Přistání Meduheditů v Japonsku.

1. Nyní ponecháme tuto malou společnost ve škole tvorů až do určité doby ji necháme jísti divoké bobule, trávu a kořeny; my se pak obrátíme do Ihyponu (dnes „Japonska“) a budeme tam očekávati přicházejících Meduheditů a ještě krátký čas se u nich pozdržíme.

2. Po třiceti dnech a nocích za Mých příznivých větrů, po malých oklikách následkem klidu moře se tedy Meduhedité šťastně a v dobrém stavu za hlasitého jásotu, radování a velebení Mého jména dostali na zmíněný ostrov velké země a to u širokého ústí klidně z nitra země tekoucí řeky, na jejímž klidném a dosti širokém hřbetu byli ve svých pramicích doneseni dosti silným, služebným větrem až do nitra země.

3. Když byl nyní uprostřed, tu Meduhed, zcela dojat zázračnou krásou země, padl na tvář a as hodinu Mně v tiché hlubině svého srdce děkoval a oči a uši všech byly upřeny na něho.

4. A když ukončil Mně libou modlitbu a v ní spatřili Mou další spásnou vůli pro zachráněný národ, tu povstal a čekal, až se všechny pramice k sobě připojily.

5. Když se toto vše podle Mé vůle podél mělkého břehu stalo, tu odstoupil podle, Mého vnitřního rozkazu ode všech pramic a napomínal ve vší lásce zástupy, aby nevstoupily na břeh dříve, dokud všichni v době tří hodin nepoděkují za tuto nekonečnou milost v srdcích Pánu. A teprve až Pán v tváří tvář viditelným znamením požehná této darované krásné zemi, vystoupí on na břeh prvý. Oni ať potom vysadí na břeh: nejprve své děti a na konec teprve sami ať vystoupí se ženami na břeh; a potom ať opět padnou na tváře k zemi před Bohem a vzývají Jeho svatost a velebí jeho neomezenou dobrotu a nekonečnou lásku.

6. A hle, když oni toto nyní v největší radosti svého srdce vykonali obrátili na zvolání Meduheda oči do výše, spatřili světlý mrak zahalovati celou zemi a viděli padati velké hojné kapky z mraku po celou hodinu. Potom viděli tento požehnaný mrak opět se děliti a kterak po ním planoucí duhu svítiti a slyšeli také vanouti od východu velmi mírný vítr, který jim ústy Meduhedovými hlasitě zvěstoval, že jsem nyní oné zemi požehnal, - načež pak ve zmíněném již pořádku vystoupili na břeh a tu zase v největší radosti svého srdce učinili, jak jim byl láskyplně poradil zbožný a moudrý Meduhed. A když se nyní toto stalo, povolal je Meduhed všechny opět k sobě a měl k nim stručnou řeč, která zněla takto:

7. „Muži, bratři a také ve slovům již rozumějící děti! Zapamatujte si všichni dobře, co vám nyní velkou milostí Boží oznámím! Základem všeho našeho myšlení a jednání budiž to, že nikdy nespustíme s očí našeho srdce svatou vůli Boha a že jí budeme povždy s díkem a velebením do puntíku plniti. Neboť cokoli od něho přichází, jest velké, svaté a proto to také má tu největší důležitost; a i když se to našim malým světským očím zdá sebe menší, má to nicméně nekonečnou hodnotu, protože je to od Boha, který jest nyní Pánem nás všech, a budeme-li velmi ochotně poslušní Jeho vůle, můžeme se státi rovnými také ještě Jeho velkým dětem, které jste poznali pod skalní stěnou nad Hanochem.

