Kázání zvířat ku pokání.

(27. července 1840)

1. Nyní se obrátíme do školy hyen a navštívíme doma našich čtrnáct studujících a také tu ještě platně poslechneme, jak daleko to vlastně tento nárůdek v tomto mimořádném učebném ústavu přivedl během oné známé již krátké doby v polepšení své mysli

2. Hleďte a dejte dobrý pozor a ať nemá nikdo zacpané ucho a uzavřené oko, aby uslyšel ještě jedno silné slovo z tlamy známé již hyeny, rovněž i tygra, lva, vlka a medvěda. Neboť lidé jsou plni lži a ani jeden nemůže říci něco pravdivého druhému, neboť zkušenost vám již až příliš často ukázala, jak velice se učenci mýlí, protože jejich bludné učení bývá zatlačeno jiným bludným učením, které je často ještě horší nežli učení zatlačené a vadné. Není tedy také pro vás zbytečné, uslyšíte-li pevná slova ze sféry nepřetvařované přírody plné morku a síly a zapíšete-li si pak z toho do srdce dobré, notabene, abyste z toho viděli, jak pravdivý, spravedlivý a věrný jest váš svatý, věčný Otec.

3. Neboť hleďte, když byla úspěšně uplynula určená doba, předstoupila opět hyena naplněná zuřivostí před polekanou společnost, aby úzkostí učinila jejich mysli tím pozornější, a pravila širokým jazykem, Mým dopuštěním uvolněným, ze široce otevřené tlamy toto:

4. „Vzhůru od smrti! Tak tomu chce velký, všemohoucí Bůh a Pán všech Svých nesčíslných tvorů! Krátká doba rychle uplynula; dny i noci se rychle nad vaším slabým životem vystřídaly. Tehdy, když jste sem byli mnou skrze mocnou vůli nejvyššího Boha vedení, viděli jste Měsíc v úplňku osvětlovati vám příkré stezky spletitých výšin až k jeskyni, kterou jsem se svými dětmi obývala a kterou jsme vám ochotně postoupily, abyste se tu mohli občerstviti v čerstvém chladu země. Nyní pohlížíte opět na Měsíc, a vidíte, jak se stal znovu velký a plný, kdežto dříve se byl ztratil až k nicotnosti svého světla a stal se pak dítětem, pak jinochem a nyní se opět podobným muži, plnému síly a velebnosti.

5. Co vám tento Měsíc neustále v kritických údobích v nejplnějším smyslu a poučně ukazuje, to jest. vám jednou ve vašem životě věrně napodobiti. Vašeho světského světla má a musí podobně jako světla měsíce ubývati, abyste se stali po úplném odevzdání svého dřívějšího světského světla – jímž jest váš vysokomyslný rozum – způsobilými přijímati světlo nové z vysokých nebí, kterýmž jest opravdová, nezištná láska a z ní milost velkého svatého (Otce) Boha.

6. Hleďte, jako mluvím s vámi já, tak se může milostivým dopuštěním shora, státi pro vás i každá věc způsobilá řeči. Zůstaneme-li však v srdci zatvrzelí, panovační, pak padněte před námi, připomínaje si tuto řeč, a považte, jak hluboko pod námi stojíte – a jak vysoko děti Boží nad námi!

7. Neboť řekněte, které zvíře jste kdy viděli ovládati zvíře druhé? Které zvíře jste viděli něco si přivlastniti? Které zvíře jste kdy viděli druhému něco vzíti? Anebo viděli jste nás někdy navzájem se vražditi, anebo lháti a podváděti, anebo prováděti smilstvo k ukájení chlípnosti?

8. Řekněte, kdy jste nás viděli jednati tak, aby to nebylo úplně podle naší přirozenosti?

9. Nebylo by slušné, aby se zvířata od vás učila užitečnému používání svých sil?! – A nyní jak vidíte, musíme vám teprve my, dravé šelmy ukazovati a učiti vás jemnosti a moudré vážnosti života! Ó, styďte se, vy páni světa, neboť komár, který ševelí kolem mých uší, má více moudrosti, nežli vy a celý Hanoch i s deseti městy; neboť i když je trvání jeho života omezeno jen na několik dní a po jeho, působení není viditelné stopy, přece jen i v tomto krátkém trvání života učinil nekonečněkrát více nežli vy od doby Kainových i se vší vaší výstavbou, a nucením bratrů, neboť on splnil vládnoucí v něm vůli Boží a měl vděčnou radost z této samé krátké existence. Ale vy lidé, mající věčně žíti, mohli jste zapomenouti na svou hodnotu v sobě a ještě více na nekonečnou hodnotu přesvaté lásky věčného svatého Boha ve vašem duchu.

