Odjezd Meduheditů.

1. A Hle, když uplynulo ještě zbylých padesát dní, svolal Meduhed, byv Mnou povzbuzen, všechny dohromady a měl k nim mocnou řeč, která zněla takto: „Mužové, přátelé a bratři i se všemi vašimi ženami dětmi, sluhy a služkami, které jsou nyní podle vůle shora rovněž našimi milými bratry a sestrami, pojďte všichni ke mně a postavte se podle známého vám pořádku kolem pahorku abyste slyšeli nově mi zjevenou vůli nejvyššího Boha!

2. Pán chce, abyste sebrali všechno náčiní a abyste z každého vložili stejný počet do korby na slámu, která vám dosud sloužila za lože; a když to učiníte a zbylými ještě hřebíky upevníte v rozích listím, dobře pokryté ratolestí, pak tam teprve přinesete nashromážděné plody na skrovnou dobu třicet dnů, a položte je opatrně do rohů, mezi ratolestmi na fíkové listí! Velbloudy a osly ponechte zde Lamechitům na znamení, že jsme zde byli a také na znamení, že jsme jim zanechali ono zvířecí a zachránili jen to lidské a tedy také ono božské, kolem náčiní položte pak malé stopu vysoké ratolesti a pokryjte je svými pokrývkami a slaměnkami a zvířecí kůži pak přehoďte přes náčiní. A když se toto vše přesně podle tohoto božského skrze mne stane, pak přijďte ještě jednou ke mně k pahorku, abych vám všem dal podle vůle shora ještě další pravidla o chování; pak poděkujeme společně Bohu a budeme Ho velebiti za Jeho nezměrnou a neomezenou dobrotu a milosrdenství.

3. Nyní jděte a učiňte rychle, co se vám shora skrze Mne poradilo, amen!“

4. A hle, tu se všichni Meduhedovi poklonili, poděkovali v srdci Bohu za toto poučení a šli velmi ochotně a rychle k přikázanému dílu; a v sedmi dnech podle vašeho počtu bylo vše v nejlepším pořádku.

5. A když pak vše podle daného příkazu vykonali, přišli podle zbožné žádosti Meduhedovi opět k pahorku a děkovali Mně tam před jeho tváří za tak rychlé a tak šťastně vykonanou práci.

6. A když pak Meduhed uviděl jejich vykonanou práci a viděl, že byli nyní všichni opět jako předtím plni radostného a zbožného srdce shromážděni kolem pahorku, oslovil je opět Meduhed následující řečí řka:

7. „Muži, přátelé a bratři, ženy a sestry, poslyšte! Pán, náš velký, všemohoucí Bůh chce, abyste po stodvaceti zaujali místo v jedné pramici a to čtyřicet mužských a osmdesát ženských a dětí aby se posadily a položily na kůže na náčiních. Ženy pak ať si sednou na ratolesti a pokrývky a pláště; vy muži pak stůjte kolem žen a své tváře obraťte podle pohybu pramic a podle tahu větru a jezte jen jednou denně a to kolem poledne. Svou potřebu vy i jako ženy a děti vykonávejte na zadní části pramice do vody; při tom ať jeden druhého drží, aby neupadl nikdo do vody. Po tu dobu ať mužové nespí, ani nesedí, tím méně se položí; neboť Pán bude udržovati údy vaše při síle a oči vaše v bdělosti po dobu, kterou podle Jeho svaté vůle strávíte nad vlnami velkého vodstva. Ženy a děti ať samy na plody nesáhnou, nýbrž ať si potravu pokorně vyprosí od mužů a otců, abychom se stali národem podle vůle a věčného, všemohoucího řádu Božího, hodni Jeho zaslíbení a konečně jeho nekonečné lásky a milosti neboť se bez Jeho svaté vůle nechceme a nedotkneme ani jediného vlasu na hlavě!

8. A až budeme ve jménu Páně všichni v pramicích, pak ať je nejstarší v každé pramici připraven přeříznouti na dané znamení, silným bleskem z nebe ihned ostrým nožem provaz; pak přijde vítr a vyžene pramice na vysoké vlny, a to již před tváří Tataharovou a jeho vražednými rotami, které dorazí ku břehu v okamžiku, kdy budeme již as tisíc mužských délek od břehu vzdáleni.

