Víš, můj milý Valtare Druhý, my zde v Hanochu nejsme tak hloupí, abychom tak zcela rychle uvěřili, co se nám od lecjakých horských tuláků namlouvá. V prvém okamžiku mne skutečně překvapilo, že jsem tě spatřil jako Valtara, ale během tvé varovné řeči vnuknul mně právě jistě také moudrý genius, že mezi lidmi bývají bratři dvojčata a nápadná podobnost ještě z jiných důvodů.! A právě tak tomu bude asi také s tebou a s oním mystickým Valtarem. Protože ses jistě asi nějak dozvěděl o jeho osudu, vydáváš se nyní za ducha Valtarova. Takto tělesně jako ty však duchové nevypadají. – Domácnost Boží, Kniha 3, Kapitola 344, Odstavec 2