9. Had se však pohyboval a vložil jablko do klína nyní sedící Evy, pozvedl pak opět svou hlavu a oslovil Evu těmito slovy:

10. Evo, viz své tebou zapuzené dcery ovíjeti strom tvé rozkoše! Nepohrdej skrovným darem, který jsem ti vložil do klína, nýbrž požívej bezstarostně plod své lásky, ty nejen že nezemřeš, nýbrž budeš se sytiti pro poznání všeho života nad Boha, kterého se bojíš, ačkoli je slabější nežli ty!“ A hle, tu se jazyk toho hada rozdělil a stal se špičatější nežli šíp, a had sklonil svou hlavu k prsoum Eviným jakoby je chtěl dětsky políbit, ale v tom vrazil své dva jedovaté šípy do prsou Eviných, a Eva spatřila v hadovi svou vlastní podobu.