Návštěva otců u dětí jihu

1. A tak přišli nyní bez úhony k dětem jihu, které, spatřivše tento průvod, ihned vše opustili a spěchaly k přivítání arciotců, aby je co nejdůstojněji pozdravily.

2. Když však četné děti spatřily nosícího tygra, pojala je velká bázeň; neboť znaly krutou vytrvalost tohoto zvířete a zakusily ji u příležitosti, kdy se sešlo několik jinochů, aby podnikli cestu do Hanochu, o němž slyšeli vyprávěti.

3. Zvíře jim sice nesmělo ublížiti, nýbrž mělo je zuřivostí sršící postavou a pohybem vztekem rozpáleným zastrašiti a tak od jejich pošetilosti zadržeti; ale svou sílu svalů jim přece jen dalo poznati tím, že před jejich očima napadlo mocně vola, jest z houští přispěchavšího obrovského tura a ihned je také s kůži a s chlupy zadávilo.

4. Tento výjev přiměl několik těchto cesty chtivých ihned k návratu a odňal jim také úplně další chuť k cestování, a to tím více, že vůdce tohoto malého zástupu dostal dokonce mocnou ránu tygrovým ocasem.

5. Proto měly tyto děti následkem této lekce také obzvláštní respekt před tímto zvířetem a nemálo se podivily, když viděly Asmahaela, kterak bez bázně sedí a zcela pohodlně se nechává nésti na hřbetě zvířete.

6. Ježto tedy Adam ihned zpozoroval jejich bázeň, řekl Henochovi: „Hle, děti se bojí mocného zvířete Asmahaelova; jdi a posilni je ve jménu Páně, aby jim byla odňata bázeň a mohli se k nám přiblížiti k přijetí mého požehnání! Amen. „

7. A Henoch přistoupil ihned k ustrašeným dětem a oslovil je těmito slovy řka: „Poslyšte, vy všechny děti Adamovy, děti plné moudrosti! Co vás tak děsí při pohledu na mocné, ale nicméně náležitě poslouchající zvíře?

8. K čemu jste dostali Setovu moudrost, - když máte strach z toho, co vás má poslouchati?!

9. Jest to však proto, že jste samy vystoupily z oblasti poslušnosti a byly jste tak odmítnuty mocí tuhé poslušnosti tohoto zvířete, jinak by bylo sotva myslitelné představit si odkud pochází váš strach.

10. Děti však odpověděly: „Poslyš Henochu, velký synu Jaredův, jest tomu tak, jak jsi řekl: Pět jinochů se potají v neposlušnosti proto naši vůli pokusilo – neboť jejich oko chtivě pohlédlo k Hanochu; ale jejich nohy byly ihned jedním takovým zvířetem odkázány do oblasti základní pevniny moudrosti.

11. Ježto nám však potom sdělili, jak velkou sílu a ukrutnost na tom zvířeti zakusili, bojíme se ho!“

12. Henoch jim však odpověděl: „Ó, jak bych byl nevěděl, co vaše srdce již dávno tísnilo! Blaze vám shora, že to byly jen vaše děti, v nichž chtělo zlé símě vámi položené zapustiti kořeny, jinak by se byl ten tygr stal zlým zrádcem na vás, a ten, kterého toto zvíře nosí na hřbetě, učinil, by vaši moudrost velkou pošetilostí!

13. Nyní však jděte neohroženě k arciotci Adamovi, aby vám dal to, čeho je vám nyní především třeba; a tak si ve jménu Páně dodejte odvahy, a beze strachu mne následujte! Amen.“

14. A ihned se zástup ubíral k Adamovi, kde všichni padli na tváře a Adam jim požehnal.

15. Když pak všichni přijali požehnání, bylo Enosovi uloženo, by jim oznámil, aby povstali.

16. Když se podle starého zvyku stalo, přinesli pak ihned ovoce, chleba, mléko a med a podali to Adamovi a jeho velkým synům. A oni se všeho dotknuli a chválili Mne za tyto dary dětem, přikázali jim pak ustoupiti as 30 kroků zpět, aby nyní Henoch opět promluvil několik slov z hlubin života v Bohu o této jižní krajině.

17. Když však tyto děti jihu chtěli mírně ustoupiti, tu zařval tygr tak mocně, že se půda pod jejich nohama zachvěla a všechny děti jihu klesly strachem k zemi a jali se velmi úzkostlivě volati o pomoc.

18. Adam sám se obrátil k Henochovi a tázal se ho, co to má znamenati.

19. Také Set a ostatní učinili totéž, jelikož mimo Henocha a Asmahaela nerozuměl nikdo tomuto tygrovu chování; neboť Henoch mu ze mne rozuměl, a jeho učedník pak z Henocha, proto také beze vší bázně klidně seděl na hřbetě mocně řvoucího tygra.

20. Henoch se pak uctivě obrátil k Adamovi a pravil: „Ó, otče, chceš-li, dotkni se jazyka tygra a zvíře ti sdělí, proč tak mocně řve!“

21. Adam však pravil: „Henochu, cožpak můj prst je mocnější nežli tvůj?“

22. Henoch odpověděl: „Otče, tvůj prst jest z Boha, můj jen z tebe; v tom spočívá moc tvého prstu k proslavení jména Jehovova!“

23. Adam se tedy dotknul jazyka zvířete, a zvíře dalo ihned zazníti mocně těmto srozumitelným slovům: „Adame, velký konci i počátku veškerého stvoření z ruky Boží! Hle, ty, které jsi nechal ustoupiti, mají slepou poslušnost; ale jejich vůle se rouhá v této slepotě! Proto probuď napřed v srdci jejich věrnost a učiň skromnou jejich vůli; teprve pak pohleď, jaké plody tobě jih přinese. Chceš-li však konati hostiny v duchu, pak své děti neodkazuj; neboť konám-li hostinu já, neodháním své děti - a jsem jen tygr! Amen: slyš: Amen.“