51. Když jsem toto s mrzutým úžasem pozoroval, nemohl jsem ani po delším dívání, objeviti a také neobjevil vody a to ani jediné kapky, tu jsem pozvedl své zraky k nebi a prosil jsem snažně věčného, svatého Otce Lásky o milost, o pomoc jakož i o nejmoudřejší radu; ale nebe zůstávalo němé, oblévané bělavým, tu a tam jen slabě červeným leskem a nikde nepřicházel ani nejslabší zvuk se svaté, věčné vždy víc a více se kalící výsosti jindy tak ochotnou láskou a milostí prozařujícího příbytku věčného, svatého Otce.