10. My mrtvé bytosti se radujeme vděčně z němého, krátkého života, a vy živí můžete míti radost z lízání neřádu smrti dychtivým jazykem!?

11. Ó, velký, svatý Bože, proč jsi raději nestvořil samé hyeny, tygry, lvy vlky a medvědy, kteří plní vždy Tvou svatou vůli?! Jistě bys byl nikdy nezamýšlel, stvořiti také jen jednoho člověka, který mohl zapomenouti nejen na Tvou tak přesvatou vůli, nýbrž dokonce na tebe Samého!

12. Ó, pohleďte sem, vy krásní lidé, pohleďte na mou odstrašující, oplzlou, podobu naproti tomu do nejvyššího požehnání lásky?!

13. Ale čím to, že pod schránou smrti spěchá vstříc svému Tvůrci, - kdežto pod vaši požehnanou kůži posměch, hana a konečně i úplné zapomenutí na Něho?!

14. Jak to tedy přijde, že jste se svou neposlušností vyvrheli pekla, zatím co mé pokolení kráčejíc ve vší porobě božské moci po nivách země a mnoho tisíciletí před vámi, ve svém tvrdém tlaku své divokosti přece jen nikdy nevděčně nevystoupilo z řádu Bohem mu přikázaného!

15. Ó, uvažujte dobře o těchto slovech dravé šelmy, a povznesete se k té hodnosti, abyste mohli býti zváni aspoň také jen tvory, a hleďte, ať se vám jednou podaří býti nazýváni lidmi a považte pak, jak ještě potom asi vysoko stojí děti Boží nad vámi, a že můžete a také máte býti aspoň podobni, když už ne rovni. – Má řeč jest u konce; zůstaňte však a poslyšte ještě jiné pokolení! Amen.“

16. A hleďte, když hyena dokončila tuto důtklivou řeč, skočil v zuřivém chvatu mocný velký tygr před ustrašenou společnost, pohlédl na ní hrozně vážně a mávaje hbitě ohonem obrátil se k řečníku a vůdci, chvíli naň upřeným pohledem patřil, konečně otevřel svou smrtelnou tlamu široce a jal se pak takto mluviti řka:

17. „Sihine! To budiž tvé jméno. – to jest., toto jméno ti praví, že jsi synem pozemského nebe, kteréž jest nebem zvířat, která tu mají duši z ohně Slunce, které se stalo mluvící k vaši duši, kteráž tu jest duše z Boha, daná vám k velké hanbě přede mnou a přede všemi ochutnávači krve lesů a houští, ježto zapomněla na svého velkého Dárce, zatím co naše duše se ještě nikdy ani o vlas neodvážila přes Jeho řád, ačkoliv my jsme také obdařeni týmiž pěti smysly jako vy a máme paměť, žádost, a rozeznáváme zemi, a vodu, oheň a vzduch, mokré a suché a rozeznáváme den a noc, vysoké a nízké, příkré a rovné, teplé a studené a máme též velmi ostrý zrak, před nímž se dokonce nemůže nějaký zkažený duch skrýti, nýbrž jako v smrtelné bázni se ho děsí, ježto před sebou vidí neúprosného, silného, odvážného soudce, který přišel, aby s ním předsevzal prvé odhalení a aby roztrhal jeho palác z bláta a pil jeho nečistou krev, aby jí nebyly znečištěny posvěcené hory.

18. Vy všichni jste na vlastní oči viděli, co se přihodilo nedaleko odtud vojsku Tataharovu; myslíte, že vás před naší spravedlivou zuřivostí uchránili oslové a velbloudi? – Ó, nikoli, velice byste se mýlili, kdybyste byli tohoto v základě falešného mínění! Bůh nám přikázal, abychom vás ušetřili; a nebylo také ani jednoho mezi námi, jež by ihned neposlechlo vůle všemohoucího Stvořitele

19. A vy lidé, kteří máte nejen pět nejušlechtilejších smyslů, nýbrž ještě k tomu nesmrtelnou duši a v ní božského ducha, jste mohli na Boha zapomenouti a zcela nepovšimnutou nechati jeho nejsvětější jméno a vůli?