9. Pak je uvidíte vrhati kameny do vody; avšak žádný nás již nedostihne. Neboť pravá ruka Boží nás rychle vyvede z jejich hyení tváře a povede nás do velké daleké země, která jest třicet dní a třicet nocí ode všech pevných zemí vzdálena a nachází se téměř uprostřed velkého vodstva a sluje „Ihypon“ (to jest: „jistá zahrada“), a tato země nám zůstane, dokud bude podle vůle shora státi svět; poznáme ji pak podle toho, že již z velké dálky tam spatříme vysokou, hořící horu v plných plamenech lásky Boží. (Fudsijama, 3780 m, na ostrově Hondo v Japonsku – Vyd.) Bude tu jen jediný příchod a i ten se bude dovnitř velké země táhnouti mezi dvěma takovými hořícími, vysokými horami; na stranách k vodě bude pak oblévána stále nejvyššími bouřlivými vlnami. A mimo to bude ještě obklopena nejvyššími horami, v nichž nebudou přebývat ani tygři, hyeny, lvi, medvědi ani vlci a hadi, nýbrž budou se spíše podobati až do nebes čnící zdi, na kterou nebude moci nikdo tak snadno vystoupiti.

10. Uvnitř země budou pak velké, nepřehledné roviny plné přenádherných a přesladkých plodů a rovněž i krásných, potřebných, krotkých zvířat, která nám budou dávati mléko, jako zdravou potravu; a země bude chutnati jako med a mléko a bude bez písku a kamení a jedlá jako dobrý chléb. A poslyšte, takto mluví Pán: Na celé zemi není již nikde země, která by se ji znamenitostí vyrovnala; není tu ani příliš teplo, ani příliš zima, nýbrž vládne tu věčné jaro!

11. Lidé, kteří budou podle vůle Boží žíti, nebudou nikdy stárnouti a jejich umírání bude sladký spánek, potom však přijdou neviditelné bytosti, takového člověka tajně opět oživí a ponesou ho vzhůru k Bohu. A nezůstane tu ani prášku, který by se přilepil na nohy takového znovuoživeného!

12. Kdo však přeslechne někdy vůli Boží ve svém srdci, ten také zemře, ale tělem věčně nikdy nepovstane. A na jeho tělo přijdou červi země a stráví je i s vlasy, kůží a kostmi; jeho duše a duch budou pak muset celá tisíciletí sloužiti jako zpevnělá těla opět za podklad hor v temném vědomí své bídy a své úplné nicotnosti, dokud je konečně opět podle milostivé vůle shora nepřijme nějaké zvíře, odkud se pak budou muset od stupně ke stupni celým zvířecím světem bídně, němě a bez řeči propracovávati, aby mohli konečně opět jednou dospěti k důstojnosti člověka. To si dobře zapamatujte; neboť pak budete muset mnohotisíckrát zemříti, nežli dospějete opět k životu z lásky a milosti Boží! Uvažte, co vám zde Pán vzkazuje!

13. Se svými ženami nesouložte v budoucnosti nikdy dříve nežli vám bude čtyřicet let, a pak ne častěji, nežli je nutné zploditi člověka za Božího požehnání. A více nežli nejvýš dvě až tři ženy, ať nikdo nemá; neboť vše, co by bylo nad to, Bůh počítal za velký hřích a váš život na Zemi učinilo by vám krátkým, trudným trváním, vaši lásku by to oslabilo a tím vás konečně oloupilo o všechnu moudrost, která jest jen dobrovolným požadavkem od Boha těm, kdož přesně zachovávají jeho přikázání.

14. A konečně: Jako zde, tak i tam nepovažujte nic za své vlastnictví, nýbrž za vlastnictví Boží; a kdo by tvrdil a řekl: „Toto stéblo trávy patří mně!“, bude okamžitě Bohem potrestán slepotou, aby budoucně nemohl již nikdy sbírati plod se země, nýbrž bude se museti po dobu svého života učiti žíti od lásky Boží a svých bratří.

15. Hříšníci nebudou jísti nic jiného nežli trávu Země a trpké listí hubených stromů jako zvíře, k němuž se snížili hříchem; a dokud svůj hřích neodčiní ať se neodvažují nic jiného jísti budou-li chtít svůj život zachovati.Zejména se to týče chlípníků a obzvláště pak oněch mladých žen, které se z chlípnosti častěji poddávaly souloži; neboť takové tělo naplní Bůh morem a bude vystrčeno k nejkrajnějším hranicím velké země, kde neroste nic jiného nežli tráva a listí. Konečně praví, Pán náš velký všemohoucí Bůh, abyste se navzájem milovali, a aby žádný nebyl soudcem druhého, nýbrž tu má slabší jíti k silnějšímu, aby jej tento vzal podpaží a pomohl mu kráčeti po zemi; a nejmoudřejší má sloužiti všem a býti rádcem svým bratřím.

