Hanochova bezbožná vláda.

1. A nyní tě obrátím na krátký čas zpět k Hanochovi a ukáži vám ještě mimochodem jak to tu vypadalo jen teprve po uplynutí třiceti let!

2. A hle, Hanoch si nyní vyhledal nejkrásnější ženu a k tomu ještě dvě kuběny a smilnil s nimi velice. Tím se jeho rozum velice zatemnil, že zapomněl naprosto na svou celou vládu; a nemnohé myšlenky, které byl sotva ještě schopen mysleti, se obíraly jen blaženým životem, leskem, měkkými rouchy a nevěstkářstvím.

3. Jen když mu přinesli jeho poddaní před jeho příbytek velmi mnoho dobrých jídel všeho druhu plodů a velmi mnoho třpytu a velmi měkká roucha, upletená z nejjemnější trávy, která rostla na úpatí hor, tehdy tím také byl již úplně spokojen a nechával při tom zákony zákony a vládu vládou.

4. Ale hle, tu jeho poddaní zpozorovali, že se stal vlažným a těžili z jeho slepoty. Tu také jeho služebníci zpozorovali, jak se věci mají, a byli velmi úskoční a chytří, jako had sám a snažili se tudíž všemožným způsobem svého pána uspávati a poddaným také lživě jakoby ve shovívavém provolání od knížete – povolovali všemožná obveselování, jen když jim dodávali velmi pilně své stále rozmnožované dary.

5. A hle, ježto tito sluhové nyní viděli, že mohou beztrestně dělati co chtějí, tu začali vládnouti a dávali poddaným zákony: předně, aby všelikými obětmi prokazovali knížeti božskou poctu, a za druhé, aby nejkrásnější, dcera kteréhokoli poddaného byla dána knížeti; a který poddaný se stane tímto šťastným, tomu budou prominuty všechny dávky a stane se svobodným vlastníkem svého domu a bude míti přístup do domu knížete a bude se tu moci každoročně baviti s jeho sluhy a bude moci každoročně jednou pohlédnouti na svého knížete a děkovat mu za tak velkou, významnou milost.

6. A hle, tu provedl had, jak říkáte, pravý geniální čin! Neboť začali rodičové podržovati své dcery vždy doma a věnovali veškerou pozornost tomu, aby se dcery staly jen velmi něžné a krásné, aby si tím jednou připravili snad také svobodný stav. A takové kráska pak na žádného sprostého již nepohlédla, jelikož se cítila býti určena pro knížete.

7. Co se však stalo tímto vzájemným podvodnictvím? Nic jiného, nežli to nejhorší, co si dovedete kdy představiti svými nejhlubšími myšlenkami, totiž: Sluhové přivedli konečně celou vládu na sebe pod chytrou záminkou, že totiž knížeti velmi obratně namluvili, že on není nyní již kníže Hanoch, nýbrž bůh národa a že by bylo pro jeho nekonečnou výsost a nevýslovnou vznešenost jakou je nyní jeho vznešenost božská, nedůstojné, aby dával pozemským červům, zákony, a že oni vezmou z nezměrně vysoké vážnosti pro jeho nadmíru vznešenou svatost toto zneuctívající zaměstnání na sebe; a on nemusí nic jiného dělati pouze jedním pokynem projeviti buď svou libost anebo nelibost a přijímati poklady, které budou co nejlaskavěji ve velkém množství přijímati pro něho.

8. Ostatně on se může jen jednou v roce ukázati, kdy pak všichni padnou před ním na kolena a budou se mu v prachu klaněti; a bude-li pak chtíti někomu ze zaprášených červů prokázati zvláštní milost, může se to od něho státi silným šlápnutím jeho svaté nohy na hlavu červa.

9. A kdyby se tato vysoká milost stala někomu údělem snad za obětování nějaké krásné a půvabné dívky, bude povýšen ihned se země a bude zříti božskou vznešenost pána vší moci a síly a stane se pak svobodným občanem svatého města vznešeného boha Hanocha.

10. A hle, tyto zchytralé řeči jeho sluhů lichotily jeho samolibé ješitnosti tak velice, že ke všemu ihned zúplna svolil. Ó, ten ohromný blázen!

11. A hle, nyní sluhové dosáhli po čem již dávno toužili, totiž zákonodárství, trestání a tedy veškeré vlády, a tak místo jednoho vzniklo nyní deset knížat, kteří nečinili, mezi lidmi, svými bratry, a ostatními zvířaty ani toho nejmenšího rozdílu a dělili je jen na šelmy rozumné a nerozumné. A jen když nějaké takové rozumné zvíře provedlo příhodně k jejich prospěchu nějaký chytrý zlý kousek, tehdy mu bylo uděleno právo, aby se smělo nazývati také člověkem.

12. A když pak těchto deset knížat vidělo, jak tito zvířecí lidé poslouchají slepě jejich zákony – ovšem z příliš velkého strachu před nekonečným špatným nakládáním, zvolil ponenáhlu každý z nich rovněž deset sluhů ze svobodných občanů města a povýšil je do jakéhosi stavu šlechtického i s jejich ženami a dětmi. Za to ovšem jejich dcery, jestliže jim byly dosti krásné a půvabné, musely jim býti dány za nevěstky, s nimiž pak zplodili na 100 a 1000 dětí, které byly pak odevzdány na výživu oněm zvířecím lidem; a když dorostly, staly se děti mužského pohlaví rovněž zvířecími lidmi, děti ženského pohlaví, jestliže se staly lstí hadovou většinou velmi krásné a půvabné, byly pak učiněny rovněž opět nevěstkami a často již ve dvanácti letech souložily a tím se staly neplodnými. A když pak po krátké době ztratily všechny své vnady, byly vystrčeny ven ke zvířatům a musely pro ně pracovati a byly zvány „huhorž“, to jest podle vašeho způsobu, „lidé, kteří hlídají dobytek.“

13. A hle, takto pokračoval tento způsob života více nežli třicet let. Potom však, ježto takovýmto nestoudným způsobem se rozmnožovali lidé na několik set tisíc a rozšířili se daleko a široko a nemohli tedy již býti přehlíženi, proto bylo s nepodezíravým svolením jejich nyní zcela vysíleného a nečinného boha Hanocha postaveno ještě deset měst a byly nazvány podle jmen deseti knížat, která slula:

14. Had (zloděj), Kahrak (mistr nevěstek), Nohad (podvodník), Huid (zlý), Hlad (chladný), Uvrak (símě hadovo), Farak (ukrutný), Molakim (lhář), Uvrakim (uhlazený lichotník), a Tahhirak (velký zločinec).