Největší starost praotců: ucházení se o Otcovu Lásku a milost.

8. ledna 1842

1. A všichni byli radostí bez sebe a děkovali v srdcích co nejvroucněji Abedamovi za toto zaslíbení, které je opravdu zaslíbením všech zaslíbení, ježto je v něm jen jedině pravý život, a tedy také veškerá živá síla a moc k přemožení a podmanění všech věcí.

2. Ježto toto praotcové dobře věděli, proto se také všichni co nejhorlivěji o to ucházeli. Ano, jedině ucházení se o Mou lásku a s ní spojenou milost bylo jejich jedinou starostí a živá snaha o to, jedinou školou a vlastním úkolem jejich pozemského života, proto však také již jejich děti byly ve věku od šesti do deseti let moudřejší a neporovnatelně rozumnější než teď v této - nota bene (pamatuj dobře) - nejtemnější a vpravdě nejošklivější době všech dob největší učenci, kteří nyní nevědí o mnoho více, než tehdy věděly děti u prsou matek.

3. Neboť toto mateřské mléko obsahovalo tehdy, i hmotně vzato, nezřídka více, nežli teď v této tak zvané osvícené době největší prachem a moly rozhlodané knihovny učenců.

4. Co však teď obsahuje mléko mateřské? – Nechci to ani vyslovit! – Ó, co byla žena tehdy a co je nyní?!

5. Pravím vám, mezi sedmi tisíci je sotva jedna, která se svou ďábelskou fintivostí a koketností dopouští nezřídka v jedné sekundě – dobře rozumějte, v jedné sekundě! – na sto smrtelných hříchů!

6. Neboť jak vypadá nyní její proklatý oděv, zejména na veřejných místech?

7. Nemohu jej podrobně určovat; jen tolik vám pravím, že za Henocha i v posledních nejzvrhlejších dobách se nejzřejmější denní nevěstky odívaly mnohem cudněji a počestněji a hlavní genitalie svého těla mnohem skrytěji udržovaly než nyní nejmravnější žena.

8. Měla-li tehdy tato denní nevěstka něco s mužem, byla i v okamžiku, kdy se cele oddávala, závojem tak zastřena a pokryta, že chtivý muž neviděl z ní nic jiného nežli pouze to, proč k ní přišel.

9. Ale nyní již desetileté dítě ženského pohlaví začíná dávat najevo své vyčnívající půvaby, zhlíží se opětovně v ďábelském zrcadle – a stává-li se pak dospělejší a dospělejší a pozoruje-li na sobě jen trochu bujné tělo, pak by také dívka již ráda téměř zcela polonahá chodila, kdyby to bylo jen zpola v módě a městská stráž to trpěla.

10. Ale co se neodvažuje konat zjevně, to koná přece úplně v srdci a studuje a myslí jen na to, aby všechny muže roznítila a smilnila s nimi.

11. Vpravdě, vpravdě pravím Já: Jedna ženská osoba této doby je horší než sto tisíc nejhorších ďáblů z nejdolejšího pekla! Tito ďáblové přece před Mým jménem prchají, avšak taková ženská figura se však Mně a Mému jménu jen směje a ani dost málo se přede Mnou neskloní a mnohem méně ještě před Mým jménem, před nímž se musí v úctě sklánět všechna nebe, všechny světy a všechna pekla.

12. Vpravdě, vpravdě pravím vám – jak jsem to již mnohým v této době řekl buď dobře slyšitelnými slovy anebo tajným pocitem v srdci: Ženám této doby by bylo nevýslovně lépe, kdyby byla každá deseti miliony ďáblů posedlá! Tu by bylo přece ještě možno od nich ji osvobodit; neboť na všech těchto deset milionů ďáblů by vystačila síla Mého jména, aby všechny vypudila.

13. Vyvolávej však i po deset let Mé jméno nad nafintěnou figurou nynější doby, a ona neupustí od své bezmezné nestydatosti a fintivosti, vypínavosti, koketnosti, chytlavosti a svůdnosti ani za mák.

14. Myslíš, že takoví tvorové přijdou jednou do pekla? Snad do nejnižšího? Mýlíš se! Jakkoli to tam může špatně, zle a přešpatně vypadat a skutečně také vypadá a je, bylo by toto místo pro tyto bytosti nicméně ještě příliš dobré; neboť zde všichni satani a ďáblové před Mým jménem prchají, musí se vrhnout k zemi dokonce před každým trestajícím vyslaných tam již andělem. Činí to také tyto světské figury?!

15. Proto je také o ně již postaráno způsobem neslýchaným i pro nejvyšší anděly.

16. Budou-li muset tento svůj ohavný pozemský život velmi brzy až běda bídně ukončit a nepolepší-li se od základu a nepřinesou-li Mi plody pravého nejvnitřnějšího pokání, vpravdě, vpravdě, vpravdě pocítí tato havěť jednou co nejcitelněji celou nekonečnou hojnost Mého hněvu věčně, věčně, věčně.

17. Ó, má čistá Ghemelo, hle, jak nekonečný rozdíl je tu mezi tebou a ženami a děvčaty této doby! Jaká propast, - která dělí tyto dvě nekonečnosti.

18. Ty ó Ghemelo, odpočíváš na Mém srdci; ony však, pohrdnuvše Mnou, vzdálily se ode Mne tak velice, že jich Má jinak nekonečně daleko sahající ruka nikdy ani dosáhnout nemůže. Hle, ony se odchýlily ode Mne do druhé nekonečnosti, ano ustoupily do nekonečnosti Mého nejtrpčího hněvu.

19. Ale nic více o tom, - jinak bych se mohl před časem rozhněvat.

20. Proto se vraťme opět do našeho krásného pravěku.

21. A ježto vznešený Abedam pohlédl na jejich hluboce převděčná srdce, vzrušil se opět pohnut a hlasitě všem pravil:

22. „Vpravdě pravím vám, kteří jste od nynějška Mé vyvolené děti – Já vás nikdy neopustím!

23. Dokud budete mít svá srdce obrácená ke Mně, budu žehnaje se Svou láskou u vás všech a u každého zvlášť podle míry jeho lásky ke Mně a z ní k jeho bratrovi, a ti, kdož jsou plamenného srdce, budou Mne dokonce nezřídka vidět, zejména jestliže udržovali svá srdce od počátku svého bytí čistá a nedali se světem tak snadno sevřít!

24. Podržte ve svých srdcích toto zaslíbení; neboť takovými máte být a zůstávat ve vší síle, moci a nepřemožitelné energii z tohoto zaslíbení, protože vám veškerý přirozený svět má být podroben.

25. Odchýlíte-li se však v srdcích od tohoto zaslíbení, ztratíte ponenáhlu podle poměru svého odchýlení také svou sílu a Já se vám potom budu stávat vždy cizejší a cizejší a Mé uši budou vašim ústům uzavřeny.

26. Dbejte toho dobře, a uvažujte hluboko ve svých srdcích o tom, kdo je Ten, Jenž toto teď k vám mluvil. Amen.“