Velepíseň Meduhedova.

1. A hle, když Meduhed ukončil tuto svou řeč, padli všichni před Bohem na tváře a děkovali Bohu a velebili Boha z hloubi svého srdce po celou hodinu; potom vesele povstali a šli, vedeni duchem milosti, poněkud hlouběji do země a tam v jedné rozsáhlé jeskyni nalezli množství všeho druhu náčiní, jako: motyky, sekery, hoblíky, všeho druhu nože, pily, kladiva, nebozezy, úhloměry, dláta a milion dvojitých hřebů – aneb u vás skob. A hle, tu se převelice zaradovali takže skákali radostí nad Mou jim zcela nepochopitelnou velkou milostí. (N.B. Hleďte, co Já vám zde dávám, jest více nežli tyto nástroje; ale ještě se vůbec nenalezl, kdo by Mně v největší radosti svého srdce náležitě poděkoval. Zapamatujte si to, vy tupomyslní ctitelé Mého jména a labužníci Mého slova, a otevřete široko brány lásky, která tu jest novým, svatým městem ve vašich srdcích, abych tam mohl poslati Své anděly, aby vyčistili napřed všechna náměstí, ulice a zákoutí, jakož i všechny příbytky v nich abych pak mohl konati Svůj vjezd a abyste Mně pak pospíšili vstříc a ve velké radosti volali: „Hosana na výsostech, a pokoj všem národům dobré vůle; pochválen buď Pán, který tu přijíždí na oslici; Haleluja Synu Davidovu; Haleluja Knížeti pokoje; Haleluja Tomu jenž přichází ve jménu Pána Boha Cebaota; On jediný jest hoden vší chvály, vší slávy a vší cti; On jest ten svatý, jediný Otec našich srdcí, amen!“)

2. A nyní dále! – A hle, tu vzali všechny nástroje i s hřebíky a nesli je na břehy, posílili se tu klidem, pokrmem a již následujícího dne šli s díkuplným srdcem po práci a chválili Mne i při chybných úderech, - proto také jejich práce tak rychle a správně postupovala, takže ji bylo možno považovati spíše za d i v , nežli za vlastní p r á c i; a tak ve čtrnácti dnech stálo na březích 250 úplně nových pramic, připevněných provazy, aby byly zajištěny před odplavením stále pomalu vzrůstajícími přívaly velkého moře.

3. A hle, tak jim po věrně vykonané práci zbylo ještě as padesát dní k úplnému klidu, v kteréžto době jsem jim také ponenáhlu dal skrze Meduheda, jenž se stal velmi zbožný a láskyplný, lepší poznání o Sobě, jakož i o sobotě, v níž se měli, odpočívajíce v Mé lásce, od každé práce pohověti a v tomto klidu se měli po celý den zcela Mně přenechati, a kdyby to tak stále činili, stali by se konečně tak moudří, jako byl Farak a nyní jest Meduhed; ano, kdyby se také snažili nejen ve vysoké úctě a v čistém poznání mého jména státi zbožnými, nýbrž Mně začali ve vší pokoře svých srdcí ještě mnohem více náležitě milovati a v této lásce vzrůstati, pak bych se také jim stal dobrým Otcem a smrt by jim byla opět vzata, protože by pak byli přijati jako děti do prostranného klína božské lásky až do jistého velkého Času všech časů Země, kdy pak přijdou všichni k velkému Otci a zříti budou věčně jeho tvář a sytiti se budou nezměrně bohatými výlevy lásky ze Mne.

4. A hle, tak a tak slyšeli to vše skrze ústa Meduhedova a jásali nad tím tak nad míru a tlačili se hromadně k Meduhedovi a byli velice žádostiví zvídati denně něco o Mně, z čehož jsem měl radost v nebi Já i všichni Prastvoření andělé.

5. Tak jsem je skrze Meduheda učil uchovávati slova též ve znacích a těmito znaky byly pak přiměřené obrazy, za jejichž přirozenou schránou se skryl smysl duchovní; a tak se v této krátké době naučili též psáti a čísti.

