Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 5 Domácnost Boží, Kniha 1

Tajemství stvoření.

1. Kdo má uši k slyšení, slyš, a kdo má oči k vidění, viz; neboť hle odhalím vám převeliké tajemství, abyste mohli viděti, jak se vám dává váš přelaskavý Otec tváří v tvář bratrsky viděti a používati. Neboť děti musejí být zasvěceny do velké domácnosti svého Otce od věčnosti!

2. Božství bylo od věčnosti Síla pronikající veškerou nekonečnost nekonečnosti a bylo a jest a bude věčně nekonečnost Sama. Uprostřed její hlubiny byl jsem od věčnosti Láska a v Ní Život Sám; avšak hle, byl jsem slepý jako zárodek v těle mateřském! Božství však mělo zalíbení v lásce a tlačilo Se zcela k Své Lásce. A Lásce bylo v Jejím středu stále víc a více horko a masy a masy Božství se K němu tlačily a všechny moci a síly útočily na Ni.

3. A hle, tu nastalo velké šumění, hučení a burácení, a hle, Láska byla se všech stran tísněna a tlačena, takže se až do nejhlubšího nitra zachvívala! A láska to postřehla, a šumění se stalo tónem, tón se pak stal v lásce Slovem a toto Slovo pravilo: „Budiž Světlo“! A tu vzplál v srdci plamen vznícené Lásky a nastalo ve všech prostorách nekonečnosti světlo!

4. A Bůh viděl v Sobě velikou nádheru Své Lásky, a Láska byla zesílena silou Božství, a tak Se spojilo Božství s Láskou na věky a Světlo vycházelo z tepla.

5. A hle, tu viděla Láska v Božství všechny nádhery, jejichž počtu konce není a Božství vidělo, jak toto vše z Lásky přešlo do Něho a Láska viděla v Božství jeho myšlenky a velké zalíbení nacházela na nich. Tu se Láska znovu vznítila a síly Božství šuměly kolem něho, a hle: myšlenky Lásky byla láska Sama a bylo jich bez počtu.

6. I vidělo Božství Svou nádheru, a Láska pociťovala jeho moc. A tu pravila Božství: „Podržme pevně myšlenky nádhery a dejme jim vystoupiti, aby byly svobodné, a aby pociťovaly a viděly Nás, jako je pociťujeme a vidíme My a abychom je pociťovali a viděli, dříve nežli světlo osvítí jejich tvary.

7. Tu přešlo Slovo do Božství, a Božství Se stávalo láskou všude. A hle, tu pravilo Božství po prvé: „ S t a ň s e“! A uvolnil se zástup duchů z Boha, jejich počet konce nemá, a Láska viděla Samu Sebe nekonečně násobnou a viděla dokonale Svou nekonečnou krásu.

8. Avšak všechny tyto bytosti nebyly ještě živé a ještě necítily a neviděly; neboť byly to ještě mimo Lásku v Božství zpevněné tvary.

9. A zželelo Se lásce a hnula Se, a toto hnutí vystoupilo v Božství, a Božství dalo Své zajatce Lásce a Láska pronikla vše. A hle, tu oživly tvary a s úžasem pohlížely a ohřívaly se na plamenných proudech božské Lásky a tím se jim dostalo samostatného pohybu a hbitosti! Leč ještě se nepoznávaly.

10. Tu pravila opět Láska: Učiňme, aby se poznaly, aby pak Mne skrze Mne také Tebe poznávaly!“

11. Tu vystoupilo opět Slovo v Božství a v Božství zaznělo slovo, a Slovo se stalo Zákonem a ten Zákon byla Láska a do všech vproudila.

