15. A hle, jeden, který slul Tatahar (to jest Krvežíznivý, také Krvavý pes), dal mu hroznou radu řka: „Jest nás počtem sedmasedmdesát, silných jako stromy, smělých jako tygři, odvážných jako lvi, a ukrutných jako hyeny, a ty však jsi mistr nás všech, myslíme tedy, že by ti nemělo býti zatěžko pořádným kyjem v ruce učiniti konec moudrosti Johredově, v lese tamto poblíž hor, kde jsme posledně honili tygry. A až nějaká žravá hyena rozdrtí svými ostrými a silnými zuby jeho kosti, pak ji můžeš z vděčnosti hoditi jako cukrovinku také ještě hocha Haila, což bude pro tyto hladové lesní dravce vítané jídlo. Potom lidu řekneme, že byli na jedné honbě na hyeny v příliš velké důvěře ve svou skrytou moudrost, tedy v šílené odvážnosti, v pohoří hyenami roztrháni a sežráni. A ježto tu pak budeš jediným právoplatným potomkem Kaina, Hanocha, Ireda. Mahujele a syna Methusaelova, kdo ti ještě upře panství a vládu?!

16. Nuže, Lamechu, co myslíš, - není tato rada, jako žádná jiná, jistě k cíli vedoucí? – jdi a jednej, my jsme ti po boku a výsledek bude nepochybný!“

17. A hle, tato rada přišla Lamechovi jako na zavolanou a ještě téhož dne hledal příležitost – a také ji pomocí hada nalezl. Zpozorovav, že Johred a Hailem kráčeli vesele do lesa, šel rychle s druhé strany s rotou svých společníků a očekával tam za hustými stromy oba bratry; a když bylo oba bratři úplně v lese, vrhl se náhle na Johreda, jednou ranou jej zabil a učinil s Hailem podle rady Tataharovy.

18. A hle, oběma se stalo to však proto, že se stali pyšní, protože jako knížecí synové zapomněli, že pravá moudrost záleží jen v největší pokoře, a že jakmile se nedbá pokory, uniká také moudrost; a jelikož takto tomu bylo u nich, nebylo jim také ani rady, ani pomoci, neměla-li tím nutně býti porušena jejich svoboda, což nemohu ani v nejmenším učiniti, neboť i ta nejnepatrnější částka svobody stojí nekonečně výše nežli veškerý přirozený a tělesný život všech živých bytostí na Zemi. Proto také ona dopuštěná moc ve válkách, když také jen kvůli svobodě vůle a svobodě skutků jediného člověka.

19. Toto budiž také tobě, Má dosti zdatná zbroj výstrahou, kdybys snad (buď potají, anebo dokonce zjevně) přeháněl před svými bratry proto, že jsem ti dal dar moudrosti. Neboť hle, kdyby ses stal necudný, anebo v nouzi kradl, anebo jakkoli, tak či onak hýřil a lumpačil, pak by v tobě tento u lidí vzácný dar zeslábl; kdybys však byl na něj pyšný, pak bych ti jej ihned vzal, nechal byl tě nahého a opuštěného v lese omylu a pak by přišly dravé šelmy aby tě sežraly, aby z tebe nezůstalo na konec nic jiného nežli špatné jméno.

20. Hle, v pokoře jsi to obdržel, v pokoře to musíš podržeti, a vší pokoře to také musíš všem svým bratrům, opět odevzdati.