Pád do hříchu.

1. A hle, tu zastřela věčná Láska Svou tvář a vzdálila Se podle čísla řádu na určitý čas a byla z hlubiny Svého slitování slepá a nechtěla a nemohla věděti, co nově stvoření učiní v soudu Božství pro zkoušku jejich svobody v krátkosti doby na Zemi skrze lásku slitování. A místo, které jim bylo dáno k obývání na pevninách Země, bylo údolí a byla zahrada a bylo nazváno ráj, a byla to země, která později oplývala mlékem a medem a bylo to místo, které ve velkém čase časů největších skutků věčné Lásky slulo „Bethlemem“ a bude tak dále slouti na věky, a bylo to místo, kde věčné Slovo poprvé v masitém těle spatřilo Světlo Své milosti svítiti z dalekého Slunce, Měsíce a všech Hvězd krůpěji slitování.

2. A hle, jejich touha rostla v soudu zkoušejícího Božství v jeho zlobě. A v zahradě stál strom, a tento strom nesl jablka nejkrásnějšího druhu, a Eva zatoužila po nich a pravila Adamovi: „Hleď, Adame, dychtím silně po tomto plodu. Chceš-li utrhnu jeden a ochutnám a pak ti jej podám jako prvý dar z mé ruky!“

3. A hle, Adam mlčel, přemýšleje o řeči Evině. A jakýsi vnitřní hlas, který byl svatý, ježto přicházel v něm z Božství, mu pravil: „Budete-li jísti ovoce tohoto stromu, zemřete!“ A Adam se toho velice ulekl, takže nemohl milované Evě ani odpověděti. (touhy umrtvit)