8. Hleďte, tak chce Pán, náš velký Bůh, jenž chce také býti nejsvětějším Otcem, abychom se předně milovali a to každý svého bližního jako bratra a sestru sedmkrát více nežli sama sebe. Každý budiž přísný k sobě samému a jemný a něžný a pln lásky k svým bratrům a sestrám. Nikdy nemysli žádný, že jsi větší a cennější nežli nejslabší z vašich bratrů; neboť u Boha neplatí nic jiného nežli čisté, pokorné srdce Komu Pán někdy, jako mně, uštědří Svou milost, ten ať se považuje ze nejnepatrnějšího a buď hotov, jako já, všem sloužiti a podle vůle Boží všem dobrým příkladem předcházeti. Toliko děti jsou podle své původní slabosti a nutné výchovy povinni své rodiče nanejvýš bezpodmínečně poslouchati; a až dospějí k poznání vůle Boží v sobě, pak ať místo poslušnosti kterou jste pak povinni jedině Bohu, nastoupí ve vysoké, míře dětská láska a úcta k rodičům. Avšak podle vůle Boží máte vždy poslouchati nejmoudřejšího z vás a obrátiti své oči na něho, abyste se ochotně dozvěděli úradky Boží, jak pro všeobecnost tak i pro každého jednotlivě; avšak střeste se, abyste nikdy takovému mudrci neprokazovali více vážnosti, lásky a úcty nežli jinému ještě nemoudrému, ale přece jen velmi ochotnému, milému bratrovi.

9. A tak tedy nebudiž a nepozůstávej vaše vážnost k moudrému z Boží milosti v ničem jiném nežli pouze v lásce Boží, v lásce k bližnímu a v nejochotnější poslušnosti k nařízením Božím skrze pokorné srdce moudrého bratra.

10. Nepravda ať nikdy nepřejde přes vaše rty; neboť lež jest základem všeho zla. Daleci buďte vší škodolibosti nad pokáním hříšníkovým, nýbrž vaše láska ať pomůže padlému bratru opět na nohy.

11. Země patří všem bez rozdílu stejně; co půda v hojnosti poskytne, to ať vezme potřebný k svému nasycení a silný ať shromažďuje rád pro slabé.

12. Zvířata si učiňme vlídnými, aby vám neodříkala svého teplého mléka

(13. července 1840)

13. Každý budiž poddán svému bratru a ochoten jemu sloužiti; ale nikdy neporoučej jeden druhému, nýbrž jděte si všude s láskou vstříc, abyste se mohli státi jednou dětmi jednoho Otce v lásce.

14. Protože Pán dává vždy více nežli by bylo člověku k zachování jeho života třeba, proto nebuďte v jakémkoli požitku nestřídmí, nýbrž buďte podle vůle Boží kvůli svému zdraví, střídmí ve všem, cokoli konáte a požíváte; neboť takto praví Pán: „Požehnaná budiž přiměřená míra a přiměřený účel; nestřídmost však budiž prokleta a zatraceny buďtéž cesty bez účelu, a na nich ať kráčí jen smilstvo a nalézá tu noc záhuby a věčné smrti!“ Proto shromažďujte nadbytek požehnání, a zřizujte všude špýchary, ne však podle způsobu Hanochova z kamene, nýbrž ze dřeva. Zarazte do země čtyři jemně otesané kmeny do čtyřúhelníku tak, aby vyčnívaly dobré dvě mužské výšky nad půdu. Na ně položte rovněž čtyři příčné trámy podle známého vám již stavebního způsobu. Nad tím učiňte pultovou střechu a pokryjte ji rákosím a travou. Mezi oněmi čtyřmi dřevěnými pilíři vyčnívajícími ze země udělejte stěny spletené rovněž z rákosí; v každé stěně nechte však otvor, čtyřikrát větší nežli mužská hlavy a na straně východní také dveře avšak bez mříže, aby měl každý podle potřeby volný vstup. Uvnitř pak zarazte až do poloviny takového špýcharu několik malých kůlů do země vyčnívajících as půl délky muže nad zemí. Přes ně upevněte tenčí rámečky; přes ně pak položte rovněž rákosové rohožky, abyste pak mohli položiti na ně nadbytek požehnání pro vaše bratry a také pro sebe. Do druhé polovice pak shromážděte a uložte uschlou, dlouhou trávu po kolena vysoko nad zemí jako místo odpočinku, abyste na něm v noci spali a vaše unavené údy si odpočinuly a útroby občerstvily.

15. Náčiní a ostatní nářadí pak uložte pod zásobní rohožky. Avšak nikdy ať si nikdo takový dům neosvojí, nýbrž tu pracuje jeden za všechny a všichni za jednoho a tedy všichni pro všechny, aby nikdy nikdo mezi vámi a všemi vašimi potomky netrpěl nouzí.

