Věru, v tomto případě přestává člověk být dítětem nejsvětějšího Otce a to tak, že se tím sám odevzdává soudu a stává se jen pouhým tvorem a nepolepší-li se, stává se dokonce dítětem hada, dítětem smrti a tedy také dítětem hněvu a zloby, dítětem pekla, které je věčným hrobem, plným zlořečení, plným zatracení a plným ohně hněvivé zloby vší věčné zvrácenosti. – Domácnost Boží, Kniha 2, Kapitola 25, Odstavec 64