20. Ó, ty bídné pokolení, ty zlořečená lidská bytosti, ty pravá práchnivá obludo širé Země! Řekni, co jsi ty, anebo co chceš býti ty, když u tebe Bůh, Svatý, tvůj přelaskavý Tvůrce, jediné skrze Něhož ty, tak jako vše jsi a trváš?! – On, který ti mimo to ještě z převeliké lásky daroval svobodu, aby tě vyvrhele pekla, jednou blíž a blíže na Své milující Otcovské srdce přitáhl! Za to musí On, přelaskavý svatý Otec, - býti proklet a zapomenut! – Ó, velký Bože, podporuj mou sílu, která mne chce, při pohledu na tyto obludy opustit, abych mohl splniti tvou svatou vůli

21. Pohleďte na trávu! Chválí Boha, neboť zná ve své němotě Boha a vy, ve své živé svobodě, ničeho o něm nevíte! Ano! Pohleďte na tyto hory, pohleďte na kameny, pohleďte na vody, pohleďte na nás, ano na vše, cokoli se jen může setkati s vašimi pohledy, s ušima a jinými smysly, chvalte, uctívejte a velebte Boha, - a všechna nebe jsou plna Jeho velké milosti, Jeho slávy a jeho nekonečné pocty! A čím jste naplněni vy, že jste Ho mohli s očí a ze srdcí tak, tak zcela ztratiti.

22. Krátce – má slova jsou u konce! Nebylo by mně možné, abych na vás déle pohlížel a zdržoval se spravedlivé zuřivosti! Proto vás podle vůle nejvyššího opustím a na konec vám jen ještě pravím, abyste – až vás věčná láska vyvede z našich něžných drápů, proti vaším rukám, z nichž se ještě kouří bratrská krev, na čerstvý vzduch a ustanoví vás národem na zemi (abyste) vzpomínali na to, co vám zde ukrutný tygr, z jehož očí šklebíc se a jasně planouc sálá touha po krvi, proti vám však jako beránek, podle vůle Boží řekl a ukázal!

23. Učte se od přírody, stalo-li se vaše srdce němé vůči tak zvučnému hlasu Božímu! Amen.“

24. A když takto dokončil tygr svou silnou a působivou řeč, přišla řada na lva, který také náhle, číhaje za houštím, prudce z něho vyskočil a před poněkud již zmužilejšíma očima, zaujal pevný postoj, široce otevřel tlamu a ,jak bylo zmíněno, jal se rovněž mluviti, totiž: „Poslyšte, vy hluší, a pohleďte, vy slepí domnělí držitelé moci Země, vy silní králové, knížata a páni světa ve své komáří slabosti! Co myslíte, jaká by byla prvá povinnost svobodného tvora, který může svým Bohem mu propůjčených sil podle libosti používati, který tu není a nemůže býti ničím brzděn, aby mysleli z lásky na velkého, všemohoucího Tvůrce?

25. Hleďte, na mě pohlížíte upřeně jako roztříštěný balvan a víte méně nežli trouchnivějící peň! Nebylo by prvou povinností usilovati o jeho nejsvětější vůli, která vám dala, jako mně, život – a to vám nesmrtelný, mně však smrtelný – a tuto vůli co nejochotněji plniti a tím dosáhnouti ztracené milosti, kterou ztratila vaše největší neposlušnost?!

26. Učinili jste to kdy, anebo činíte to snad nyní? – Ó, nikoli, vy jste Boha ještě nikdy nepoznali; a co někdo nezná, vůči tomu je také vší povinnosti zprostěn, - to je vaše hanebná útěcha! Já vám však musím říci a se vás otázati, jak to tedy vlastně je, že jste zapomněli na Toho, na kterého byste přece měli dnem i nocí silně vzpomínati a hlasitě zvěstovati jeho velkou, velebnost jako vycházející Slunce, měsíc a jasné Hvězdy.

27. Hleďte, já jsem silný, ukrutný obyvatel této nehostinné krajiny plné mrtvých kamenů a pichlavých trnitých křovin, musím si namáhavě, a nucen svou přirozeností také krušně hledati nuznou potravu a vděčně přijímati co mně soudy Boží jen skrovně dopřejí, a mimo to i často po celé dny snášeti a trpěti nejzuřivější hlad. Proto pravím vám: Kdyby mně někdo v mé velké nouzi přišel vstříc i jen s několika kapkami vody, - šel bych vděčně za ním jako ochranný anděl, rozdělil se s ním o poslední sousto a zemřel bych z lásky k svému dobrodinci!

28. Ale vy lidé – nejen že bijete, mučíte a usmrcujete své pro vás pracující bratry – nýbrž jste dokonce Bohu nevděční, proklínáte Jeho požehnání a zatracujete Jeho milost a převracíte jeho velkou lásku v nejjedovatější nečistotu hada!

29. Ó. Lamechu, Lamechu! Ty jsi chtěl zapáliti lesy, abys nás zničil, protože jsme byli poslušní vůle velkého Boha! Co však máme my co učiniti t o b ě, který jsi zapomněl na Boha a zavraždil své bratry a chtěl jsi nás před Spravedlivým obviniti z krve?!

