Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 25 Domácnost Boží, Kniha 2

32. Řekněte a suďte však naproti tomu, který největší a nejmoudřejší z praarchandělů by se tedy mohl odvážit na platné, ano před Bohem platné zodpovězení, nejvyšší, v této Mé řeči hlavní otázky?!

33. Hleďte, to je onen nejvznešenější základ; ano, v této otázce spočívá základ, o němž zachovává všechna věčnost a všecka nekonečnost nepřetržitě nejvýš uctivé mlčení!

34. Ano, zde mlčí vysoký, vznešený anděl a zkroušeně klesá před Tím, Který ho navěky stvořil; neboť také jemu nezbývá nic jiného činit, než jen ze všech sil milovat a se klanět přesvatému Otci, který ho již věčnosti předtím miloval, než tu ještě bytostně byl!

35. A všechna, dosud žádným stvořeným andělským duchem nespočítaná, Slunce se všemi svými velkými ohnivými obyvateli, co tedy činí anebo co mohou činit? Poslyšte! Nemohou činit nic jiného, než co činí nejvyšší praarchanděl: ve svém vznešeném nejuctivějším tichu: plní svatou vůli předobrého Otce. A to je vše, co mohou činit. Jejich velkou chválu hlásá každé Slunce ještě nekonečně dalekým stvořením a takto hlásají si vzájemně tiše svými dalekými paprsky, že je jen jeden Bůh a že tento Bůh je jeden a týž svatý, přelaskavý Otec, který je miluje, stvořil je pro lásku, aby milovali též daleké temné prostory a oživovali je láskou svatého Otce.

36. Ó otcové, bratři a děti, věřte mi, celá Země je plna lásky svatého Otce; neboť kdyby jí nebylo, věru, neměli bychom základ, na který bychom své nohy postavili a již dávno by byla i naše těla pohltila hrozná propast věčné nekonečnosti.

37. Pohleďte tedy na láskou naplněnou Zemi, pohleďte na Slunce, která jsou plna mocné lásky svatého Otce, a proto nosí v rozsáhlých kruzích své země, jako tyto nosí nás a stálého kojence - vážného a milého, učitele časů, v noci nám svítící měsíc.

38. Co jiného je oživující teplo Slunce než jen láska? Ano, láska svatého Otce je v něm. A jeho světlo, jeho nádherné světlo! Čím jiným je než jen oním tak vznešeným zářícím plamenným leskem svaté lásky předobrého, přesvatého Otce v něm?!

39. Ó otcové, bratři a děti, pozorujte, pozorujte aspoň jen trochu velké stvoření kolem nás. Všude je plno lásky. Ano, pravím: nejpádnějším důvodem všeho života - na cokoli jen pohlédnete, ať na malé či velké, blízké či vzdálené – je překypující láska svatého Otce.

40. Vše, vše chválí, miluje a ustavičně se Mu klaní. Nic se netáže jako my „Co máme činit? Kde máme začít a kde skončit velkou chválu svatého Otce?“, nýbrž v tiché vnitřní slasti plní vše vůli svatého Otce a rozsáhlé prostory dalekých světů jsou hojně naplněny tak jemně, nádherně tichým působením - uctivě, tiše milujícím, oddaným Sluncem a jinými láskou naplněnými věcmi.

41. Jen my děti - poslyšte - my děti právě tohoto svatého otce, my, živé děti ještě se můžeme právě tohoto svatého otce tázat: „Co máme činit?“ Otázka, kterou žádný anděl na věky nikdy nedá.

42. A přece se uprostřed divů lásky tážeme: „Co máme činit?“

43. „Nic. Nic nemůžeme činit, než Ho jen ze všech sil Jím daných milovat a s vděčností vesele prožívat každý den věčné lásky z něho!

