31. Neboť hle, měsíce nejsou pevné, nýbrž velmi měkké a podobají se mořské pěně když se stane pevná a trvanlivá a jsou holé a bez vody; a vzduch země jest tu jako voda Zemí (Měsíců; vyd.orig.) a vzduch se podobá éteru mezi Slunci a Zeměmi. A Měsíce jsou určeny, aby přijímaly světachtivé, a pojaly duchy hmoty a zkoušely jejich stálost a učinily je zralé k přijetí milosti

32. A pevnina Zemi jest slitováním, zmírněný díl hněvu Božství a pevnými pouty svírá zbloudilé duchy až do určité doby jejich nevědomého rozvázání, kdy potom budou dáni a to jednotlivě svázáni co do jemnější, avšak přece jen pro ně vždy dosti pevné hmoty, z níž budou pak moci vyjíti, když byli napřed věčnou Láskou opět probuzeni; a moře a vody jsou jich plny, aby byli pokořeni, a vzduch jest jich pln, aby byli očištěny. A věčná láska jest ve všem tvarem; ale hněv Božství jest na Zemi ztlumen, avšak proto nikoli zrušen.

33. Toto si však obzvláště zapamatuj: Uprostřed Slunce spočívá jiskra milosti a ohněm hněvu Božství dává světlo světu. Uprostřed Země se pak nachází jiskra hněvu Boží zloby podobná ohnivému draku a drží zlé roty, zpevněné jako kameny, které musejí teprve vodou slitování změknouti, má-li být některý opět k druhé zkoušce k získání svobody a věčného života uvolněn. A nyní pochop tajemství své bytosti a žasni nad velkou láskou věčné Moci, která tě již často dala znovuzroditi, aby tě, jenž jsi byl ztracen znovu získala pro věčný život, svobodu, zákon, lásku a světlo a pro nazírání na Její tvář; a hleď, toto vše chci tobě a tím také mnohým jiným oznámiti a dáti poznati, abyste už jednou konečně uznali, jak předobrá jest věčná Láska, neboť tak neúnavně a tak mnohé, tak velké a tak obdivuhodné pro vás neposlušné koná a snáší!

34. Hle, tak byl dán pohyb Zemím kolem jejich Sluncí a kolem jejich středu dechem slitování Lásky, na znamení, aby děti zařídily veškeré své konání podle pohybu zemí kolem Sluncí a Měsíců kolem Zemí, a slabí mají býti jako Měsíce, a silní mají býti jako Země, a znovuzrození mají býti jako Slunce. A slabí mají zříti sílu Lásky, která – jim nedá nikdy padnouti, jestliže se podobně jako Měsíce upřeně obrací k tváři Lásky a tak kolem ní v menších kruzích na všechny strany krouží, avšak přece jen bývají její silou rovněž do velkého kruhu strhováni; a silní jako Země samočinně se obracejíce mají býti stále pohotově k přijetí světla a tepla z milosti Lásky, která osvěcuje zahřívá oživuje silou, která jest v ní, aby mohla přinášeti veliké plody ze skutků lásky, jimiž by se mohli nasycovati slabí, a občerstvovati jednorození, a obveselovati znovuzrození; a znovuzrození z vod slitovné lásky, v nichž jest milost dokonalá, mají být jako Slunce a jejich Světlo má všude svítiti a jejich teplo má slabé oživovati a silné oplodňovati k výživě slabých, aby bylo jedno společenství mezi dětmi jednoho a téhož Otce.