Lamech se stává králem.

1. A poslyš dále! – A když byl Lamech toto v lese na svých bratrech v čele Tataharových rot vykonal, vrátil se vesele zpět do Hanochu a vzkázal a vyhlásil všemu lidu v Hanochu a okolí a tak i deseti městům a jejich okolí, co se přihodilo šíleně odvážným bratrům Johredovi a jeho chovanci Hailovi, nad čímž se zhrozil celý Hanoch i s deseti městy a mimo ně všechen lid. Tu se shromáždili nejrozumnější a také poněkud rozumnější z měst a všeho lidu počtem as tří tisíc bez svých žen a dětí, které zůstaly doma.

2. A toto malé množství mužů se pak odebralo do Hanochu k Lamechovi, kde se jeden za všechny ujal slova řka: „Kde je les, v němž se toto stalo mladému králi a jeho moudrému bratru Johredovi, a nech nás vyhledati místo té ohavnosti, abychom snad také ještě nalezli některé smutné zbytky, anebo snad ještě ostatní stopy, které by nás přesvědčily o pravdivosti tohoto poselství, abychom tam mohli upřímně oplakávati tak veliké neštěstí a pak vyhledati hyenu, která bude míti jistě ještě krvavou tlamu, abychom ji zardousili a kyji a vrhači kamenů ubili celé její pokolení na povinné usmíření za Johreda a Haila

3. „Ano“, pravil Lamech, „správně jste se rozhodli, já jako nyní váš oprávněný král učiním to sám ve vašem středu, a můj prvý sluha Tatahar bude se svými náležitě druhy naším průvodcem!“

4. A hle, rychlé, blahovolné rozhodnutí Lamechovo se lidu líbilo a pravil: „Hleďte, hleďte a slyšte! Huhuhorah (to. jest: Ještě žije pravý král!“) Také jest moudrý a budiž naším králem!

5. A poté všichni povstali a vedeni Lamechem šli k tygřímu a hyenímu lesu a nalezli tam také brzy ono dosud krví potřísněné místo ohavnosti a truchlili a plakali tam a posbíraly rozptýlené zbytky oděvu k smutnému poctění.

6. A když tu vykonali své marnivé smuteční dílo a sesbírali bezcenné relikvie Johredovy a Hailovy opustili ono místo ohavnosti a vydali se naplněni trpkou zlobou do lesa v rotách po stech, v malých vzdálenostech třiceti roztažených rukou, aby vyhledali onu proklatou hyenu; a hle neukázalo se ani jediné zvíře, tím méně nějaká hyena. Proto pravili: „Proklatá šelma jistě uprchla na hory – jen odvahu! I když se také od doby Kainovy ještě nikdy žádný smrtelník neodvážil vystoupiti na hory, prorazíme nyní po prvé dráhu; neboť máme k tomu dobrou příčinu, a žádný Bůh nemůže tento krok neschváliti, protože jsme v právu proti těmto proklatým, hltavým bestiím. Proto ještě jednou odvahu, - a i kdybychom měli všichni zhynouti!“

7. A hle, na to Lamech odpověděl: „Váš hlas jest mou vůlí a vám příkazem. Proto jděte a učiňte, jak vás to napomíná; já tu pak na vás s Tataharem v čele počkám a budu dávati pozor na nějak uniklou bestii vaší silné ráně.

8. A oněch tři tisíc mužů s tím bylo spokojeno a šli nezvyklým váhavým, krokem a sotva se odvažovali ohlédnouti ze závrati v pohledu s vystouplých výšin na uražené hlubiny. A hle, po tři dny hledali hyenu, avšak ani jedna se jim nechtěla ukázati, tu se rozhořčili a tloukli svými kyji na zcela příkrou stěnu, více nežli dvacet sáhů vysokou, která jim na další cestě překážela a kleli lesům a horám, které jsou příbytkem všech netvorů a požadovali ospravedlnění od lesů a skalních stěn a lili na zem hanbu její krvežíznivosti a proklínali ji až do základu a proklínali Slunce, že svítilo k takovému hanebnému činu, a tak i všem Hvězdám a měsíci, že se mohli dívati na takovou neslýchanou bohaprázdnost. A jeden z nich byl pak největší a nejsilnější a slul Meduhet (to jest Nejsilnější“). Ten se obrátil a promluvil ke zlobou vzplanulému davu krátkou, ale velmi vhodnou řeč řka:

