Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 65 Domácnost Boží, Kniha 1

Adamův pohled na svůj život.

1. Po tomto velkém Henochově daru světla všichni povstali a v srdci Mně potichu děkovali za tento dar skrze Henocha. A Adam žádal o malou posilu těla, která mu byla také ihned poskytnuta; a když se byl malou dávkou medu, mléka a chleba posílil, děkoval Mně za tento dar a pravil pak svým dětem:

2. „Děti! Zde jsem kdysi skrze sebe sama vše ztratil, - a věru, tisíckrát více, nežli jsem tehdy ztratil, dal mně Pán náš přelaskavý, milosti přebohatý přesvatý Otec opět nyní zde nalézti!

3. Ó, ráji, krásná zahrado, světské místo, kde jsem se ještě v Boží ruce skvěl, jako vycházející Slunce a byl jsem ve vší hojnosti života mocnější nežli průvod všech světů, neboť jsem byl tvým zpupným obyvatelem a ty mým slabým nositelem.

4. Kdysi jsem padl a ty, krásná, zraková šalbo nemohla jsi mně pomoci! Pád mocného tě stlačil, a tvá prachová půda se stlačila jako čerstvá vlna, kterou vítr strhne se stromu a pak nechává padati k zemi, aby byla našima nohama pošlapána.

5. Mým přinuceným útěkem ses sice bez břemene vyšvihla do marnivé výšky své slabosti, už tě sice již noha žádného mocného netlačí; ale také nemáš na sobě mnoho, čím by ses mohla honositi leda marnivou vzpomínkou, že jsi kdysi byla mým slabým nositelem.

6. Leč Pán ve Svém slitování viděl, že pro těžkého k pádu náchylného člověka byla tvá půda příliš kyprá; proto vložil pod mé nohy kameny, aby mne jejich pevnost uchovala od příštího pádu.

7. Ó, dobrá půdo, na níž nyní mé nohy spočívají, která jsi mne nyní již téměř devět set let před novým pádem zajistila, co jsi dovedla učiniti, za necelých třicet let!Tato dobrá půda nyní také zapříčinila anebo byla pokořující příčinou, že jsem se já nyní stal tvým pevnějším nositelem, nežli jsi byla ty kdysi nositelem mým. Neboť nyní jsem tě nekonečněkrát nádherněji v sobě samém velkou milostí shora pozdvihl a jsem bezpečen, že ve mně věčně k žádnému pádu nepřijdeš; a i kdyby ti také bylo možné, abys ve mně padla, pak mne neohneš a nepotlačíš, nýbrž já tě budu sto milostí shora pozdvihnouti, abys mohla zůstávati stálým obyvatelem toho, na jehož vlasu Pánu více záleží nežli na celé Zemi, která kdysi byla tvou kolísající nositelkou!

8. Ó, děti, smuten jsem přišel sem, neboť jsem musel svou ztrátu oplakávati, jako jsem ji již dříve tisíckrát oplakal; ale tentokráte to byl poslední vzdech a poslední slza, která ovlhčila tvou holou stěnu. Od nynějška nikdy na tebe nevystoupím, ty stará, dutá ořechová skořápko vyhořelého života, nýbrž má noha bude nyní jásajíc kráčeti po vlastní půdě, ježto na této půdě uzrál plod věčného života!

9. Ó, děti, mně jest převelice dobře u srdce, a tobě,Henochu, budiž zato mé věčné požehnání!

10. Děti, má-li ještě někdo nějakou pochybnost, ať ji podrží pro mou chatu na odpoledne; a tak nechte nyní přistoupiti dětem, abych jim požehnal a řekl, aby se zítra jako vždy před východem dostavili na posvátné místo zápalné oběti! Amen.“

11. A hle, když byl Adam dokončil tuto svou chválu, hanu, dík, velebení, loučení a nařízení, vykonaly jeho děti ihned jeho vůli. Tu přispěchali s jásotem všechny děti, byly pak Adamem požehnány a po té co nejslavnostněji pozvány aby přišly v pravý čas v sobotu. Potom byly děti v pokoji a za Mé pochvaly opět propuštěny.

12. Poté pravil Adam: „Nuže, děti, pojďme na jih a učiníme tam totéž, co jsme učinili zde!

13. Pán budiž s tebou, Henochu, a s vámi všemi a s Asmahaelem a se všemi našimi zde a všude bydlícími dětmi!

14. Pán veď nás a připravuj srdce všech dětí na náš žehnající příchod a na Jeho slitování a milost, aby se mohly objeviti zítra s dobře připraveným srdcem k oslavení Jeho jména a k oživení jejich duše a k probuzení jejich ještě spícího ducha!

15. A nyní půjdeme s radostnou myslí k jihu! Henoch a Asmahael buďtéž mými vůdci a ostatní, ať mne následují podle minulého pořádku, jelikož však Slunce svými paprsky již silně píchá, pojďme na stinnou lesní stezku, aby naše údy nezmalátněly před časem určeným k odpočinku po věrně vykonané povinnosti; po cestě ať však každý mlčky kráčí a dává dobrý pozor, kam klade nohy, aby při své přímočarosti nedošel úhony.

16. Ó, Pane, předobrý, přesvatý Otče, neodvracej Své dobrotivé oko od nás všech! Amen.“

Kapitola 65 Náhled v mobilu Impresum