Nástupci Hanochovi.

1. A hle, tu povstal ještě jednou Farak a pravil: „Hle, bratře Thahiraku, Bůh a všichni osvobození duchové nemohou již na všechny věčnosti věčností učiniti nestavším, co se již stalo; tím méně to můžeme učiniti my slabí lidé! Považ sám, že je-li u člověka jen nějaká jiskra božské moudrosti, zda by tato moudrost jistě nesoudila a nemluvila takto:

2. „Tento člověk mocně chybil ze svého zlomyslného poznání, ježto neměl milosti shora a byl slepý ve svém sobectví k největší škodě své a všech jej se dotýkajících, nyní však milosrdenstvím Božím přišel jasný blesk, provázený silným hřměním shora a dal mu viděti jeho celou zvrácenost a slyšeti nesčíslný počet jeho ohavností. A nyní by se tento člověk začal báti a litoval by pak vážně z hloubi srdce všeho zlého počínání a tím by odvrhl všechnu svou zlomyslnost od sebe a dal by také svou vůli zajmouti milostí Boží, - řekni mi, co bys ty sám učinil takovému člověku? (Odpověď: „Odpustil bych mu a pohlížel na něj, jako by nechybil,a měl bych velkou radost, že se tento tak dalece zbloudilý opět nalezl a nalezl východisko ze žalářů temné šílenosti k světlu božské milosti!“)Ty jsi dobře a správně odpověděl, ač jsi jen člověk, a oč mnohem spíše bude schvalovati tuto spravedlnost nejmoudřejší Bůh jako Prazáklad vší pravdy a lásky, ježto On nejlépe ví, jak a čím a proč jsme my tak často chybili!

3. Nuže tedy věz: My lidé, bez lásky soudíme své zbloudilé bratry podle počtu zločinů, ať byla lítost anebo ne; Bůh však za své lásky a moudrosti nesoudí poklesky, kterých se někdo dopustil a kterých litoval, nýbrž jen poklesky kterých se dopouští a jichž nelituje. Ač co se stalo, nikdy nezanikne, nýbrž zůstává v nepomíjející vzpomínce Boží uchováno jako temná skvrna na čáře našeho života; avšak tato čára se nesoudí ani v počátku, ani uprostřed, nýbrž na konci, protože roste a prodlužuje se buď přímo podle lásky a podle práva z ní, nebo nepřímo a křivě podle zlomyslnosti a vší nespravedlnosti z ní.

4. A hle, tak síla moudrosti z Boha učinila nyní také tvou křivou, přímou, a tak nemáš sama sebe souditi, nýbrž od nynějška prodlužuj svou životní linii v přímém směru k pravému Bohu ve vší věrnosti a spravedlnosti a častěji se poohlédni po čáře Bohem nyní napřímené, aby ses budoucně neodchyloval od přímého směru, neboť pak snadno objevíš nějaké zahnutí, abys je pak ihned vyrovnal milostí shora, která ti pak osvítí velký cíl tvého života v Říši věčné lásky a všeho života z ní.

5. A nyní jdi, převezmi ve vší věrnosti, co ti nabízí Hanoch a buď pamětlivý této mé řeči ty, jakož i vy všichni ostatní se mnou, Ukrutným a buďte bratry Hanochovi, bratry mezi sebou a bratry lidu, který má býti veden podle vůle Boha, Boha Mocného, Silného, Vytrvalého, Přemoudrého, a Přelaskavého! Amen!“

6. Po této závěrečné řeči všichni povstali a poklonili se Farakovi a pravili: „Faraku, mudrci ze staré Boží moudrosti! Nyní poznáváme všichni tvou velkou moc a nepochopitelné poznání ve všech věcech; ač nepoznáváme jak jsi k tomu přišel, učiníme nicméně, jak shledáváš za dobré, protože vidíme, že tvá moudrost spočívá na lásce, která nenechá nikoho špatně pochoditi, chce-li ještě k tomu kráčeti po jejich libých cestách, což my nyní z tvé a podle tvé moudrosti chceme učiniti a také učiníme.

7. A ty pak hleď, abys tak jako nás také Hanocha napravil, amen.“

8. A hle, tu opustili všichni svá místa a odebrali se do svých měst a učinili podle rady Farakovy moudře a dobře a pod jejich vedením jásal všechen lid.

9. A když Farak podobným způsobem obrátil také snadno Hanocha, povstal Hanoch a uchopil silnou ruku Farakovu a pravil: „O, bratře, ty jsi pravdivě mluvil a dobře učinil; neboť kde žije tvor, tam lze také ještě očekávati lásku a milost shora jako u mě; jen v smrti vše přestalo. Nyní ještě vše žije, - takže se dá také ještě mnohé opět napraviti, proto chci opět zhojiti všechny rány, které byly mým národům zasazeny a to vše po tvém moudrém bratrském boku, který tu tak velkou prozíravostí dovedl odvrátiti tak velké neštěstí ode mne, zle podvedeného a tak také od ubohého podvedeného lidu.“

10. A hle, takto potom tato poněkud lepší vláda pokračovala vlnovitě více nežli pět set let dále, také ještě za synů, to jest za dětí a vnuků Hanochových jako tu byli jeho nejmladší syn Irad (prudký, jako žák Farakův, vládnoucí sto let, pak jeho nejmladší syn Mahujel (fatalista, aneb hlasatel osudu), vládnoucí též sto let, pak jeho nejmladší syn Methusael (vytyčovatel cíle a vynálezce přírody a jejich sil), vládnoucí stodeset let, a konečně téměř již zcela na mne zapomínající syn Lamech (vynálezce trestů smrti, jež byly za jeho vlády velmi běžné) vládnoucí po dvěstě let.