12. A hle, tu byli utvořeni tři a z nich vyšlo sedm! A tito tři byli rovni Lásce, Světlu a Božství; a oněch sedm bylo rovno sedmi duchům Boha, a slují a na věky slouti budou takto: 1. Milujte lásku. 2. Bojte se Božství, které usmrcuje, - abyste nebyli usmrceni. 3. Láska ve vás jest svatá; proto važte sebe vespolek, jako si vás váží Láska v Božství majíc radost z vás. 4. Každý jest vlastnictvím svým a vlastnictvím Boží Lásky; proto nebuď nikdo lupem druhému. 5.Žádný neskrývej svou tvář před druhým, aby druhý nevěděl, jaká je Láska, - abyste byli jako láska, která vás povolala v bytí. 6. Vaše nitro budiž také vaším zevnějškem, aby nevzniklo ve vás žádné falešné hnutí a abyste nezahynuli. 7. Váš zevnějšek budiž věrným odleskem vašeho vnitřního zrcadla, v němž se ohledává Láska Božství; jinak bude vnitřní zrcadlo rozbito a vaše podoba se stane strašnou.

13. Tu zahřmělo Božství v nekonečných prostorách provinilcům strašným trestním soudem, a tak jim bylo přikázáno vzývání Božství v nejvyšší bázni a byla jim přikázána Láska Lásky. A byli vystaveni v nejvyšší svobodě na venek a mohli konati co chtějí, a nic jim nemá v jejich svobodě překážeti až do té doby, kdy se ve své svobodě a ve své pokoře poznají, aby se jim stal Zákon vlastním a stali se pak dokonale svobodni.

14. Avšak tu se poznali ve své velké moci a v přezařující nádheře a vznešenosti a nejvyšší z tří, podobný světlu Božství, vzplanul touhou, aby se Božství úplně zmocnil. Jím se roznítila velká část duchů, kteří se stali skrze něho; a jimi zahořelo také Božství ve Své zlobě jako dva nižší duchové z oněch tří a vrhlo zlou spřež do hlubiny hlubin Svého hněvu.

15. A oni dva a kteří z nich vyšli a oněch sedm, jejichž počet byl spravedlivý, byli nalezeni ve věrnosti jejich pokory a byli přijati do kruhů moci Boží; a láska viděla, že byli shledáni čistí a těšila Se z jejich zdokonalení. A hle, síla v Božství v Lásce vystoupila, a Božství Se pohnulo, a stvoření postřehli pohyb Božství, a Božství se pohybovalo k Své lásce a stvořeným byly otevřeny oči a oni viděli věčnou Lásku.

16. Tu žasnuly zástupy nesčíslných a povstal veliký jásot a veliká radost mezi nimi; neboť viděli moc v Boží Lásce a viděli Lásku v sobě a také sílu, která je povolala v bytí a poznávali sebe a poznávali Lásku a poznávali Boha.

17. Nyní Se pohnulo Božství, a stvoření se báli Božství a Láska viděla jejich bázeň a viděla, že jejich bázeň je spravedlivá a bázeň se jim stala poslušností, a tou poslušností byla pokora, a pokora byla jejich láska a láska se stala jejich Zákonem, a Zákon jejich věčnou svobodou, a svoboda se stala jejich životem, a život jejich blažeností na věky.

18. A hle, věčná Láska je oslovila, a oni tomu Slovu porozuměli! A tu se jim rozvázaly jazyky a prvé slovo, které jim uklouzlo ze rtů, bylo Láska. I zalíbil se Božství tón jejich řeči; a Božství bylo pohybováno láskou a ve stvořených se tvořil pohyb a tvar se stal tónem, a tón bylo druhé slovo a slulo Bůh.

19. A teprve nyní byli stvoření dokonáni. A láska pravila ke stvořeným: „Prvý mezi vámi se ztratil; proto přejímám Já jeho místo a budu mezi vámi na věky!“

20. I rozvázaly se znovu jejich jazyky a oni poklekli a modlili se k lásce.

21. Nyní hleď dále, co vše učinila Láska, a Bůh v Lásce, a Láska v Bohu! - A Lásce bylo líto ztracených; ale Božství Se ve Své zlobě zachvělo a ve všech prostorech Boží nekonečnosti bylo slyšeti velké hřmění. A hřmění proniklo až k nitru věčné Lásky a jedině Láska porozuměla hřmění Božství a toto hřmění se stalo v Ní Slovem a pravilo: „Všechna moc budiž Tobě poddána; čiň podle Své libosti a rci „Staň se!“, a stane se!“

22. A hle, Láska byla pohnuta až do nitra a z Oka věčné Lásky se vyronila prvá slza, a tato slza se vylila ze srdce Božství a slula a sluje a věčně slouti bude s l i t o v á n í.