7. února 1842

44. Tudíž, nejmilejší otcové, bratři a děti, jelikož nikomu z nás nelze na tuto otázku zcela úplně odpovědět a všechny naše největší možné myšlenky jsou příliš malé vůči velikosti naší viny před nejsvětějším Otcem a vůči Němu, nezbývá nám nic jiného, než abychom pokud možno rozšířili svá srdce, abychom tohoto našeho předobrého, přelaskavého, přesvatého Otce nadevšecko milovali a dostoupí-li naše láska nejvyššího ohniska, abychom před Ním v prachu své nejúplnější nicotnosti poklekli, do posledního atomu svého bytí se pokořili a v této své nejúplnější zkroušenosti s jazykem téměř němým se Mu potom v duchu nejčistší lásky a vší pravdy klaněli.

45. Nikoli zápalné oběti, nikoli krev zvířat, nikoli kouř spálených pšeničných a žitných klasů, nýbrž jedině v duchu a v pravdě čisté úplné zápalné oběti našich srdcí to jsou, na nichž má přesvatý Otec zalíbení.

46. Proto Mu také tu, kde se Mu to nejvíc líbí, zřídíme nikoli mrtvé, nýbrž živé obětní oltáře, na nichž jako v nové chatě nádherné Puristy čistý pramen naší lásky nemá nikdy uhasnout, nýbrž vždy jen mocněji vzplanout jedině k poctě Toho, jenž nyní přesvatě dlí mezi námi.

47. Každý čiň podle svých sil a svých schopností; neboť jako nejsou květiny jednoho a téhož druhu, nýbrž jejich rody jdou do nekonečna, takže je ani poslední obyvatelé země nebudou všechny znát, a tak je to také u trávy, stromů, zvířat, a tedy i u hvězd na nebi, tak jsou také podle nejvýš moudrého řádu Jehovy, našeho nejsvětějšího Otce, v každém jednotlivém člověku nepředstavitelně různé stupně duchovních sil všech dobrých druhů, a tedy také různé schopnosti duše člověka.

48. Má-li někdo silné srdce, ať je také silný v lásce, aby byly láskou také všechny ostatní jeho síly posilovány k životu.

49. Kdo má silný zrak, ať zřídí ohniska svého zření ve svém srdci, aby tím jeho děkovná oběť v něm zahořela živoucím plamenem, úplně shořela, a tak jeho duch živě zesílil v pravé lásce k Bohu, kterým je náš přelaskavý, přesvatý Otec,prodlévající nyní mezi námi všemi, nám všem viditelný.

50. Kdo má silný sluch, může své naslouchání obrátit k uším svého srdce, aby se tím všechny slyšené tóny sjednotily v srdci v pravý, silný, Otci libý chvalozpěv před živým obětním oltářem lásky a všeho pravého života z ní v nás.

51. Kdo je tu dokonce silný ve svých myšlenkách o všelikých věcech, ať vede všechny tyto své myšlenky zpět do svého srdce, ano, ať všechny své myšlenky ponoří do hlubiny svého srdce, kde je zřízen živý obětní oltář čisté lásky, ať je tu položí na tento posvěcený oltář a všechny je tu zapálí plamenem své lásky, aby se tím tento plamen stal živějším a Bohu libějším a tím skrz naskrz ohnivějším.

52. Kdo je tu silný v cítění, také on ať vede tento bohatý pramen oleje na oltář čisté lásky v srdci, aby měl plamen stálou potravu pro nejvýš povinné oslavení největšího a nejsvětějšího jména Jehovova v nás.

53. Kdo je tu silný ve všelikém vnímání, pak tyto vjemy jsou čerstvým dřevem, které ať každý hladový a žíznivý po potravě života přinese jako spoluoběť k chatě Puristině.

54. Toto dřevo položte tedy hojně na oltář živé svatyně v nás, aby se tím plameny stávaly bohatší k pravému chválení a velebení Toho, jemuž Se takto zalíbilo zřídit Si v našich srdcích svatý, nejživější příbytek.

55. Kdo je tu silný v lásce k bližnímu, ať vede své bratry a sestry do této čisté chaty Páně a opatřuje je tu co nejhojněji potravou života. Věru, přelaskavému, přesvatému Otci je nejupřímnějším chvalozpěvem, ohřívají-li se chudší bratři a sestry v hojném počtu v našem srdci na svatém plameni čisté lásky v nás a vděčnou myslí, naplněni radostí, požívají pohostinné kuchyně nádherné Puristy v nás.