6. A hle, tak jsem si v krátké době připravil národ, který až do této chvíle ještě v potomstvu jest, - kde však, o tom poněkud později! Nuže, když tedy byli takto dobře připraveni, dal jsem jim v pozadí skrze Meduheda zazníti vznešenou píseň plnou moudrosti a lásky, která byvše tedy již zaznamenána a dodnes existuje, kde však, také o tom poněkud později! – zněla takto: Slyšte dobře, vy všechny pozdní děti Mé milosti, / slyšte jak vás všechny zvu k veliké hostině / přijďte všechna věrná srdce sem do Mého středu, / chvalte všichni radostně Mé jméno podle obyčeje, / jemuž Meduhed vás velmi zbožně, věrně učil, / když tu jako prvý v srdci po Mně zatoužil. / Vizte všichni příklad jeho čisté dobré mysli, / vizte jeho oči, ústa, uši a brady jeho jemný bílý vous. / jako známku zbožných moudrých řečí. / Hleďte ve všem tom musíte se mu všichni zcela podobati, / chcete-li se později Mými milými, věrnými dětmi státi, / zcela osvobozené ode všech zel zlých hadů stád. / Hle, Já brzy se Země smyji všechny ohavnosti, / Hříšníci se tu marně budou honit po Mé lásce! / Zůstanete-li však zbožní a věrní v srdci, / zaženu, setře vás, Své vlny, od vás, / skryji vás na výšinách této země, / až tu uvolním Svůj hněv od těžkých pout. / Hleďte, tehdy kvílet budou všechna pokolení na Zemi! / Slyšte, tehdy zmlknou všech těch velkých posměchy! / A vysoké přívaly vod s hukotem přes hory / ponesou nemnohé děti Mé lásky, trpaslíky, / které se staly malými jako děti komára, / protože se láska belhavou stala a chodila o berli. / Vzhlédněte ku prostorům Mých světlem naplněných nebes, / pohlédněte k Mým hvězdám, okrajům paprsků Mé milosti, / vizte Slunce tiše osvětlovat nivy této Země, / vizte Měsíc doprovázet zemi bez všeho reptání; / hleďte, jak ty všechny Světy poslušny jsou vůle Mé; / a tak i vy konejte stále v tichu všechny skutky vaše. / Chcete vědět, co za bytosti jsou tyto Hvězdy? / Slyšte! Pravím: Láska rozřeší vám přesně tuto otázku! / Bude-li láska v srdci čistá bez poskvrny, / dám za svítilnu vám pochodeň Mé milosti, / potom čísti bude každý snad v tazích jasných plamenů / neklamně velké písmo jména Božího. / Ó, ty malé srdce do těsných prsou uzavřené, / kdybys znalo zdroj, z něhož jsi tak velké vzniklo. / ó, nikdy by ses na mrtvé hmoty netázalo, / ano, zcela bezstarostně bys je vznášet nechalo, / ježto Tvůrce všech těchto malých, nicotných věcí / za jedno srdce – milující Sám by Se mu odevzdal. / Co vy,slabé lidské děti, máte často za veliké / ó, jak malým nazývá to Moje láska! / Ó, jak zcela ničím v dálných prostorech jsou věci / A také lidé, jejichž srdce z lásky neklíčí! / Nepovažujte proto nic za velké než věrnost Mé lásce / a co je jí nejblíže: hříšníkova pravá lítost! / Já však velký jsem jen mocným působením lásky Své, / A svobodný Duch, jenž pevně se na závěse udržel; / ale dráhy Mých Sluncí vám zcela neznámé, / které vám tak jako vše připomínají jen vaši slabost, / co jsou v nekonečně velké hojnosti Mého Božství? / Nic než odpadlá lehká schrána roztoče! / Kdybyste se mohli ke středu všech Světů vyšplhati / a slyšeti tu všech sfér rychlým letem hlasy, / změřiti tu sílu nejjasnějšího světla všech Sluncí / a pochopiti všechna největší díla Mé všemohoucnosti, / přiblížili byste se snad potom velké Mé lásce? / Nikoli, Já pravím; do všech pochybností byste se náhle vrhli! / Kdybyste tam také mohli řídit nebes velký vůz / a jako velcí duchové rychle se honit za všemi Hvězdami, / kdybyste mohli z úst svých také jasná Slunce vydechovat, / ano, nořiti se jako Slunce Má do vln mořských, / nebyla by všechna vaše síla naproti síle Mé / nic než písek a prach na starých jílovištích a lomech. / Dívejte se přímo na tu modrou nebes stuhu, / dívejte se přes vlny též k dalekému okraji moře; / věřte Mi, Já pravím vám:není hranic tam, / kde ve dne Slunce, v noci nesčíslný počet Hvězd se leskne. / A velkého moře hojnost přirovnati nelze / k jedné jen kapce v oněch hvězd nejmenších říších. / Dívejte se tedy na Mne, Velikého, malé zástupy lidí, / a vědychtivost šetřívejte jedině pro Mne! / Mou lásku hledejte křížem krážem ve všech končinách! / Kamkoli jen pátravým zrakem pohlédnete, / naleznete všude Mého jména znamení; / leč nedejte se ničím vázat než jen láskou Mou! / Radostnou zvěst o Mně bude i tráva hlásat vám, / budete-li se však hříchů Hanochu zdržovat, / budete-li se však jako praví bratři věrně milovat / a pro blaho všech používati svých údů, / potom velká milost přijde shora k vám / a ukáže pak vám, jak máte otce chváliti! / A teď padněte na Zem, matku vašich hříchů. / setřeste prach, hada nicotnou potravu smrti, / děkujte v srdci svém Mně, zachránci, rádi znovu, / nelitujte nikdy zasvěceného Mně času, / dejte vládnouti vždy moci Mé lásky v srdci, / tak jednou milosti světlo všechny vás nově utvoří!