23. Tato slza se stala velkým vodstvem, a vodstvo se rozlilo do všech prostorů nekonečna a vylilo se, hlubiny hlubin hněvu Božství a mírnilo oheň Boží zloby.

24. A hle, Duch Boží ve Své síle vanul jemně nad vodami slitování a vody se rozdělily. A Bůh pravil ze Své lásky, a Jeho Láska bylo Slovo a Slovo sestoupilo do hlubiny hlubin a vznášelo se nad vodami, a vody byly odděleny jako rosné kapky a rozděleny ve velké a malé podle počtu ztracených nemajícího konce do všech prostor nekonečnosti.

25. A hle, poslední kapka, která zůstala, byla z nejvnitřnější z vod a byla nejvnitřnější ze slitování; a ta nebyla rozdělena, nýbrž zůstala tam kde byla, a byla určena za středisko a za jeviště největších skutků věčné lásky.

26. A hle,: Tato poslední kapka byla učiněna Zemí, kterou ty a tvoji bratři obývají! A ostatní kapky byla učiněny všeho druhu Slunci, Zeměmi a Měsíci, jejichž počtu konce není; a hle, tak vznikla viditelná obloha se svými Hvězdami, Sluncem, Měsícem a viditelná Země s moři a pevninou!

27. A nyní pohleď a pozvedni své oči vzhůru, pochopíš divy věčné Lásky! Vidíš vždy lesk Slunce, světlo Měsíce a lesk a třpyt Hvězd v jejich nejrozmanitějších postaveních, které nazýváte Souhvězdí; vidíš také přerozmanité útvary ve všech třech říších přirozené Země; avšak dosud ještě nikdo nevystihl a náležitě nepochopil, c o a o d k u d je lesk Slunce a jak byl lesk Slunci udělen, a co jest svícení Měsíce a lesk Hvězd a jejich třpyt a jejich přerozmanitá postavení a veškeré ty útvary Země.

28. Neboť hle, Mé děti musejí být zasvěceny do všech krásných věcí, které má jejich svatý, přelaskavý Otec na rozdání Svým dětem, kteří Ho poznávají a jedině Jeho nadevšecko milují a sebe navzájem, z lásky kvůli jejich Otci.

29. Nuže hle: Když se z moci milosrdné lásky věčného a nekonečného Boha stala všechny tato Slunce s jejich zeměmi, neměla ještě záře, svítivosti, lesku a třpytu, neboť na povstavších Sluncích a zemích a měsících byla ještě velká noc: avšak do středu Sluncí spustila věčná Láska malou jiskru Své milosti a tato jiskra prozářila rychleji nežli velký blesk temné masy, a hle, Slunce svítila zemím a to velkým leskem, jak doposud ještě svítí a svítit budou, dokud jim nebude ona jiskra milosti odňata.

30. A hle, tu se zaleskly také Země a měsíce a byly v náležitém počtu rozděleny k Sluncím a láska na ně dechla sílou a mocí Božství, a hle, světlo se na Sluncích zachvělo, moře se vlnila a ve vlnách vířila a větry pluly a vanuly jako Duch Boží nad vodami slitování! A Měsíce se povznesly mocně nad své Země, jimž byly dány jako plod stromu, a začaly kolkem nich ve velkých kruzích kroužiti, jako stálí průvodci svých vzniků; a kde jich bylo mnoho byly spojeny v pevné kruhy na znamení lásky dětí, které se mají nepohnutě dívati na tvář svého otce jako měsíce na své země, aby nebyli pro svůj měkký stav ze svých kruhů vytrženy a zničeny.

31. Neboť hle, měsíce nejsou pevné, nýbrž velmi měkké a podobají se mořské pěně když se stane pevná a trvanlivá a jsou holé a bez vody; a vzduch země jest tu jako voda Zemí (Měsíců; vyd.orig.) a vzduch se podobá éteru mezi Slunci a Zeměmi. A Měsíce jsou určeny, aby přijímaly světachtivé, a pojaly duchy hmoty a zkoušely jejich stálost a učinily je zralé k přijetí milosti

Kapitola 5 Náhled v mobilu Impresum