16. Nuže, ježto jste jasně a zřetelně slyšeli vůli Boží, poděkujte se mnou Bohu ve svých srdcích a řekněte: Pane, všemohoucí, velký Bože, děkujeme Tobě s vroucností svého ještě slabého srdce; učiň je silným, velký, dobrý, silný, věčný Bože, abychom Ti mohli jednou, jsouce hodnější Tvé nekonečné svatosti nežli nyní v naší nekonečné slabosti poděkovati, chváliti Tě a velebiti a abychom se tím mohli jednou, jak jsi nám tak milostivě slíbil, státi také hodny aspoň v nejmenší části podobati Tvým dětem. Nyní pak, ó, velký Bože, staniž se Tvá vůle a dej ať vstoupíme do pramice a veď nás všechny jedině podle Svého zalíbení! Amen.“

17. A hle vykonavše tuto krátkou modlitbičku, opustili s Meduhedem ono místo a s radostným srdcem vstoupili do pramic.

18. A hle, vše, jak to Meduhed prorokoval, přesně a správně se stalo! S velkým hlukem, hadem vedeni, hnali se rozlícené Lamechovy roty hyen a tygrů za ubohými Meduhedity, ale rovněž tak rychle Já jsem poháněl pramice se Svým nárůdkem od břehů a tak také potom klidně a přece rychle ku břehu velké země, oblívané velkým vodstvem.

19. A Lamechity jsem pak nechal pronásledovati stále rostoucími vlnami moře až k horám, kde byli pak tisíci hyenami, tygry, lvy, medvědy a vlky a hady roztrháni a sežráni; neboť průvod pronásledovatelů se skládal ze sedmi tisíců mužských a sedmi tisíců ženských hlav. A z nich se nevrátilo do Hanochu více nežli sedm jinochů a sedm dívek a vypověděli tam co se stalo a přivedli bez pohromy zpět Meduhedity zanechaná zvířata, počtem pětatřicet tisíc velbloudů a rovněž tolik oslů a odevzdali je Lamechovi a vyprávěli vše, co viděli, - jak totiž přišel mezi ně a uprchlíky z bezmračné oblohy jasný blesk a uprchlíky odnesl s velkou rychlostí na konec světa, kde je velké vodstvo, a daleko na ně. Potom však začaly vody vzrůstati a zahnaly je tam vysoko do pohoří, kde je napadla nepřehledná stáda známých dravých zvířat a všechny je až na ně roztrhala a sežrala; oni sami zachráněni jen tím, že se utekli mezi velké množství velbloudů a oslů. A ať Lamech rozvažuje o tom, co se stalo, jim se zdá, jakoby nad Hvězdami sídlil velký Král, s nímž by se lidé neměli nikdy pouštěti do boje, a měli by se Mu pro Jeho nepochopitelnou moc raději klaněti, vysoko Ho uctívati, neboť Ho poslouchají dokonce moře, větry, blesky a všechna dravá zvířata, - což oni viděli na vlastní oči a slyšeli velký hlas, který velel jako hřmění zvířatům a také mluvil s velkými živly jako velká bouře s výšin Hvězd.

20. A hle, když to Lamech uslyšel, rozlítil se v nitru a rozhodl se, že se Mně pomstí. Byl to následek toho, že jeho srdce zabavil had. Proto pravil k vrátivším se jinochům: „Poslyšte, vás sedm nevinných! Já chci míti od hvězdného Krále zadostiučinění a tisícerou náhradu škody; jděte ven, ježto víte, kde s Ním lze mluviti a přikažte Mu ve jménu mém, co požaduji! A kdyby se zdráhal pak Mu řekněte, že je Mnou proklet a i kdyby byl sebevětší a sebemocnější, že bude mnou, jako můj lid jeho zvířaty, na zemi za mého posměchu jeho lidem roztrhán a rozsápán. Neboť On jest i se vší Svou větrnou a vodnatou mocí jen slabým jehnětem, proti mně, králi lvů. Do lesů pak vrhněte všude podpalky a zapalte všechny hory, aby se Jeho šelmy všude upekly, a On Se pak mohl dobře posaditi k dobře připravené tabuli a požíti maso a kostí spálených šelem; a nechcete-li je tu dáti spáliti, ať jen převede přes ně zátopy, aby je Jeho moc utopila.

