5. Tu se Asmahael vzpamatoval a ještě velmi sklíčený pravil. „Ó, praotcové země a také ty, můj z lásky moudrý Henochu! Podívejte se jen trochu vpřed a spatříte mocného zuřivého tygra! Už cení velmi dychtivě zuby a napíná smrtelné drápy k velkému skoku, aby mne uchvátil, roztrhal vypil mou krev a snědl mé tělo! Neboť toho strážce svatých výšin nelze nikdy v jeho strašné zuřivosti zkrotit; ano, jeho bdící, krutá věrnost zuřivosti jest taková že podobné na Zemi není!

6. Ó praotcové země, ustupte zpět, abyste nezahynuli i se mnou a nechte mne tedy jako chránící oběť tímto velmi mocným tygrem uchvátiti, aby tak mohl býti váš svatý život v Bohu ušetřen! Ó, zachraňte, ó zachraňte se, nejdůstojnější otcové!“

7. A hle, tu pohlédli otcové poněkud vpřed a viděli, co učinilo Asmahaela tak úzkostlivým.

8. Adam však pravil Henochovi: Poslyš milý Henochu! Jsi a přiveď tohoto zuřivého strážce sem, aby se bázlivý Asmahael spřátelil s Boží silou v člověku, pro kterou byl ustanoven Pánem přírody a poslouchalo jej veškeré stvoření! Amen.“

9. A ihned šel Henoch k tygrovi; tygr se však okamžitě vrhl před Henochem k zemi chvěje se ve všech svalech a vláknech

10. Henoch pravil poté silným hlasem tygrovi: „Vstaň, v zuřivosti a svalech silné zvíře! Jdi k Asmahaelovi a ohni svou silnou šíji před svým pánem, abys jej mohl opatrně nésti po boku mém a Adamově, a to směrem k jihu, pak odpočinek, - pak k západu, pak odpočinek, - pak k severu, pak odpočinek a pak úplný odpočinek, tvá odměna a tvé konečné určení!“

11. A hle, mocný tygr ve vší své kolosální velikosti ihned povstal a šel po boku Henochově velmi pokorně k Asmahaelovi a učinil, co mu bylo přikázáno.

12. (N.B. Tento obrovský druh tygrů se nyní nachází již jen v několika pralesích vnitřní Afriky, jakož i nejvýš zřídka ve velehorách Asie).

13. Když toto Asmahael spatřil, tu obdivem úplně oněměl a nemohl mluviti, ba téměř ani státi; neboť nyní bylo před jeho zraky odhaleno co mu kdysi vyprávěla jeho matka, co viděla ve snu. Neboť jeho matka byla svým způsobem zbožná a svou zbožnost musela i se svým chotěm velmi potupně smrtí zaplatiti, protože se zdráhala kořiti se Lamechovi, jako nejvyššímu bohu, když se jí bylo předtím dostalo velké milosti, že po celou noc násilně nejvýš chlípně a nejvýš nepřirozeně souložila s nejnepatrnějším zbrojnošem Lamechovým.

14. A poněvadž také její choť pohoršlivě odepřel takové díkuvzdání, byly také jemu ze živého těla kovovými háky z břicha střeva vytrhány.

15. Odkud však Lamech tak brzy obdržel tyto nástroje, bude již svým časem sděleno.

16. A hle, jelikož se Asmahael nyní vzmužil, pravil pln vřelosti: „Ó, mocní praotcové Země, nebyla to vaše tělesná velikost a síla, která dovedla spoutati tak ohromné, dravé zvíře; věru nikoli, jen Bůh, ano mocný Bůh to jest, který toto s vašimi srdci dovede! Jemu budiž dík, jemu budiž chvála, Jemu budiž sláva a čest, ano svatá čest nejmocnějšímu, nejsvětějšímu Otci tak velkých, vznešených, mocných dětí! Amen.“

17. Adam ho pak pochválil za jeho pravé poznání lásky k Bohu, a za to že vzdal jedině Mně čest.

18. Henoch ho pak pozvedl na hřbet zvířete a zvíře neslo pečlivě a opatrně svého pána po boku Henochově.

19. A tak šel průvod dále vonnou, stinnou cestou, a žádná překážka se již nestavěla rušivě do cesty tomuto průvodu. I zpívali velmi čile ptáčkové na větvích se kolébajíce, a zpívali libozvučně prorocky člověku písničku, - písničku o člověku lidí, to čilí ptáčkové jemu zpívali.