56. Ó, otcové, bratři a děti! Vpravdě, vpravdě, vpravdě, nemůžeme nic většího a svatému Otci nic líbivějšího učinit, nežli když s velkou láskou, úslužností a se vší štědrostí přijímáme naše chudší bratry a sestry, přijdou-li k nám z nížiny, a když s velkou radostí jim předložíme mnohem větší hrnec, než který je určen pro nás a nasytíme a napojíme je dříve než sami sebe.

57. Velmi dobře si zapamatujte: Ano, dříve nežli sami sebe. Neboť jinak se velký, svatý Host, který nyní také v nás všech zřídil svatou kuchyni Puristy, sotva kdy dostaví, aby tu přijal pokrm lásky a požehnal nás věčným životem.

8. února 1842

58. Otcové, bratři a děti! Cítí-li se tu tedy někdo v čemkoli silným, ať pomyslí a živě uvěří, že každá síla v nás je darem milosti přesvatého Otce.

59. Co by byl podle toho člověk, jenž by měl nějakou sílu, které by nechtěl používat, protože by byla čistě jeho vlastní?

60. Pravím vám, větší sebelásky by ani být nemohlo.

61. Neboť kdyby si tu někdo chtěl přisvojit dílo svého bratra, byl by jistě také pln sebelásky; ale tu by měl přece jen co činit se svým bratrem a byl by velkým zlodějem vůči svému bratru.

62. Při osvojení si daru Jehovova má však co činit s Bohem, kterýž je naším přelaskavým, přesvatým Otcem a jenž jedině úplně vlastní všechny věci, jakož i všechny síly a moci.

63. Hleďte a slyšte a pochopte to: takový samolibý člověk se stává vůči Bohu zlodějem, což je nejvyšší stupeň sebelásky.

64. Věru, v tomto případě přestává člověk být dítětem nejsvětějšího Otce a to tak, že se tím sám odevzdává soudu a stává se jen pouhým tvorem a nepolepší-li se, stává se dokonce dítětem hada, dítětem smrti a tedy také dítětem hněvu a zloby, dítětem pekla, které je věčným hrobem, plným zlořečení, plným zatracení a plným ohně hněvivé zloby vší věčné zvrácenosti.

65. Proto – jak již bylo řečeno, milí otcové, bratři a děti, - kdo z vás má jakoukoli citelnou sílu, ať ji nepovažuje za nějaké vlastnictví, nýbrž za stále trvající nový dar od přesvatého Otce a ať s ním jde ihned do chaty Puristy ve vlastním srdci, položí tento svatý dar na obětní oltář ve vlastní svatyni, přinese pak k tomuto svatému krbu sám čerstvé dřevo pravé vnitřní pokory, položí je na snad již mdlý plamen čisté lásky, aby tato láska opět jasně vzplála a obětovaný dar uchvátila a jej strávila jedině ke chvále, slávě a velebení Toho, jenž tu je jediný, svatý Dárce všech těchto dobrých darů a sluje Jehova, Bůh od věčnosti, nekonečný a nadevšecko svatý a všemocný, náš přesvatý Otec, plný nejvyšší lásky, milosti a všech slitování.

66. Neboť jedině jen Jemu patří všechna láska, všechna chvála, všechna čest, všechna sláva, všechno velebení a všechno klanění.

67. Ale co je ona pravá, čistá láska v nás k Bohu? Je to nejvroucnější sjednocení veškerého našeho života s životem všeho života v Bohu, z něhož vzešel všechen život, všechno jsoucno a všechny věci.

68. „Boha jediného milovat“ neznačí tedy nic jiného nežli v Bohu Samém začít nový, věčně nesmrtelný, nepomíjející život, a to tím, že položíme všechny své síly vesměs jako dary nejsvětějšího Otce na oltář v naší vlastní Bohem zřízené jídelní chatě ducha, načež pak podporujeme svatý plamének čerstvým dřevem naší pokory, aby nastal plný žár, který pak uchvátí všechny naše obětované síly, stráví je a nás světsky zničí.

