Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 42 Domácnost Boží, Kniha 1

63. A tak jsem dlouho a dlouho přemítal; avšak přes veškeré mé neužitečné myšlení ani jedna pramaličká jiskřička nechtěla zjasniti věčnou, nekonečnou noc kolem nekonečného, strakatého sloupu. Ó, otcové a děti, tu mi bylo úzko; neboť i světlo mého sloupu se stávalo menší a menší, takže jsem sotva ještě mohl pozorovati, že mé nohy ještě stály na jeho mdle třpytícím vrcholu. Když jsem toto musel velmi smutně pozorovati, tu jsem padl na tvář a jal jsem se náležitě od srdce k věčnému, svatému Otci modliti, aby mi tu nedal zahynouti.

Kapitola 42 Náhled v mobilu Impresum