14. Jestliže tedy toto vše zcela dobře víme, jak to tedy, že zpravidla jásáme, když je Slunce podle vůle Boží vyhnáno nahoru, aby se v určité době objevilo, - kdyžto když pozorujeme svého svobodného ducha a spatřujeme v něm světlo, které, nikdy nevycházejíc, září sem a tam ve velmi obdivuhodné svobodě se stále stejnou schopností lásky a síly v nekonečných oblastech milosti a vší lásky věčného, svatého Otce, téměř se vůbec nepodivujeme?!