Kainova kletba a útěk.

1. A hle, nad hlavou Kainovou se ze všech stran stahovaly černé mraky a všemi směry šlehaly velké blesky, provázené silným hřměním; a se všech stran začaly zuřiti prudké vichřice a vrhaly velké spousty krupobití na pole naplněná úrodou a zničily je až do základu. A to bylo prvé krupobití, které bylo vrženo dolů s nebes, a toto krupobití bylo znamením lásky bez slitování, protože Božství bylo v Sobě znovu uraženo zločinem Kainovým na jeho bratru Ábelovi.

2. A hle, zlý Kain prchl do své chaty a nalezl svou ženu chvějící se na zemi ležeti a několik jejich většinou nepožehnaných dětí jakoby mrtvých vedle ní. I zhrozil se a zlořečil hadovi a vyšel z chaty a nalezl kámen, který prchající had položil před jeho dveře, kde o něj klopýtl a padl prudce k zemi a opět zlořečil zlobě hadově a smrtonosnému kameni.

3. A když opět povstal se svým bolestí naplněným tělem, šel na břeh velmi blízké řeky, aby vyhledal zlořečeného hada a porubal a jej zničil.

4. Ale aj, když přišel až zcela ku břehu, tu spatřil ohyzdnou šestsetšedesátšest loktů dlouhou, sedm loktů širokou a tlustou nestvůru, opatřenou deseti hlavami plovati mu vstříc proti proudu a viděl ještě, jak na každé hlavě vyrůstalo deset koruně podobných rohů.

5. A hle, když tento nesmírný had byl nyní úplně v jeho blízkosti, oslovil jej za všech svých hlav zároveň a pravil: „Nuže, silný Kaine, vrahu svého bratra Ábela, máš-li chuť pustiti se do mne, pak započni své dílo zkázy!

6. Kdysi v trávě, když jsem byl ještě sláb, mohl jsi mne sice roztrhati a mé tělo a krev stráviti, ale nyní by se ti podobné dílo na mně asi nepodařilo, neboť dobrá strava, kterou jsi mně připravil z krve svého bratra, učinila mne velkým a silným. A nyní, jsi-li ještě ochoten mne zničiti, začni jen svou mstu mou krví napájeti. Poněvadž však máš jen deset prstů a nikoli deset rukou a nemůžeš tudíž uchopiti každou z hlav zároveň, tu tě ostatních osm svými rohy roztluče a svými hubami tě stráví!“

7. Tu se Kain mocně ulekl a prchal s očí hadových a zlořečil opět hadu a viděl, jak mocně byl hadem podveden. I pomyslel : „Kdo nyní smíří s věčně spravedlivým Bohem, ježto mého bratra Ábela již není?! Ó, třikrát zlořečený hade, - ty jsi vrahem mého bratra a chtěl ses nyní státi vrahem mým! Ó kdybych věděl, že bys musel zahynouti ty, kdybych zahynul já, sedmkrát bych jeho smrt na sobě pomstil!“

8. A hle, tu stál za ním had v podobě nadmíru půvabné děvy a pravil jemu: „Kaine, učiň to, a já sním tělo tvé a vypiji krev tvou, a tak budeme opět jedno a ovládneme svět.“

9. Kain pohlédl na lepou slečnu a pravil: „Ano, to jest tvá pravá podoba; tak jsi nejstrašnější! Kdo tě spatří s tvými deseti hlavami, ten se tě bude varovati jako soudu Božství, ke komu však přijdeš v této podobě, ten poběží za tebou, bude tě chytati, milovati více nežli Boha a bude se považovati za nejšťastnějšího, když jej svýma vždy smrtonosnýma rukama uchopíš a lidé ti budou budovati chrámy a oltáře a líbati tvou slinu a jísti tvé lejno.

10. A kdybych tě nebyl viděl s deseti hlavami, byl bych se stal i já tvým otrokem, ale nyní tě zcela poznávám a ošklivím si tě v této podobě více, nežli v dřívější podobě desetihlavé.“

11. Tu pravila opět ona krásná děva, „Ale Kaine, jak se můžeš báti těchto něžných údů na mně a těchto mých měkkých ňader?“

12. „Ó, mlč“ pravil Kain, „tvé něžné údy jsou rovněž mnozí hadové plni hořkého jedu, a pod tvými měkkými, naduřelými ňadry spočívá neproniknutelný pancíř, kterým a na kterém budou tvá hadí rámě drtiti mé ubohé a slabé pokolení! Neboť v této podobě uděláš si samého obra Leviathana svým nejposlušnějším služebníkem!“

13. A ejhle, tu se roznítila hadí žena ze své vnitřní zloby, takže její celá bytost zazářila jako Slunce a vzala na sebe podobu Ábelovu, velmi vlídné tváře a pravila opět ke Kainovi: