pána. A učiníš-li tak svobodně ze sebe z bázně před Pánem, pak zůstaneš a budeš žíti, jakým jsi, psancem; ale v lásce pohneš zatvrdlým srdcem spravedlnosti.“

Kapitola 20 Náhled v mobilu Impresum