9. „Jaký to tu nesmysl? Hleďte, rozbíjejte a roztříšťujte své kyje o tuto mrtvou, tvrdou, nepřemožitelnou stěnu a svou slinou činíte kluzkou zpáteční cestu! Až se tudy budeme vraceti domů a vstoupí nám do cesty hyeny, tygři, lvi medvědi a velcí hadi, považte, jak se budete brániti! Jestliže starý Bůh již zde postavil naší slepé, neplodné pomstě nepřemožitelnou mez, jak snadno může ještě mnohem strašnější mez postaviti na cestě zpáteční! Proto považte, že není dobře se starým Bohem se příti, neboť On by mohl dokonce i stromy a kameny oživiti, kdyby měl zvířat příliš málo, aby nás pro naší pošetilost a neposlušnost vesměs zabili a usmrtili, ježto jsme vstoupili na hory proti nejvýš přísnému přikázání Kainovu, Hanochovu a nejmoudřejšího a nejspravedlivějšího Faraka. A kdož ví, zda nad touto stěnou přebývají nějaké vyšší bytosti, o čemž koluje doposud mezi lidem jakási slabá pověst, neboť nadarmo tu tyto hory nejsou! A kdyby nás snad je j e d n a taková bytost spatřila, čím jest potom náš komáří počet proti takovému Božímu obru?! Proto se skromně obraťme, dokud je ještě den, abychom nezahynuli pod klenbou noci, která nám byla již odjakživa velkým nepřítelem – jako den soužením, avšak spojený ne zrovna s tak velkým nebezpečím jako noc. Proto učiňme všichni podle této dobře uvážené rad. Amen.“

10. A hle, když je nyní tato řeč přivedla zase k vědomí a oni se poté vzmužili a chtěli nastoupiti zpáteční cestu, tu spatřil Meduhed jakéhosi velkého muže, stojícího na výběžku skalní stěny; a mužem byl Set, syn Adamův a zástupce Ábelův, který později obdržel ode Mne skrze bratrského anděla Abela pokyn, aby se odebral s Adamem a Evou do zaslíbené země a aby tam obýval hory v dalekém pohledu někdejšího ráje, o čemž promluvím později ještě poněkud podrobněji.

11. A hle, tento Set je oslovil pevným hlasem, neboť byl ještě jedním z těch, jemuž se řeč všech tvorů nestala cizí, a pravil: „Vy hrubí a na Boha zcela zapomenuvší děti Kaina, bratrovraha! Jaký spravedlivý trest Boha Otce mého a Adama, který ještě žije, jakož i všech jeho dětí, kteří obývají výšiny, přivedl vás sem do silné náruče vašeho zániku?! Ó, vy plémě hadí, jak vypadáte?! Ó, vy hyení pokrme, řekněte, co chcete zde na tomto svatém místě! – Co zde hledáte na místě vám tak přísně zakázaném? – Odstupte odtud a padněte vesměs do tlamy vám hrozícího trestu, totiž do smrtonosné tlamy, které neujdete, nebo vás tato skalní stěna pohřbí na věky.“

12. A hle, tu padl Meduhed na kolena a přehlasitě křičel o slitování a o milost. Avšak Set, ježto mluvil jen slova ze mne, byl také tím velice naplněn láskou a dal se brzy obměkčiti Meduhedovým hlasem nářku a pravil:

13. „Meduhede, ty jediný smíš vzhlédnouti vzhůru ke mně, k velké blízkosti Boží, protože jsi zadržel své bratry od velké, svévolné zloby před vševidoucíma očima Božíma; proto ty jediný věz, kde a kdo je ona hltavá hyena: Hle, tato tisíceronásobná hyena zůstala v nížině na špičce hadího jazyka spřeže Tataharovy a sluje Lamech!

14. Ať se nikdo neodváží vložit na něho ruku! Běda sedmasedmdesátkrát tomu, kdo by vztáhl ruku na něho, - protože ten by pak předbíhal času Božímu, což by však bylo to nejstrašnější, protože ten by pak zničil pouto božské lásky a tím by rozséval široké, nezměrné pásmo nejostřejších soudů Božství, které by vrhlo na celou Zemi velké ohnivé sloupy a tak by byl zničen v ohni celý svět. A nyní povstaň se svou rotou a odejděte domů v pokoji a nepohlížejte k Hanochu, nýbrž na sebe a na Boha, který jest věrným Zachráncem těch, kteří hledí vždycky na Něho, - jak v radosti tak i v nesnázi! Amen!

15. A hle, tu se stal Set cele světlem; a oni se ulekli a horem pádem před ním utekli a tak ještě před západem Slunce dosáhli roviny a kolem půlnoci také svých příbytků, deset hodin cesty od hor vzdálených.