30. Hleďte my nevyhledáváme pomsty, ačkoliv jeho plány jsou nám dobře známy; jen vy nevděční lidé se chcete mstíti na nevinných! Proto se učte ode mne býti vděčnými a Boha poslušnými; teprve pak vystupte ven a staňte se tím, k čemu vás Boží nejvyšší láska učinila a povolala! Amen!“

31. A hle, když lev dokončil svou řeč, přiblížil se také vlk a jal se k této nyní již náležitě probuzené společnosti kázati a napomínal jí vážně k povinnosti, poslušnosti a k vzájemné lásce v Bohu a všem Jeho: stvořením řka:

32. Pohleďte sem, před vašima očima a ušima a plachými srdci stojím já, obávaný, dravý vlk, povolaný a probuzený velkou slitovnou láskou všemohoucího, svatého Boha, - který jest věčná síla, pln nejvyššího, nejdokonalejšího života ze Sebe a v Sobě neviditelný všem bytostem, které se učinili neposvěcenými v Jeho, milosti, jelikož On jest nejsvětější- abych vám oznámil Jeho svatou vůli, na níž jste tak hanebně bratrovražedně zapomněli ve všelikém sobectví ve vší sebelásce, vládychtivosti a z toho také ve všelikém opovrhování toho, cokoli by vám jen nějak mohlo připomínati jsoucnost velkého Boha a jeho nedotknutelnou svatost.

33. Proto velká Láska probudila k vašemu velkému pokoření a nevýslovnému zahanbení právě nás, nejopovrhovanější a nejobávanější šelmy, aby vám kázaly předně poslušnost ve vší jemnosti a pokoře, a za druhé, aby vám slepým lidem majícím se státi a býti nesmrtelnými svým chováním, jakož nyní také skrze slovo z našeho uvolněného jazyka silně a důrazně oznámily vůli Boží.

34. A tato svatá vůle, v níž záleží a věčně záležeti bude veškerá síla a moc, veškerá moudrost a pevnost, věčný život a nejvýš blažená, nejvýš slastná svoboda, zní takto: Vy všichni jste si před Bohem úplně rovni, tedy bratři a sestry; proto se nemá nikdy nikomu ani zdáti o nějaké přednosti před ostatními. Neboť tu si nemá ani síla, ani krása, mládí, stáří, ctnost, moudrost, anebo cokoli jiného činiti kdy nárok na jakoukoli přednost, nýbrž se všemi těmito přednostmi si máte jen ve vší lásce a odevzdanosti do božské vůle navzájem přiskočiti a záměrně méně nadaným vypomáhati, aby se vám dostalo příležitosti cvičiti se v božské ctnosti věčné, vštípené vám lásky tak předobrého Tvůrce. Neboť jen z nejčistší, největší Lásky Se dala všemohoucí Svatost pohnouti k tomu, aby stvořila ze Sebe vás špatné, nevděčné, na čest, lásku a Boha zapomínající lidi a pak ještě kvůli vám nesčíslné, nekonečné množství všelijakých nepřehledných druhů bytostí, které by vám všemožným způsobem sloužily.

35. Avšak vy třikrát slepí a přehluší nevidíte a neslyšíte nic ze všeho toho, co by vám vždy jen prospělo, nýbrž hanebná, nepořádná, chlípná smyslnost a láska k tělu ve všem vás zatemnila a tak uvrhla do spárů spravedlivé zasloužené smrti!

36. Proto považte, co byste měli a mohli býti a co nyní jste: nic než bídné larvy a hadí kukly pekla!

37. Zaměňte své smysly, uspořádejte své žádosti, omyjte se láskou, staňte se navzájem rovni v pokoře, v poslušnosti a v náležitě uspořádané výchově svých dětí; zanechte smilstva a ploďte v požehnání Božím děti, a buďte jim opravdovými otci a matkami v lásce a milosti Boží; učte je především býti poslušnými vaší moudré lásky, svaté vůle, jakož i neocenitelné milosti Boží; teprve potom poznáte, že jsme to nebyli my, zlá zvířata, nýbrž že to byla láska Boží, která skrze naše rozvázané jazyky co nejmilostivěji k vaším uším pronášela tato svatá slova!

38. A stanete-li se takovými, jak vás nyní učinila láska věčného svatého Tvůrce, pak shledáte nejen zvířata, jak se právě dozvídáte, nýbrž veškeré tvory schopné řeči, a smrt zmizí z vašeho srdce, a vy budete živýma očima a široce otevřenýma ušima ve velké jasnosti postřehovati hlubiny božských divů. Rozvažte dobře, co vám zde vlk zajisté podivuhodně kázal a posuďte z toho ve svých sklíčených srdcích, jak velmi snadno možné jsou věčné Lásce a Svatosti Boží všechny věci, - a pak v sobě skrze milost Boží zpozorujete ještě mnohem vzácnější věci! Amen.“