13. A ejhle, tu se roznítila hadí žena ze své vnitřní zloby, takže její celá bytost zazářila jako Slunce a vzala na sebe podobu Ábelovu, velmi vlídné tváře a pravila opět ke Kainovi:

14. „Kaine, slepý pošetilče, můj zlý bratře, hle, ten, kterého jsi zabil kamenem, stojí nyní proměněn před tebou a podává ti ruku, aby ses s ním smířil a neboj se podoby hada, jimž jsi sám! Kdopak to byl, ty a nebo had, jenž se stal nevěrný Pánu? Souložil jsi anebo had se svou ženou jako psi bez oběti před tím vždy přikázané? Byl jsi to ty anebo had, který zlořečil vedru a v největší lenivosti obětoval Pánu prázdnou slámu? Řekni, rozlítil se had, anebo ty ve své žárlivosti proti svému bratru? A zda nebyl onen had spíše zevním zjevením tvého vlastního zla v tobě, kterým ses sám ve svém velkém bludu přemluvil, abys svého bratra usmrtil?