21. Ó, já znám velmi dobře tohoto vzdušného, nadhvězdného Krále! Vše, co koná, koná z bázně přede mnou; neboť zná mou velikost, moc a sílu, s níž má dost co dělati a která Ho konečně zcela zahubí, nevyhoví-li mému spravedlivému požadavku a každému mému přání.

22. Nyní jděte a učiňte, co jsem vám přikázal, vezměte s sebou muže, dobře opatřené podpalky, abyste zapálili hory v při případném zdráhání!“

23. Tu se jinoši vzdálili a mezi sebou radili, co učiniti: „Neboť“, pravili navzájem, „je-li tedy on tak velice mocný, proč tedy nejde sám? Neboť býti vzteklý jest lehčí, nežli bojovati a ve slepé zuřivosti hroziti je lehčí, nežli prováděti. Neboť co on mluvil, to by mohl také každý z nás mluviti, ale k čemu by to prospělo? Jak daleko jeho a naše ruce sahají ví a vidí každý člověk; ale kdo kdy viděl jen jeden prst nadhvězdného Krále, aby mohl změřiti Jeho celou moc a sílu? Lamech jest proti Tataharovi a jeho družině jen komár; a kde jest tento Tatahar a celá jeho družina? Nyní ještě nás sedm jest jeho celá centrální síla a viděli jsme nepochopitelnou moc velkého, neviditelného Krále nad Hvězdami, slyšeli jsme Jeho řeč, před jejíž sílou se zachvěl celý okrsek zemský jako někdo, koho pronikl ledový mráz až do kostí a morku.

24. Proto učiníme, co budeme chtíti a vyjmeme a místo hrozby vzdáme mu chválu a budeme velebiti Jeho velkou moc a sílu; snad nás přijme, jako přijal Meduheda a pak ať měří Lamech doma svou sílu a zuřivostí kouše do kamenů!

25. My však budeme sloužiti raději tak mocnému, velkému Králi, který nás jistě také dovede zachovat jako zástupy Meduhedovy nad vlnami .“

26. A hle, jak se moudře rozhodili, tak také své Mně libé rozhodnutí provedli, vzali své ženy velbloudy a osly náležitě naložené plody a pospíšili ven, kde viděli vodstvo, a odpočinuli si u břehu velkého světového moře.

27. Jeden pak, který měl slovo, pravil nyní opět: „Tu nyní jsme! Kam chceme? Nic nevíme; proto poprosme velkého Krále, aby nás přijal do Svých služeb a ukázal nám místo našeho pravého určení, když už jsme bezpochyby jen jeho skrytým vnuknutím vykroutili se z drápů Lamechových a odebrali se svobodně sem.

28. Proto volám úctyplně, všemi smysly a duchem, nemajíce ještě žádného jména k Tobě, ó, velký, neviditelný králi vší moci a síly: přijmi především dík všech nás za zachránění ze zubů hyen a drápů Lamechových. A rovněž Tě prosím, abys nás nyní také zavedl podle Své vůle také na nějaké jisté místo, kde bychom Ti pak mohli nerušeně sloužiti; neboť víme, že jsi velmi mocný Pán, a známe úplnou nicotnost Lamechovu, jehož oporou jsme měli a nechtěli býti, proto, že jsme viděli a skrz naskrz pocítili velkou moc Tvé slávy, jako jsme také slyšeli divoké, nicotné, prázdné řvaní a žvást nyní zcela bezmocného Lamecha.

29. Proto vyslyš naši společnou prosbu a sděl nám Svou vůli – anebo nás znič; neboť lépe jest býti Tebou zničen, nežli sloužiti Lamechovi!“

30. A hle, když nyní těchto sedm se svými ženami takto skončilo svou krátkou, ale velmi upřímnou modlitbu, začal sem vanouti malý vichr s hor a ve vichru se přihnala velmi velká hyena, zuřivého a rozvztekleného pohledu před onu malou společnost a zůstala, před nimi státi a prohlížela si je se strany na stranu, od shora dolů a skrz naskrz, jakoby si chtěla vyhledat nejlepší sousto ze společnosti smrtelnou úzkostí stísněné. A hle, když se nyní chtěli všichni dáti na útěk do vody, vzmužil se mluvčí a přezvučným hlasem pravil: „Poslechněte mne! Zůstaneme státi, kde stojíme, obklopeni všude nepřemožitelnou mocí velkého Krále a věřte, že i když nás zničí, pak nás i ve zničení zachová; a nebojte se tak velice této malé hyeny, když jsme tak šťastně unikli z vražedných drápů jedné mnohem větší hyeny a to tím spíše, že jsme v rovině, kde již žádná hyena nemá moci lidi napadnouti a je rozsápati. Neboť, ježto nás velký, mocný Král nad Hvězdami zachránil tam na horách ze zubů tak mnoha tisíců těch nejdravějších šelem, když jsme byli ještě p r o t i Němu, nyní však chceme přece býti p r o Něho, - jak by nás chtěl nyní zničiti ?

