Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 33 Domácnost Boží, Kniha 1

8. A až budeme ve jménu Páně všichni v pramicích, pak ať je nejstarší v každé pramici připraven přeříznouti na dané znamení, silným bleskem z nebe ihned ostrým nožem provaz; pak přijde vítr a vyžene pramice na vysoké vlny, a to již před tváří Tataharovou a jeho vražednými rotami, které dorazí ku břehu v okamžiku, kdy budeme již as tisíc mužských délek od břehu vzdáleni.

9. Pak je uvidíte vrhati kameny do vody; avšak žádný nás již nedostihne. Neboť pravá ruka Boží nás rychle vyvede z jejich hyení tváře a povede nás do velké daleké země, která jest třicet dní a třicet nocí ode všech pevných zemí vzdálena a nachází se téměř uprostřed velkého vodstva a sluje „Ihypon“ (to jest: „jistá zahrada“), a tato země nám zůstane, dokud bude podle vůle shora státi svět; poznáme ji pak podle toho, že již z velké dálky tam spatříme vysokou, hořící horu v plných plamenech lásky Boží. (Fudsijama, 3780 m, na ostrově Hondo v Japonsku – Vyd.) Bude tu jen jediný příchod a i ten se bude dovnitř velké země táhnouti mezi dvěma takovými hořícími, vysokými horami; na stranách k vodě bude pak oblévána stále nejvyššími bouřlivými vlnami. A mimo to bude ještě obklopena nejvyššími horami, v nichž nebudou přebývat ani tygři, hyeny, lvi, medvědi ani vlci a hadi, nýbrž budou se spíše podobati až do nebes čnící zdi, na kterou nebude moci nikdo tak snadno vystoupiti.

Kapitola 33 Náhled v mobilu Impresum