Satanova moc a Boží všemoc. Henochova sobotní řeč.

4. února 1842

1. Po této Abedamově řeči ohledával se Henoch z nitra a shledal v sobě potvrzeno, o čem mu vznešený Abedam svědčil.

2. Přemýšlel však dále o mouše, mající dobu kladení a o zdravém jablku a poté se otázal Abedama:

3. „Svatý, přelaskavý Otče, smí se satan také Tvé svatyni přiblížit jako škodlivánezbedná moucha zdravému jablku?

4. Hle, věru, zdá se mi zvláštní, že by se něco takového dělo v říši života a v říši světla. Co tu má co dělat duch vší temnoty?“

5. A Abedam mu odpověděl: „Henochu, co je ti po tom, je-li má láska a slitování větší, než bys mohl navěky pojmout a pochopit?!

6. Může-li však Má láska a slitování sahat dokonce až k nekonečně nejtemnějšímu duchu, jak se můžeš kdy tázat, že bys mohl v Mé největší blízkosti snad špatně pochodit?!

7. Hle, Slunce světa je velké světlo a rozdává své paprsky, a to jejich největší část do nekonečně vzdálených světových prostorů. A mají se tedy Země a její sousedé pozastavovat nad tím, že jejich světlá matka zachází tak marnotratně se svými paprsky?! A kdyby to mohli učinit, zda by se nemohla ona světlá matka ihned otázat:

8. „Děti, co je vám po tom?! Zkracuji vás tím proto? Nemá z vás každé náležité a přebytečné množství světla a tepla?!“

9. Hle, právě tak je tomu také u Mne! Proto se nestarej o Mé velké nezbadatelné cesty, nýbrž buď bez starosti na malých cestách Mé lásky k vám a nehovoř o velkých říších temnoty. Tak můžeš být úplně ujištěn, že dosud ještě velmi silný kníže smrti bude mít s tebou a se všemi bratry tvé lásky příliš málo co činit a pořádat.

10. Pravím ti sice, že věčnosti by pro tebe nestačily, abys zbádal velikost jeho moci a síly; ale přes to všechno je to konečně stvořený duch, a kde všechna jeho moc na věky přestává, tam teprve začíná Má nekonečná moc.

11. Proto buď bez starosti; neboť jsi v rukou Mých, pak je již tvůj nejslabší dech mocnější než všechna síla, moc a násilí satana!

12. Satan se podobá hladovému, řvoucímu lvu, jemuž chybí potrava. Běda zvířeti, které se s ním setká, anebo které někde zvětří jeho bystrý čich. Pravím tobě: Při tomto boji by se dařilo i slonovi špatně.

13. Ale ačkoli hladem rozzuřený lev řve, nevšímá si však přece nezřídka mnohých much, které bzučí kolem jeho uší.

14. Hle, v tom spočívá velká moc co nejpokorněji malého. Jedna moucha se stává často celému stádu lvů břemenem, zatímco právě toto stádo lvů je mouše něčím, oč se nestará.

15. Ty ses však již dávno stal komárem pokory; proto nech být lva, aby ti byl neškodný, a dej se tedy zcela bez starosti do svého zbožného díla. Amen.“

16. A Henoch poděkoval co nejvřeleji vznešenému Abedamovi za toto velké osvobození a posílení v srdci a poctivě pravil: „Amen; Tvá svatá vůle se staň!“ Ke shromážděným promluvil takto:

17. „A tak tedy poslyšte, vy všichni otcové, bratři a děti, kteří již máte otevřené ucho:

18. Jsme zde shromážděni uprostřed dne Páně v nejvyšší přítomnosti nejvyššího, nejsvětějšího, nejlaskavějšího Otce, Který je Bůh, Bůh mocný, silný, všemohoucí Tvůrce nebes a země.

19. Co máme činit, abychom ocenili aspoň, pokud je to vzhledem na naši omezenost možné, tuto neskonalou milost, které je celá Země nehodná?

20. Prokazujeme-li si vzájemně službu, pak může obsloužený tomu, kdo mu prokázal dobrou službu, prokázat přiměřenou protislužbu.