31. Věřte mně, On nás jistě všechny zachová! Pohleďte všichni na mne; půjdu s důvěrou k hyeně a vstrčím ji hlavu do tlamy! A jestliže mně trochu ublíží, pak prchněte do vody, anebo kam chcete; uvidíte-li mne však vytáhnouti hlavu z její tlamy neporušenou, pak padněte k zemi a poděkujte velkému Králi, - neboť pak se nám již velmi přiblížil!“

32. A hle, co pravil, to také ihned učinil, - šel pln důvěry k hyeně, zlostí a zuřivostí kypící, která otevřela široce tlamu, takže v ní měla jeho celá hlavy dostatek místa.

33. A hle, jak vstrčil svou hlavu dovnitř, tak neporušenou ji opět vytáhl! I užasla celá společnost a padla ihned k zemi a děkovala Mně, ovšem způsobem dosud velmi neznámým, z celé poznané hloubi srdce.

34. Když se nyní ve výlevech díků a lásky téměř zcela vyčerpali, tu se hyena k největšímu úžasu ujala velmi rozumné řeči řkouce:

35. „Vy, pozdní potomci Kainovi a Hanochovi povstaňte a pohlédněte na mne! Pohleďte na mou vzteklou a zuřivou podobu! Jsem jen dravé zvíře, určené střežiti věrně hory a velké na nich přebývající děti Boha, kterého ve své slepotě nazýváte velkým Králem; ale řekněte Mně, zda jsem já jako zvíře přestoupil kdy vůli Boží! Můj život jest prach a země; moje doba jest jen málo let, dní a srdečních úderů; nemám co očekávati; co mně dává má krvelačnost jest vše, co mi lze od Tvůrce získati; a kdo z vás mne kdy viděl překročiti mě předepsané hranice bez vůle Boží, ať vezme kámen a zabije mne!

36. Leč vy váháte, - ne, že byste neměli k tomu odvahy, nýbrž proto, že má poslušnost vůle Boží strhuje vás k obdivu! A hleďte, jak vás lidi, kteří očekáváte život věčný, musí podle vůle Boží poučovati dravé zvíře o vaší úplné bezbožnosti a tím také o vašem určení! Hleďte, žádné dravé zvíře není tak divé aby napadlo také jen z hladu sobě rovné, aby je roztrhalo a tím utišilo hlad! Avšak vy mající věčně žíti vytáhnete v hordách, abyste své bratry, ne snad z nouze, nýbrž čistě z pekelné vládychtivosti usmrcovali, jejich krví Zemi poskvrňovali a jejich těla do ní zahrabávali!

37. Ó, styďte se, lidé, mající býti pány světa! Kde jest vaše sláva? Jest vás čtrnáct a já jsem sama a vy jste se k smrti poděsili před mým pohledem, - před nešťastným zvířetem, které bylo původně, podle vůle velkého Boha jen k vaší službě určeno!

38. Pojďte se mnou do lesů a přesvědčte se, zda jen jedno zvíře dominuje nad druhým; a je-li svárlivé a závistivé, pak je ihned ze společnosti vystrčeno, protože nebylo podle vůle Boží v našem nitru vládnoucí. A neuvidíte tu nikde, že by jedno zvíře druhé nutilo, aby šlo za něho na lup, aby je jako pouhého lenocha krmilo, - leč by některé zesláblo; pak mu druhé zvíře dovleče nějaký ten lup před tlamu do doupěte. A žádné nepřiloží na jeho šíji a vnitřnosti ostrý a silný zub dříve, dokud nevychladlo a nezahnívá a nezetlívá; tomu nás učí božská vůle v našem nitru a buďte ujištěni, že: bez vůle Boží nezvedne ani j e d n o zvíře hlavu do výše!