16. Poblíž hor, které nekouří aneb vůbec nehoří, jak je odtud ve velké dálce vidíte, učiňte jámy hloubky muže; naleznete tam onu vám již oznámenou chlebovou půdu, které však používejte velmi střídmě a to ne denně, nýbrž jen tu a tam podle vůle boží k vašemu zdraví, stane-li se vaše stolice příliš měkkou.

17. Dále na horách, na které nyní také smíte vystoupiti když nehoří, naleznete krásné, velké tvrdé, hladké kameny, sbírejte je a přineste před svá obydlí. Předně rozemílejte na nich zrna trávy, a z mouky učiňte za pomocí vody těsto v nádobě, jakých najdete ve velkém množství na březích řeky a pak si k tomu také připravte známé vám již místo na pečení a z toho těsta upečte na nich zdravý chléb. A za druhé vezměte také kamenné poněkud měkčí desky jichž je také mnoho na úpatí ohně prostých hor a toto vše si známým vám již způsobem zaznamenejte, aby se také naši pozdní potomci dozvěděli zjevnou vám nyní vůli Boží.

18. Neboť slyšte! Takto praví Pán: „Dokud vy a vaši potomci zůstanete v tomto přikázaném řádu, dotud se také nebude moci nikdy nějaký cizí národ přiblížiti k této zemi a rušiti vás ve vašem pokoji, a Já Sám vás budu učiti tisíceré krásné a užitečné věci poznávati a připravovati; ale vystoupíte-li z Mého řádu a budete-li zůstávati v zapomenutí na Mne a nevrátíte-li se ihned opět do Mého řádu, pak probudím jiný národ, a přivedu jej sem, a ten si vás podmaní a učiní otroky. Pak to bude císař, který zničí vaši svatyni a porazí vás a dá mnohé usmrtiti a dá vás jako osly zapřáhnouti do pluhu a trestati vás jako velbloudy. Všechno si přivlastní a nechá vás hladověti a zapoví vám uhasiti žízeň šťávou plodů, ale požene vás k vodě jako krotké zvíře.A vy budete museti jako za Hanocha stavěti pro něho města a dobře jej a jeho sluhy krmiti, aby se stal silný a bil vás a usmrcoval.

19. Tehdy již nedostanete za svou práci plodů a chleba, nýbrž mrtvé známky podle stupně práce, za kteréžto známky vám dají něco málo jísti, a nevrátíte-li se ani potom ještě k řádu, budete muset bez náhrady vrátiti dokonce pětinu těchto znamení císaři jako pracovní daň z krušně nabytého, což bude znamením, že budete museti dokonce prositi, jen abyste směli pracovati a pak budete museti za toto dovolení zapraviti zmíněnou daň.

20. A Já pravím, nebude tu v celé zemi ani místečka, kterého by si císař neosvojil. A tehdy rozdělí zemi jako léno svým milcům a dvořanům; vás pak učiní hanebnými nevolníky milců a dvořenínů, a ti pak budou pány nad vaší smrtí a vaším životem a budou vám dávati jísti vařenou trávu a špatné kořeny, neboť nejlepší plody si osvojí sami. A kdo potom na takový plod vztáhne ruku, bude ihned potrestán smrtí.

21. Potom vezme císař vaše nejkrásnější ženy a dcery k chlípnostem svým a svých milců a dvořenínů a vy pak budete museti své chlapce vrhnouti do řeky a za to živiti jeho děti, aby vás pak týrali. Já však, abych neslyšel vaše bědování, si zacpu uši až na konec časů, a tehdy se vám tisíckrát hůře povede nežli se vám vedlo v Hanochu.

22. Také toto vše si dobře zapamatujte, a zapište to do přikázaných měkkých kamenů!“

23. Tak tedy vidíte, moji bratři, jaká jest vůle Boží, proto čiňte jak se vám radí, a budete moci snadno, ano a ještě tisíckrát snadněji zůstávati samostatným národem také bez jakékoli ztráty vašich práv. Proto buďte plni lásky a milosti a vzdálena budiž od vás zlá zištnost, tehdy zůstanete, jakými jste, národem Božím. – A konečně jest vůle Boží, abyste totiž tyto pramice nad řekou jednu po druhé tyčí nad pramicemi navzájem svázali a tak řídili přes řeku most, abychom mohli vstoupiti také do země na druhé straně řeky a mohli jí libovolně používati.