21. Vedl-li mne někdo sto kroků, já ho za to povedu dvě stě kroků dále – sto kroků za to, že konal se mnou cestu a sto kroků proto, že mne vedl - a potom jsme vyrovnáni a nikdo není povinen bratru za prokázanou službu učinit víc než nejvýš trojnásobnou protislužbu. Chcete-li učinit víc, pak je to ve vaší svobodné vůli; ale potom se vám stal bratr dlužníkem.

22. Kdo mi dá jeden kus chleba, tomu vrátím tři kusy: jeden kus za ten chléb, jeden kus za jeho dobrou vůli a jeden kus za námahu jeho ruky. Řekněte, může ode mne žádat víc?

23. Ano, jak jsem pravil, snadné je opětovat tisíceronásobně – kdyby na to přišlo - nejen dvojnásobně anebo trojnásobně, bratrskou službu, bratrovo dobrodiní, - i kdyby mi byl někdo život zachránil, ježto mne hbitě odtrhl od skalní stěny, když se začala již pohybovat, aby se v nejbližším okamžiku nad mou hlavou zřítila, jelikož bych byl zabit a pod velkou tíhou skalních trosek rozdrcen; mohu přece ještě za něho zemřít a po celý svůj život ho na rukou nosit!

24. Ale – co my zde můžeme učinit? Co můžeme učinit našemu Otci, našemu Tvůrci. Jemu, svatému Dárci všech dobrých darů? Jemu, jenž nás nejprve nám samým dal, jenž nám dal nádhernou velkou zemi jako do vlastnictví pro tuto dobu, Slunce, toto nádherné, blahodárné světlo, hvězdy jako nesčíslné svítilny v nocí a rovněž tak Měsíc. A kdo by mohl spočítat všechny ty poklady, které nám dal?!

25. K tomu všemu pak přišel nyní k nám také Sám, aby nás všechny ještě na věky obohatil nekonečnějšími poklady věčného života.

26. Aby nás obohatil Svou láskou, slitováním a milostí, obohatil Svým nejvýš živým slovem a více ještě, aby nás obohatil nejvýš nevýslovnými zaslíbeními.

27. Slyšte, slyšte, otcové, bratři a vy, všechny děti! Copak můžeme tomuto Dobrodinci za to učinit? Co Mu dát, abychom to nebyli dříve nesčíslněkrát neobdrželi od Něho?!

28. Slyšte, slyšte, otcové, bratři a děti, to je opravdu jedna z největších a nejdůležitějších otázek, ano, je to otázka a v ní smysl k nekonečnému odpovídání, takže by byla asi celá věčnost na to příliš krátká, aby se i jen na nepatrnou část této otázky všech otázek odpovědělo.

5. února 1842

29. Kdyby se někdo otázal: „Kolik zrnek písku obsahuje Země a kolik rosných kapek obsahuje celé téměř nekonečné moře a konečně, kolik hvězdných Sluncí hoří v celé širé nekonečnosti, hleďte, na tyto otázky, jakkoli se zdají být nekonečně velké, mohl by snad dostatečně odpovědět již jen poněkud moudrý cherubín. Ano, mohl by nám s největší pravděpodobností vypočítávat písek Země způsobem, že by nám všem při tom přecházel zrak i sluch a mohl by nám předvést rosné kapky způsobem, že bychom velmi brzy všichni rádi zvolali: „Ušetři nás své velké odpovědi; neboť máme tohoto již s jednou kapkou až běda!“

30. A tak by také nejvýš pravděpodobně nechybělo, zvěstovat počet hvězdných Sluncí způsobem, že by se nad tím celá Země tak zachvěla, jako kdyby jí náš přesvatý Abedam – byť také zcela potichu - oznámil: „Poslyš,nevěrnice! Zítra tě budu mýt v ohni Svého hněvu.“

31. Ó, otcové, bratři a děti, velké sice, ano nesnesitelně velké by byly tyto odpovědi, ale přece by nebylo nemožné je dát, i když pro nás červy prachu nepoživatelné!

32. Řekněte a suďte však naproti tomu, který největší a nejmoudřejší z praarchandělů by se tedy mohl odvážit na platné, ano před Bohem platné zodpovězení, nejvyšší, v této Mé řeči hlavní otázky?!