69. Avšak právě z tohoto zničení vzejde teprve potom nový život, ano, život v Bohu, nás všech přelaskavém svatém Otci.

70. To je onen uspořádaný největší jídelní hrnec ve svaté chatě nádherné Puristy. Jestliže v něm uvaří plné plody naměkko, pak také přijde vznešený svatý Host a bude tu konat u svatého dětského stolu se Svými dětmi novou hostinu, hostinu věčné lásky, milosti a slitování, ano, hostinu pro věčný život.

71. Hleďte, učiníme-li toto, pak je to ona pravá chvála, pravá čest, pravá sláva, nejvyšší pro nás odměna a v našem konečném zničení ve svatém ohni čisté lásky v nás ono jedině pravé klanění, jelikož tu ležíme opravdu v prachu své nicotnosti před Bohem a v ohni a skrze stravující oheň lásky na novém obětním oltáři ve svém srdci se sjednocujeme s Bohem, s naším přelaskavým, přesvatým Otcem.

72. Vpravdě, vpravdě, milí otcové, bratři a děti, nebude-li někdo sama sebe obětovat na tomto nám všem nyní dostatečně známém oltáři v chatě nádherné Puristy v nás a nedá-li se strávit na prach, kouř a popel - kdo tedy nebude chtít přestát tuto pravou zkoušku ohněm - ten ze sebe jistou smrt neodstraní a nikdy se mu nestane taková Ghemela odměnou věčného života.

73. Kdo žije a dýchá a pociťuje nekonečné dobrodiní života a cítí nevýslovnou jeho sladkost, ať dobře uváží, že tento pozemský život je jen životem zkoušky a ve všem je darem svatého Otce.

74. Kdo si jej bude chtít pošetile přisvojit, ten jej na věky ztratí, kdo však sama sebe obětuje, ve všem ho opět odevzdá velkému, svatému Dárci tak, jak to bylo nyní dostatečně ukázáno, ten jej v nejčistším plném trvání podrží na věky, na věky, na věky v Bohu, nás všech přesvatém, přelaskavém Otci.

9. února 1842

75. Jelikož jsme nyní všichni slyšeli, čeho je každému z nás všech před Bohem zapotřebí, nezůstane jedině při slyšení, nýbrž co jsme slyšeli, učiníme slyšitelnými slovy ve vlastním srdci, aby to odtud přešlo do krve a z krve do všech údů naší bytosti v živý skutek; neboť jestliže někdo slyšel pravé, živé slovo z Boha Samého, a tím mu byla ukázána cesta, nejkratší a nejjistější, a on po této cestě ihned úplně nekráčí, ten je zajisté největším pošetilcem, nejlínějším volem a nejhloupějším oslem, protože ho síla živého slova beztoho již za pouhého poslouchání posílila a aspoň již zpola živě probudila a bylo by pro něho potom přesnadné úplně se oživit činností své vlastní svobodné vůle.

76. Nezůstávejte tedy při pouhém poslouchání, nýbrž ke skutku, k živému skutku ať každý hluboko ve svém srdci chová tato slova, tak se stane opravdu moudrým v řádu Jehovově, protože mu bude milejší dům živý z tisíce nejštíhlejších v nejkrásnějším kruhu stojících cedrů, nežli dům mrtvý z otesaných jedlí, které jsou sice také zasazeny do země, ale ježto jsou samy mrtvé, brzy také v zemi shnijí a zavane-li potom přes tyto mrtvé domy nějak vichr, tu se ihned zřítí a své obyvatele usmrtí.