24. Nyní padněte na tváře, a poděkujte Pánu za tuto velikou milost, týkající se poučení a zvěstování jeho vůle k našemu největšímu blahu a říkejte se mnou:

25. Ó, velký, předobrý,přesvatý, všemohoucí Bože, děkujeme Tobě v prachu své nicotnosti. Nech proniknouti k Svým svatým uším slabý hlas našeho díku z hlubiny naší zlomyslnosti a shlédni milostivě na naše pokorné a nesmělé srdce! Ó, Pane, nevidíme, jak velká jest prázdnota naší mysli; proto naplň nás milostivě teplotou Své lásky a neodnímej nikdy Svou milost od nás ubohých dětí hříchu! Nenech nás, kdybychom se někdy zapomněli a jednali proti Tvé nejsvětější vůli, nenech nás trestati lidmi, nýbrž potrestej nás podle Své spravedlnosti a velké dobroty a přetvoř nás v našich srdcích podle Svého velkého milosrdenství, abychom mohli býti jednou hodni i jen v nejmenším se podobati dětem Tvým! A tak zůstávej nás všech, velkým svatým Bohem a naším Pánem, a staň se jednou také naším milým nejsvětějším, Otcem – Ó, Pane vyslyš naše lkání a vyslyš co nejmilostivěji naši slabou prosbu! Amen.“

26. Nyní jděte a vykonejte vše podle času a rady a přesvědčte se o všem, abyste viděli, jak opravdový a věrný jest Pán! A jestliže vše vykonáte a na Pána nikdy nezapomenete před i po každé práci, a před a po každém jídle, před a po spánku, před a po východu, před a po západu – a obzvláště pak souložíte-li, proste Pána před a po tomto jednání o jeho požehnání - tehdy budete plodit děti života a světla, v opačném případě pak jen děti smrti a temnoty.

27. Já pak zůstanu po celý svůj život zde v krajině řeky, kde jsme přistáli; a tamto nad řekou v oné daleké jeskyni na krásné hoře bude příbytek můj a mých dětí, abyste mne mohli vždy nalézti, kdykoli bude míti někdo nějakou žádost. Tuto jeskyni a horu dává mně Pán do vlastnictví z lásky k vám, abyste mne mohli vždy nalézti.

28. Vaší pak jest tato celá, velká, krásná země. Já budu podle vůle Boží ještě velmi stár a stanu se ještě pozdním svědkem všech vašich dobrých anebo špatných činů. A ze všech, kteří zde žijí, budu posledním a budu vás následovati před tvář Páně.

29. Vy, kteří jste mými deseti průvodci a kteří jste se již stali moudří, ujměte se lidu a veďte a rozdělte jej moudře v zemi a učte jej, čeho jest mu zapotřebí; a přijďte vždy za úplňku měsíce ke mně o radu a poučení. Amen.“

30. A hle, když Meduhed ukončil svou řeč, tu se mu poklonil všechen lid, padl ještě jednou bez příkazu Meduhedova k zemi a děkoval Mně za takové spásné naučení, povstal pak opět a požil úctyplně potravy, utábořil se pak na zemi a odpočinul si a modlil se tehdy po celé tři dny. Pak povstal, vzal náčiní a postavil nejprve most, potom se však za požehnání Meduhedova odebral na své další určení do všech končin země, všude Mne chvále a velebě. A tu se mnozí z nich stali jak lze snadno pochopiti, moudrými podle způsobu Meduhedova a žili takto jako šťastný národ as devatenáct set let, téměř až do doby Abrahamovy, a potopou Noemovou uchváceni nebyli.

31. Později však začali na Mně ponenáhlu zapomínati, jelikož jsem je učinil nejvzdělanějším a nejbohatším národem na Zemi a oblíbili si všeliké řezby a tím upadli úplně do černého modlářství a všelikého smilstva. (Čína, Japonsko).