7. A hle, když Meduhed zaznamenal úplně tuto píseň života z Mé milosti, kteráž jest malou jiskrou Mé nekonečné lásky a veškerého slitování z ní a také ji, když byla úplně zaznamenána, lidu přečetl, tu povstala mezi nimi bezuzdná radost, která mohla býti zmírněna jen zázrakem z nebe, a tímto zázrakem byl náhlý déšť a tento déšť byl deštěm lásky ze Mne, protože jejich radost byla spravedlivá; neboť se těšili z učiněné známosti Mého jména, ještě více však z Mé lásky, a nejvíce se pak těšili z toho, že tak převeliký svatý Bůh tak blahosklonně tak poučně ústy Meduhedovými mluvil jako Otec k dětem bídy v nejvýš nepochopitelné lásce

8. A hle, tak je rozehnal déšť do stanů, které byly udělány z haluzí, trávy a bílého lehénu (aneb lehm, jílu) a oni tam v malých kruzích blaženě velebili Mé jméno až do půlnoci a nebyli by ve své chvále ustali, kdybych je byl nenavštívil zaslouženým klidem, sladkým spánkem. (N.B. Já jsem vám již dal, jako váš pravý Otec větší věci, rýmované a nerýmované; ale od doby z nejvyššího z Římanů a kanaanitské ženy v evangeliu, až na malou výjimku apoštolů a několika krvavých svědků, jsem Se ještě nikdy neshledal s tak velikou radostí, zejména pak už ne zcela u vás. Já toho sice také nežádám, nýbrž jen vám pravím, abyste začali vždy více a víc Mne milovati; to jest Má vůle k vám. Proto si nedělejte těžká srdce; neboť co tu ještě není, jednou tu zajisté ještě bude, až Mne blíže poznáte a tím rozšíříte svá srdce, abych do nich mohl zavítati s hojností Své milosti, čehož si máte všichni nade vše přáti a nikoli se báti, jako někteří mezi vámi, čehož v lásce nemá býti. Amen)