Kapitola 20 | Domácnost Boží, Kniha 1 |
Kainova kletba a útěk. 1. A hle, nad hlavou Kainovou se ze všech stran stahovaly černé mraky a všemi směry šlehaly velké blesky, provázené silným hřměním; a se všech stran začaly zuřiti prudké vichřice a vrhaly velké spousty krupobití na pole naplněná úrodou a zničily je až do základu. A to bylo prvé krupobití, které bylo vrženo dolů s nebes, a toto krupobití bylo znamením lásky bez slitování, protože Božství bylo v Sobě znovu uraženo zločinem Kainovým na jeho bratru Ábelovi. 2. A hle, zlý Kain prchl do své chaty a nalezl svou ženu chvějící se na zemi ležeti a několik jejich většinou nepožehnaných dětí jakoby mrtvých vedle ní. I zhrozil se a zlořečil hadovi a vyšel z chaty a nalezl kámen, který prchající had položil před jeho dveře, kde o něj klopýtl a padl prudce k zemi a opět zlořečil zlobě hadově a smrtonosnému kameni. 3. A když opět povstal se svým bolestí naplněným tělem, šel na břeh velmi blízké řeky, aby vyhledal zlořečeného hada a porubal a jej zničil. 4. Ale aj, když přišel až zcela ku břehu, tu spatřil ohyzdnou šestsetšedesátšest loktů dlouhou, sedm loktů širokou a tlustou nestvůru, opatřenou deseti hlavami plovati mu vstříc proti proudu a viděl ještě, jak na každé hlavě vyrůstalo deset koruně podobných rohů. 5. A hle, když tento nesmírný had byl nyní úplně v jeho blízkosti, oslovil jej za všech svých hlav zároveň a pravil: „Nuže, silný Kaine, vrahu svého bratra Ábela, máš-li chuť pustiti se do mne, pak započni své dílo zkázy! 6. Kdysi v trávě, když jsem byl ještě sláb, mohl jsi mne sice roztrhati a mé tělo a krev stráviti, ale nyní by se ti podobné dílo na mně asi nepodařilo, neboť dobrá strava, kterou jsi mně připravil z krve svého bratra, učinila mne velkým a silným. A nyní, jsi-li ještě ochoten mne zničiti, začni jen svou mstu mou krví napájeti. Poněvadž však máš jen deset prstů a nikoli deset rukou a nemůžeš tudíž uchopiti každou z hlav zároveň, tu tě ostatních osm svými rohy roztluče a svými hubami tě stráví!“ 7. Tu se Kain mocně ulekl a prchal s očí hadových a zlořečil opět hadu a viděl, jak mocně byl hadem podveden. I pomyslel : „Kdo nyní smíří s věčně spravedlivým Bohem, ježto mého bratra Ábela již není?! Ó, třikrát zlořečený hade, - ty jsi vrahem mého bratra a chtěl ses nyní státi vrahem mým! Ó kdybych věděl, že bys musel zahynouti ty, kdybych zahynul já, sedmkrát bych jeho smrt na sobě pomstil!“ 8. A hle, tu stál za ním had v podobě nadmíru půvabné děvy a pravil jemu: „Kaine, učiň to, a já sním tělo tvé a vypiji krev tvou, a tak budeme opět jedno a ovládneme svět.“ 9. Kain pohlédl na lepou slečnu a pravil: „Ano, to jest tvá pravá podoba; tak jsi nejstrašnější! Kdo tě spatří s tvými deseti hlavami, ten se tě bude varovati jako soudu Božství, ke komu však přijdeš v této podobě, ten poběží za tebou, bude tě chytati, milovati více nežli Boha a bude se považovati za nejšťastnějšího, když jej svýma vždy smrtonosnýma rukama uchopíš a lidé ti budou budovati chrámy a oltáře a líbati tvou slinu a jísti tvé lejno. 10. A kdybych tě nebyl viděl s deseti hlavami, byl bych se stal i já tvým otrokem, ale nyní tě zcela poznávám a ošklivím si tě v této podobě více, nežli v dřívější podobě desetihlavé.“ 11. Tu pravila opět ona krásná děva, „Ale Kaine, jak se můžeš báti těchto něžných údů na mně a těchto mých měkkých ňader?“ 12. „Ó, mlč“ pravil Kain, „tvé něžné údy jsou rovněž mnozí hadové plni hořkého jedu, a pod tvými měkkými, naduřelými ňadry spočívá neproniknutelný pancíř, kterým a na kterém budou tvá hadí rámě drtiti mé ubohé a slabé pokolení! Neboť v této podobě uděláš si samého obra Leviathana svým nejposlušnějším služebníkem!“ 13. A ejhle, tu se roznítila hadí žena ze své vnitřní zloby, takže její celá bytost zazářila jako Slunce a vzala na sebe podobu Ábelovu, velmi vlídné tváře a pravila opět ke Kainovi: 14. „Kaine, slepý pošetilče, můj zlý bratře, hle, ten, kterého jsi zabil kamenem, stojí nyní proměněn před tebou a podává ti ruku, aby ses s ním smířil a neboj se podoby hada, jimž jsi sám! Kdopak to byl, ty a nebo had, jenž se stal nevěrný Pánu? Souložil jsi anebo had se svou ženou jako psi bez oběti před tím vždy přikázané? Byl jsi to ty anebo had, který zlořečil vedru a v největší lenivosti obětoval Pánu prázdnou slámu? Řekni, rozlítil se had, anebo ty ve své žárlivosti proti svému bratru? A zda nebyl onen had spíše zevním zjevením tvého vlastního zla v tobě, kterým ses sám ve svém velkém bludu přemluvil, abys svého bratra usmrtil? 15. A proč tedy klneš nyní hadovi, kterým jsi zajisté sám, a považuješ nakonec svého vlastního bratra za zosobnělého hada?! A zda ti neřekl tvůj vlastní bratr, když ještě tělesně žil – když jsi šel abys ho přivedl k smrti, předstíraje ve svém velkém šibalství, že tě má osvoboditi od hada -, zda myslíš, že by také on byl bratrovrahem. |
Kapitola 20 | Náhled v mobilu Impresum |