Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 5 Domácnost Boží, Kniha 1

30. A hle, tu se zaleskly také Země a měsíce a byly v náležitém počtu rozděleny k Sluncím a láska na ně dechla sílou a mocí Božství, a hle, světlo se na Sluncích zachvělo, moře se vlnila a ve vlnách vířila a větry pluly a vanuly jako Duch Boží nad vodami slitování! A Měsíce se povznesly mocně nad své Země, jimž byly dány jako plod stromu, a začaly kolkem nich ve velkých kruzích kroužiti, jako stálí průvodci svých vzniků; a kde jich bylo mnoho byly spojeny v pevné kruhy na znamení lásky dětí, které se mají nepohnutě dívati na tvář svého otce jako měsíce na své země, aby nebyli pro svůj měkký stav ze svých kruhů vytrženy a zničeny.

31. Neboť hle, měsíce nejsou pevné, nýbrž velmi měkké a podobají se mořské pěně když se stane pevná a trvanlivá a jsou holé a bez vody; a vzduch země jest tu jako voda Zemí (Měsíců; vyd.orig.) a vzduch se podobá éteru mezi Slunci a Zeměmi. A Měsíce jsou určeny, aby přijímaly světachtivé, a pojaly duchy hmoty a zkoušely jejich stálost a učinily je zralé k přijetí milosti

32. A pevnina Zemi jest slitováním, zmírněný díl hněvu Božství a pevnými pouty svírá zbloudilé duchy až do určité doby jejich nevědomého rozvázání, kdy potom budou dáni a to jednotlivě svázáni co do jemnější, avšak přece jen pro ně vždy dosti pevné hmoty, z níž budou pak moci vyjíti, když byli napřed věčnou Láskou opět probuzeni; a moře a vody jsou jich plny, aby byli pokořeni, a vzduch jest jich pln, aby byli očištěny. A věčná láska jest ve všem tvarem; ale hněv Božství jest na Zemi ztlumen, avšak proto nikoli zrušen.

Kapitola 5 Náhled v mobilu Impresum