39. Vůči sobě neznáme žádných majetkových hranic leč jen hranice naší přirozenosti a naší tělesné bytosti; vy, na Boha zcela zapomenuvší lidé, rozdělujete Zemi a tu pak praví král, kníže aneb jejich oblíbenec: To ti dám za malý poplatek a to oblíbenci a jeho lepším sluhům pro jejich dobře smýšlející zdatné pěsti! Všeho ostatního lidu můžete používati za soumary, jimž můžete dávati jen tolik, aby s největší bídou zachovali trochu toho strastného života, aby mohli za zahaleče vykonávati obtížnou, mnohou práci; a kdyby se zdráhali, pak jich očekává předně velmi špatné zacházení a za druhé smrt!“ Kdyby se chtěl potom takový otrok dokonce domnívati, že on je anebo býti chce stejným právem také bratrem krále anebo knížete, anebo jiného králem učiněného člověka, - nebyl by ihned zavražděn?! – Ó, řekněte, kde na celé Zemi je ještě něco ukrutnějšího, nežli jste vy lidé Zda není had, já, anebo lev, tygr, dravý vlk a zuřivý medvěd, čistým, svatým andělem vůči vám lidem? Ó, kdyby nám byla dána láska jako vám, jak bychom Boha milovali! Ale b e z  lásky samé Ho milujeme svou přesnou poslušností nekonečněkrát více nežli vy, kteří jste nejen zapomněli na Jeho lásku, z níž vás vytvořil, nýbrž dokonce na Něho Samého, jenž vás stvořil!

40. Tažte se kamenů, tažte se trávy, tažte se vzduchu, tažte se vody, anebo tažte se všeho, s čím se setkáváte, jen ne žádného člověka, - a vše vám bude hlásati velkého Boha a vypravovati nekonečné divy Jeho lásky; jen vy svobodní lidé, mající věčně přeblažení žití, jste mohli na Svého Tvůrce, svého nekonečně dobrodince zcela zapomenouti. Není divu, že nemáte žádného jména, jakým jménem byste také mohli být pojmenováni? Ďáblové znají Boha a prchají před Ním; satané znají Boha též, nenávidí Ho, že je Bohem a Pánem jejich bytí; kde jste však vy, kteří jste se stali z ďáblů, satanů Jeho nekonečnou láskou svobodnými lidmi a docela jste na Něho zapomněli a ve své komáří slabosti se považujete sami za bohy, protože se navzájem bijete kameny a klacky a dovedete budovati duté kamenné hromady, které opak nazýváte města? Hleďte, nejste nic, jakými jste; stéblo trávy jest více, a hyení dráp jest svatostí proti celé nesčíslné havěti takových lidí, jaké jste opustili v Hanochu, a jakými jste dosud sami byli!

41. Krátce, takto tomu chce velký Bůh: nežli se vám dostane jiného určení, budete choditi sedmdesát dní k nám hyenám do školy, abyste se u nás naučili předně lidskosti a lásce k bližnímu a tím pak také opět poznati Boha; a až opět poznáte svou rovnost na nás dravých, divokých šelmách a Boha skrze naši němou a slepou poslušnost – pak teprve vám Bůh všech tvorů skrze nás oznámí pokojné místo.

42. Nyní mně ochotně podle vůle Boží následujte bez bázně – mimo jedinou bázeň před Bohem! Ochotnému ublíženo nebude; neochotný a neposlušný není však ani hoden býti roztrhán zuby hyeny, nýbrž ať zde očekává osud Lamechů, satanů, knížete satanů!“

43. A hle, takto následovalo všech čtrnáct osob zuřivou hyenu do temné horské jeskyně a učili se tam Mým dopuštěním od přirozenosti těchto šelem rovným právům lidstva, lásce k bližnímu, poslušnosti a tak také Mne opět poznávati a mně zcela důvěřovati, čímž se jim pak také stal viditelným velký rozdíl mezi pravým lidstvím a zvířaty, a zároveň se také učili poznávati, jak hluboko stáli dříve pod nimi, - a to vše skrze Mou zvláštní milost, která jim dala viděti a v celé své plnosti pociťovati Mou vůli v divokých zvířatech.

44. (N.B. Více nežli tehdy bylo by v á m nyní třeba takové školy! Neboť tehdy byli lidé jako děti světa špatní následkem temnoty; nyní jsou však zlí ve světle, a kníže temnoty doznává, že on se stal naproti prohnanosti dětí světských ve zlobě packařem a že se mu již daří jako mnohým slabým rodičům, kteří jsou svými dětmi ve všelikých názorech předstihováni.“)