11. Ale hle, u Lamecha se musím zdržeti poněkud déle, neboť s ním přestává veškeré vládcovství a na jeho místo nastupují modlářství a mamonářství, jakož i zatracená přírodní filozofie jako největší mistrovský kousek bezmezné hadí zlomyslnosti

12. A hle, Lamech, nebyl vlastně podle svého prostředního zrození oprávněn vládnouti, neboť podle prastarobylého, pevně stanoveného zvyku byl k převzetí vlády oprávněn jen nejmladší syn a jen v případě úmrtí anebo v jiném případě neschopnosti pak prvorozený, a kdyby i ten zemřel, teprve prostředně narozený.

13. Nyní však žil ještě zcela dobře Methusael, nejstarší syn Johredův (tajemný mudřec druhu dávno již zemřelého Faraka), a jeho nejmladší bratr Hail (věrný žák Johredův a právoplatný vladař).

14. A hle, Lamech, hrubý, temný, ctižádostivý, křivopřísežný člověk, který si pro svou ctižádostivost zcela dobře vyfilozofoval, že je rovněž oprávněn vládnouti, rozlítilo se v sobě nad starým zvykem; a jelikož byl tomu také ještě obklopen rotou stejně naladěných, zlých druhů, konal jednou, právě když smrtí Methusaleovou nadešel čas nastoupení vlády Hailovy, v tomto vládychtivém ohledu, zlé poradní shromáždění, aby vypátral, co by se tu mělo učiniti, aby dosáhl jistě svého zlého účelu.

15. A hle, jeden, který slul Tatahar (to jest Krvežíznivý, také Krvavý pes), dal mu hroznou radu řka: „Jest nás počtem sedmasedmdesát, silných jako stromy, smělých jako tygři, odvážných jako lvi, a ukrutných jako hyeny, a ty však jsi mistr nás všech, myslíme tedy, že by ti nemělo býti zatěžko pořádným kyjem v ruce učiniti konec moudrosti Johredově, v lese tamto poblíž hor, kde jsme posledně honili tygry. A až nějaká žravá hyena rozdrtí svými ostrými a silnými zuby jeho kosti, pak ji můžeš z vděčnosti hoditi jako cukrovinku také ještě hocha Haila, což bude pro tyto hladové lesní dravce vítané jídlo. Potom lidu řekneme, že byli na jedné honbě na hyeny v příliš velké důvěře ve svou skrytou moudrost, tedy v šílené odvážnosti, v pohoří hyenami roztrháni a sežráni. A ježto tu pak budeš jediným právoplatným potomkem Kaina, Hanocha, Ireda. Mahujele a syna Methusaelova, kdo ti ještě upře panství a vládu?!

16. Nuže, Lamechu, co myslíš, - není tato rada, jako žádná jiná, jistě k cíli vedoucí? – jdi a jednej, my jsme ti po boku a výsledek bude nepochybný!“

17. A hle, tato rada přišla Lamechovi jako na zavolanou a ještě téhož dne hledal příležitost – a také ji pomocí hada nalezl. Zpozorovav, že Johred a Hailem kráčeli vesele do lesa, šel rychle s druhé strany s rotou svých společníků a očekával tam za hustými stromy oba bratry; a když bylo oba bratři úplně v lese, vrhl se náhle na Johreda, jednou ranou jej zabil a učinil s Hailem podle rady Tataharovy.

18. A hle, oběma se stalo to však proto, že se stali pyšní, protože jako knížecí synové zapomněli, že pravá moudrost záleží jen v největší pokoře, a že jakmile se nedbá pokory, uniká také moudrost; a jelikož takto tomu bylo u nich, nebylo jim také ani rady, ani pomoci, neměla-li tím nutně býti porušena jejich svoboda, což nemohu ani v nejmenším učiniti, neboť i ta nejnepatrnější částka svobody stojí nekonečně výše nežli veškerý přirozený a tělesný život všech živých bytostí na Zemi. Proto také ona dopuštěná moc ve válkách, když také jen kvůli svobodě vůle a svobodě skutků jediného člověka.

19. Toto budiž také tobě, Má dosti zdatná zbroj výstrahou, kdybys snad (buď potají, anebo dokonce zjevně) přeháněl před svými bratry proto, že jsem ti dal dar moudrosti. Neboť hle, kdyby ses stal necudný, anebo v nouzi kradl, anebo jakkoli, tak či onak hýřil a lumpačil, pak by v tobě tento u lidí vzácný dar zeslábl; kdybys však byl na něj pyšný, pak bych ti jej ihned vzal, nechal byl tě nahého a opuštěného v lese omylu a pak by přišly dravé šelmy aby tě sežraly, aby z tebe nezůstalo na konec nic jiného nežli špatné jméno.

20. Hle, v pokoře jsi to obdržel, v pokoře to musíš podržeti, a vší pokoře to také musíš všem svým bratrům, opět odevzdati.