32. A když jsem Se jim po šest set let díval na prsty a neviděl jsem žádného a opět žádného, ani nejmenšího náběhu ke kajícnému a polepšujícímu obratu, probudil jsem, jak jsem jim byl již Meduhedem pohrozil, v krajině dnešního Mongolska národ k všeobecným důtkám a nechal jsem jej neviditelným andělem vésti do Ihyponu, vytvořil jsem jim ostrovní most z dnešní Siny, o čemž svědčí ještě dnes poněkud v ohnuté řadě několik ostrovů, aby se tam jako Izraelité přes Rudé moře suchou nohou a také téměř současně dostali, při kteréžto příležitosti jsem pak dal ohněm Země zvednout a kolem Ihyponu vzniknouti mnoha velkým a menším ostrovům jako nahodilým útočištím pro několik málo mudrců, kteří tu sídlili v jeskyních a v tichosti Mně sloužili, dokud jsem jich ze světa neodvolal.

33. V těchto jeskyních se na svědectví Mé lásky doposud nalézají poznamenané tabule, které by ovšem nyní nedovedl nikdo čísti, a to ještě mnohem méně nežli egyptské hieroglyfy, kterých nebude moci nikdo jiný čísti leč jen úplně znovuzrozený a jen tu a tam bude moci něco uhodnouti nějaká silná, tělesně nemocná, duševně, svým jen na zcela krátké okamžiky probuzeným dětským duchem.

34. A tak se také v oné jeskyni (která dříve, anebo tehdy slula jeskyně Meduhedova) doposud nachází ona vám již známá velepíseň, jakož i ještě několik známých nástrojů; avšak tato jeskyně jest nyní nepřístupna, protože se nachází na vysoké hoře, což jsem nechal provésti později ohněm a dodnes trvajícím zemětřesením.

35. A tak má tato země dodnes císařskou, zpola mongolskou a zpola prahyponskou ústavu. Nevěřící ať si tam cestuje a se přesvědčí; ale to mu málo prospěje, nedosáhl-li úplného znovuzrození, pak zjasněnými pohledy uzří nejen celý povrch Země, nýbrž i její hlubiny až do základu.

36. (Neboť vše, co vám zde podávám, jest pravdivé a upřímné pro Mé děti; neboť Já to nepodávám světu, nýbrž Svým slabým dětem. Proto ať tedy děti neměří Mou lásku a moudrost a Má slova a Mou milost měřítkem světa. Neboť Já Se nechci před světem lesknouti, nýbrž chci jen býti vámi milován. Neboť mám dost Sluncí, abych Se mohl čím před světem lesknouti. Jestliže však vaší světskou učeností činíte výtky Mému Písmu, co myslíte, že jednou učiním s vaším světským nesmyslem? – Proto učte se ode Mne; teprve až budete ze Mne učeni uvidíte a poznáte, čí pravidla stojí výše, - zda má, či světa; neboť svět má slovo ve smyslu, Já však mám smysl ve slově, - proto velmi mocně rozptyluje, kdo se mnou neshromažďuje!)

37. Dříve ještě nežli vás v této Své domácnosti povedu dále, řeknu vám krátce něco o Svém andělu, - zejména pak těm, kteří téměř v každé řádce měli kvůli světu tak zvanou gramatickou pochybnost, Ježto jejich srdce není při tom šibalské, ať to tam, kde Můj slabý tajný písař Mého nového slova učinil o nějakou – čárku příliš mnoho anebo příliš málo následkem jeho v něm již staré navyklé nepozornosti – podle svého názoru doplní a tak i ono nepravopisné a tečky na i; ale kdo by se tu odvážil i jen slovo přehoditi, anebo lepší rým hledati anebo nějakou scházející uvozovky nepotřebně hleděti, na toho se podívám se zlostnýma očima. Nehledejte slovo ve smyslu, nýbrž smysl ve slově, chcete-li k pravdě dospěti, neboť v duchu je pravda a nikoli v pravdě duch, což by bylo nemožné, protože duch jest svobodný a předcházel každému pravidlu, nechávaje čerpat pravdu ze sebe. Protože to říkáte dokonce o vašich geniích, proč tedy pohlížíte na Mého Ducha velmi kritickýma očima, jakoby vám školák dal nějaký špatný úkol k opravě?! – Proto, domnívá-li se někdo, že Se s tímto šatem do světa nehodím, ať Mne podrží doma; bude však pro každého záslužnější, připojí-li k Mému spisu nějaké z něho vzaté pravidlo nežli světskou kritiku, - neboť ,mnohem blaženější jest dávání, nežli braní! Dobře tomu rozumějte! Amen.