Tudíž, nejmilejší otcové, bratři a děti, jelikož nikomu z nás nelze na tuto otázku zcela úplně odpovědět a všechny naše největší možné myšlenky jsou příliš malé vůči velikosti naší viny před nejsvětějším Otcem a vůči Němu, nezbývá nám nic jiného, než abychom pokud možno rozšířili svá srdce, abychom tohoto našeho předobrého, přelaskavého, přesvatého Otce nadevšecko milovali a dostoupí-li naše láska nejvyššího ohniska, abychom před Ním v prachu své nejúplnější nicotnosti poklekli, do posledního atomu svého bytí se pokořili a v této své nejúplnější zkroušenosti s jazykem téměř němým se Mu potom v duchu nejčistší lásky a vší pravdy klaněli. – Domácnost Boží, Kniha 2, Kapitola 25, Odstavec 44