77. Dům z živých cedrů jest dům jistý, neboť v něm nalezneme vždy pravou ochranu.

78. Vložíme-li však do země símě, abychom mohli z něho v době co nejkratší dojít k domu živému, při čemž jsme vložili semeno v kruhu, v němž bychom také již rádi spatřili svůj živý dům, zda tu nemusíme před svou velkou touhou po živém domu přejít k nutné trpělivosti a zatím bydlet v otesaných mrtvých chatách, dokud tu živý dům nestojí úplně hotový a připravený, abychom se pak mohli do něho nastěhovat?! A jakmile jsme se jednou do něho nastěhovali, jak plni radosti jsme tu proto, že máme nyní tak pevný živý dům, jenž nás může před jakoukoli bouří dobře skrýt.

79. Ale jak často pobíhá člověk několik let s hadicí kolem kruhu stromků a každý pečlivě zalévá, aby se povznesly hodně vysoko nad půdu a mohl pak začít brzy splétat stromy nejvýš vonnými haluzemi myrty, vavřínů a balzámové palmy a mezery ucpávat hojnými prvosenkami výšin a vonným mechem ovčích stád a takto také potom pnout od hlavního stromu ve středu dobře pletenou střechu z nezničitelné zlaté slámy až ke stromům pobočných stěn.

80. Hleďte, toto nazýváme moudrým; ano, toto je také opravdu moudře učiněno. Přenesme však tento moudrý způsob jednání též na sebe.

81. Nyní je v nadbytku zaseto nejzdravější símě. Také nejživější vody máme nyní největší množství. Velký, svatý, všemohoucí Stavitel všech věcí jt viditelně mezi námi. Jsme všichni probuzeni. Jsme ve svatém středu nejjasnějšího dne. Horské pastviny vysílají k nám dolů hojné vůně přenádherně vonných bylin. Zlatá sláma je všude ve velkém nadbytku. Krásně se vydařila.

82. Jak málo nám tedy ještě zbývá, abychom dospěli k vlastnictví živých domů v duchu! Ó, považte, považte přece, jak velice málo!

83. A tak tedy uchopme všichni co nejživěji činně a živě svaté slovo, jež je slovem všeho života, vší moci a vší síly bezprostředně z Boha Samého, a Lamechova odměna, nebeská Ghemela, anebo nade všechny pojmy něžně a sladce se snižující láska přesvatého Otce, nás nemine! Ano. Jest již u nás; ale jen se jí musíme co nejživěji chopit, a tak dosáhneme cíle, který nám vytyčila Sama nekonečná dobrota a láska přesvatého Otce. Nádherný cíl, ano, přenádherný cíl! Cíl nejdokonalejšího, věčného života.

84. Věru, není-li to hodno všeho našeho nepatrného úsilí, pak ať se při vší ve mně nyní co nejpevněji přebývající síle, moci a potenci z Boha, ano, ať se celé stvoření k svému jistému následku vrátí zpět do svého starého nic a my jako děti s ním!

85. Přísahám vám, velké znamení všem dávám vám ve viditelné nyní přítomnosti Jehovově, který byl, je a věčně bude mým stálým, mocným svědkem, a říkám nyní, jako jsem dosud každé slovo promluvil ve jménu jeho:

86. „Vpravdě, vpravdě, vpravdě, celé viditelné stvoření tlačí k smrti starý dvojnásobně tvrdý pád. Starým hříchem je všechen svět poskvrněn; na nás všechny přišla dědictvím smrt, jednou v duchu a jednou v těle.

87. Nepomůže-li nám Bůh z důvodů Své nejvyšší svatosti vrátit již život těla, aspoň Se ve Své nekonečné lásce slitoval nad naším duchem a přijal nás tedy v duchu opět za děti Své milosti, Svého slitování a nekonečné lásky, abychom se mohli stát opět účastni věčného života.

88. Otcové, bratři a děti, nyní je před námi život a cesta k Němu: láska, pokora. Chopme se toho zmužile a podle toho jednejme. Pak v této velké blízkosti velkého Původce a prazdroje všeho života jistě nepřejdeme ve smrt, nýbrž jen do samého věčného života, který nyní k nám přišel a jistě také věčně u nás a v nás zůstane. Amen, Amen, Amen.“

Kapitola 25 Náhled v mobilu Impresum